Pokud stále nevíte, proč se na Driversweb.cz registrovat a přidat své auto do sekce Vaše vozy, tak tady pro vás máme jeden pádný argument. Právě na sociální síti Driversweb se sešla tahle parta bláznů do aut a společně zorganizovala epochální výlet do Alp, což jistě nebude poslední společná akce, která se na Driverweb.cz domluví a uspořádá. U nás se můžete pochlubit svým autem a pochválit auta ostaních šťastných majitelů, prohodit s nimi pár slov, zeptat se na zkušenosti, přidávat své nové fotky a komentovat fotky ostatních... zkrátka se potkávat se stejnými fandy řízení, jako jste vy sami. Lepší místo plné opravdových petrolheadů nenajdete!

Výlet devíti bláznů do aut a jejich miláčků

autor: Thomasino

Je před šestou ráno a já dobrovolně vstávám v tuto šílenou ranní hodinu. Což je o dost dříve, než vstávám běžně do práce. Konečně je to tady. Vyrážím na dlouho očekávaný výlet do Alp spolu s dalšími blázny do aut. Těším se jako malý kluk! Ale hezky po pořádku.

Na začátku tohoto roku jsem začal organizovat malý výlet do italských a švýcarských Alp, abych si mohl se stejně „postiženými“ kamarády zajezdit po krásných klikatých silnicích a projet tzv. TopGear trasu Davos–Livigno–Bormio–Stelvio. Jako základnu jsem zvolil městečko Livigno na severozápadní hranici Itálie a Švýcarska. Bylo to kvůli jeho výhodné poloze k plánovaným výletům, ale také z důvodu levnější ceny benzinu, protože Livigno je poslední bezcelní zóna v Evropě a Natural 98 zde stojí 1,145 eura, což je necelých 28 Kč. Ano, opravdu osmadvacet korun za Natural 98!

Startujeme ve čtvrtek 23. června 2011 v 7 ráno, se slovenskou částí výpravy se potkáváme na odpočívadle u St. Poltenu v Rakousku a celá parta devíti aut a patnácti lidí je kompletní. Moravu a Čechy reprezentuje zelené Scirocco R (mojito), červený šestkový Golf GTI (Thomasino), oranžový Focus ST (kaa - zatím má recenzi jen na svou Octavii) a červené Clio RS Cup (Co-Pilot, jenž svou recenzi momentálně skryl). Ze Slovenska přijíždí stříbrný Cayman S (pavol.papp), poladěná bílá Astra GTC 1,6 Turbo (CandyX), žluté kabrio Mustang V6 (Vette - recenzi má na svou Corvette C4), modrá Mazda3 GT 2,2 diesel (Jirka, recenzi ještě nemá) a černé Mondeo 2,2 diesel (Jmurjr - recenzi má na svůj Accord Type-R). Proběhne rychlé seznámení, někteří se znají jen virtuálně díky webu a společné vášni pro auta. Domlouváme další cestu, a hlavně si rozdáváme a ladíme vysílačky, které jsou na podobných výletech skvělým pomocníkem.

Za Salzburkem začíná pršet a občasný déšť se nás drží celý den. U Innsbrucku se rozdělujeme na dvě části. S naším GTI jedeme spolu s Caymanem kratší a rychlejší trasu dále na západ. U Landecku sjíždíme z dálnice A12, vydáváme se na jih přes Zernes, pak úzkým jednosměrným tunelem Munt La Schera a kolem šesté večer přijíždíme do Livigna. Zbylých sedm aut jede delší cestou na jih přes Brenner, u italského Vipitena sjíždí z dálnice a šup na první průsmyk Jaufen Pass, pak přes Merano, vzhůru na slavné Stelvio. Cesta pokračuje dolů na Bormio a kolem půl desáté večer přijíždí do cíle cesty k hotelu.

Páteční ráno začínáme společným focením našich čtyřkolových miláčků, tankováním a vyrážíme prozkoumat první část TopGear trasy. Kolem jezera jedeme k tunelu, dále na západ a po nádherně klikatých silničkách vyjíždíme na Flüela Pass ve výšce 2 383 m n. m. Krátce zastavujeme a kocháme se nádhernou vyhlídkou na zasněžené vrcholky hor, sahajících až do výšky 3 400 m n.m. Pokračujeme dolů přes Davos a od severozápadu přijíždíme k Albula Passu, kde spodní část silnic je místy rozbitá a hrbolatá. Horní část Albula Passu ve výšce 2 315 m n. m. nám vše vynahrazuje a vidíme opět kouzelné scenérie.  Zelené stráně hor s pasoucím se dobytkem, jezírka, potůčky a malé vodopády stékající z vrcholků a uprostřed toho silnice. Silnice klikaté, plné zákrut a lákající ke svezení. Prostě ráj na zemi!

Pokračujeme přes Pontresinu a po širokých silnicích projíždíme přes Bernina Pass, v pozadí se tyčí vrchol východních Alp Bernina Piz s výškou 4 049 m. n. m. Po chvilce přijíždíme od jihu do Livigna. U hotelu necháváme Mustanga s Caymanem a vydáváme se na druhou část TopGear trasy Livigno–Bormio–Stelvio.

Cestou si užíváme perfektních silnic, které dokonale prověřují výkony našich motorů a naladění podvozků. Občasné pískání gum v zatáčkách nám nenápadně připomíná, že jedeme „trochu“ rychleji a blížíme se k hranici přilnavosti. Díky vysílačce a hlášení situace v protisměru z prvního auta si občas můžeme dovolit předjíždět v místech, kde by to jinak nešlo. Vychutnávám si řízení svého gétéíčka, brumlání motoru v nižších otáčkách při ostřejším přidání plynu a jeho hlasitý projev ve vyšších otáčkách, časté kvedlání přesné manuální převodovky (kdo by chtěl v takových chvílích automat?). Očima sleduji povrch silnice a sklon v zatáčkách, abych mohl pracovat s přenosem váhy auta a co nejvíce využíval přilnavosti lepivých Pirellek P Zero, které se zde ukazují v tom nejlepším světle. Symbióza italských pneumatik, italských 18palcových disků O.Z. a italského asfaltu funguje evidentně na jedničku! Někdy přepínám tuhost elektromagnetických tlumičů a na horším povrchu měním režim sport na tlumivější comfort, který pomáhá na nerovnostech udržet více gripu.

Přijíždíme nahoru na Stelvio, kde je silnice v nadmořské výšce 2 757 metrů třetím nejvyšším místem v Evropě, kam se dá autem vyjet. Dáváme pauzu, chladíme motory i brzdy a nadšeně si vyměňujeme zážitky. Panečku, to byla teda jízda! Především spodní část Stelvia je parádní, pokud má člověk štěstí na malý provoz. Cestou dolů jedeme klidněji a snažíme se brzdy trošku šetřit. Teprve mezi Bormiem a Livignem jedeme zase svižněji a vychutnáváme si nádherně zakroucené silničky, k večeru již skoro prázdné.

Další den vyrážíme na jihozápad přes Bernina Pass, St. Moritz, Maloja Pass a Colico k velkému italskému jezeru Como. Po dvouhodinové zastávce v městečku Dervio se vracíme zpátky na sever do Chiavenna, odtud do Švýcarska přes Splügen Pass a pak na západ po vedlejších silnicích k průsmyku San Bernardino. V první části jsou hodně ostré serpentýny, navíc úzké a musíme dávat pozor při vyhýbání aut. Horní polovina je mnohem zajímavější. Pomalé zatáčky na dvojku střídají rychlejší na vytočenou trojku, hlasitý zvuk motoru v otáčkách umocňuje zážitek z dalšího parádního svezení! Nejedeme však úplně na hraně, nahoře mírně poprchá a vlhký vzduch dodává turbomotoru chraplavější projev. V polovině druhé strany San Bernardina zastavujeme u benzinky a po chvilce se vracíme stejnou cestou. Znovu si užíváme fantastické zatáčky a krásné panorama, nyní již bez deště. Abychom se vyhnuli placené silnici, jedeme po vedlejších silničkách přes Splügen do Thüsis, kde odbočujeme na východ na Julier Pass (2 284 m n. m.). Zatáčka střídá zatáčku, pneumatiky pískají, brzdy trochu smrdí, připadáme si jako ve snu.

Po čtvrthodince chlazení pokračujeme dolů do údolí do St. Moritz. U hotelu Kempinski si všimneme spousty Lamborghini, Ferrari a dalších supersportů. To musíme vidět zblízka. Je zde výstava Sport Cars St.Moritz 2011 a my nevycházíme z údivu, jaké skvosty zde stojí. Nejnovější Lambo Aventador, které na živo vypadá ještě lépe než na fotkách, nový McLaren MP4-12C, Bugatti Veyron, Ferrari 599 GTO a Italia 458, Maserati MC Stradale, Aston Vantage V12 a Vantage S kabrio, Artega, Tesla a další. Připadáme si jak Alenka v říši divů a koukáme s otevřenou pusou. Kolikátý dneska že to byl už orgasmus? Ani nevím, po jaké době jsme se pak vraceli přes Bernina Pass do Livigna. Večer u piva diskutujeme o nádherně prožitých dnech a loučíme se s větší částí naší výpravy, která odjíždí v neděli dopoledne domů. Zůstává jen Golf GTI, Astra GTC, Clio RS a Mazda GT.

V neděli ráno jedeme do St. Moritz v naději, že budeme okukovat znovu ty nádherné supersporty a tentokrát vidíme ještě další jedinečná auta, ale staršího data výroby. Leskne se tu Mercedes SLR, Lamborghini Diablo, nějaká Murcielaga, Gallarda, starší Maserati, Ferrari a ejhle. Co to vidí oči mé? Ano, je to on. Starý Stratos! Neuvěřitelné... Přijíždí v červené barvě s brumlavým neklidným motorem, jeho atypické přední blatníky ho jasně identifikují. Parkuje jen pár metrů od nás a nechává otevřené okénko. Jdeme blíž a z auta cítíme takový ten typický pach starých aut a kůže nasáklé vůní benzinu. Po chvilce kolem nás pomalu projíždí krémově bílý Aventador, kterého jsme viděli předchozí večer. Odvážně jdu za ním s kamerou do garáží a natáčím zvuk jeho dvanáctiválce, který krásně rezonuje při lehkém prošlápnutí plynu. Asi po hodině je většina aut pryč. My odjíždíme hledat nějaké legální parkování a vydáváme se na procházku po Svatém Mořici. Odpoledne se jedeme povozit na skvělé silničky Julier Passu, dále přes Davos na Flüela Pass, Zernes a Bernina Pass na základnu.

Další dny jsou spíše odpočinkové, kdy se více věnujeme naším drahým miláčkům (teď myslím ty dvounohé). Procházka starou částí Livigna, malý výlet do Tirana. Astra a Mazda si udělaly výlet do okolí Bormia k nedalekým jezerům. V úterý odpoledne jedeme s Astrou ještě na Albula Pass pořídit více fotek a na malou procházku po horách (a samozřejmě se trochu svézt, ale to přítelkyním říkat nemůžeme). Středeční cesta domů vede přes tunel, východní část Flüela Passu, na sever kolem jezeru Resia. U Landecku najíždíme na dálnici směr Salzburg, Linz atd. Po 820 kilometrech jsme doma na Moravě.

Byl to týden úžasných řidičských zážitků, fantastického ježdění a zkoumání limitů našich aut, navíc se skvělou partou lidí. Kromě prvního dne na cestě do Livigna a krátkého poprchávání na San Bernardinu nám vyšlo krásné počasí, což se v Alpách poštěstí jen výjimečně. Pokud někdo v budoucnu plánuje podobný výlet, mohu doporučit především Flüela Pass, Julier Pass, jižní a horní část San Bernardina a jižní stranu Bernina Passu.

Už teď se těším na další podobnou akci...

Další fotky naleznete ZDE.

Pohled druhé polovičky

autor: Rasha

Milý deníčku, je téměř půlnoc a já místo spaní čekám, až se dopeče buchta... Zítra totiž brzo ráno vyrážíme konečně na dovolenou. Bohužel ne za sluníčkem k mému milovanému moři, ale do hor. Ten můj blázen se na webu domluvil s podobnými šílenci a jedeme se vozit na alpské silničky. Spát budeme v Livignu, což je bezcelní zóna, takže mám za odměnu slíbený „šoping“, a hlavně novou kabelku. A večer se mnou prý bude chodit na procházky.

Čtvrtek večer

Na pokoji jsem sama, procházka se nekoná, chlapi domlouvají zítřejší výlet. Doufám, že bude lepší počasí, než jsme měli cestou. Většinu nám pršelo, výhled a „panoramata“ nic moc. Sraz s ostatními byl v Rakousku za Vídní, celkem 9 aut (bílé, žluté, oranžové, 2 červená, modré, zelené, stříbrné a černé), 10 chlapů a 5 ženských. Do hotýlku jsme dorazili po 18 hodině večer, ubytování bylo slušné, malý pokojík akorát tak na přespání.

Pátek večer

Procházka zase nic, výlet byl opravdu celodenní. Ještěže byly časté pauzy, aby se člověk protáhl a trošku pokochal okolím. Mám naštěstí svůj foťák, budou tedy i nějaké fotky bez aut. :-) I když to ranní focení nebylo špatné, všechna auta tvoří krásnou duhu. A počasí vyšlo, nebe modré, sluníčko svítilo, akorát nahoře dost foukalo.

Sobota večer

Návrat kolem 20 hodiny. Dnešní výlet k jezeru se vydařil, krásné vyhlídky a spousta sluníčka. Jen mne překvapilo, že nikde nemají pravou italskou zmrzlinu, na kterou jsem se těšila. Snad se zadaří jinde. Klikatice na S. Bernardinu se mi taky líbily. Cestou jsme se zasekli v Mořici, chlapi se nutně museli jít podívat na „placatá“ auta. Prý super bouráky. Ale některý celkem ušly, asi bych si vybrala.

Neděle večer

Tak jsem se dočkala. Hlavní program naší dovolené je vyčerpán a většina aut již odjela. Zůstávají jen čtyři. Vyrazili jsme znovu do Mořice, tentokrát jsem připravena, přítel pobíhal a obdivoval auta a já seděla v parku na sluníčku a četla si. Dokonce jsme pak zvládli i procházku u jezera. Sice jsme jeli znovu některé trasy, ale na horách je furt se na co koukat.

Pondělí a úterý

Na každém „sportovním“ výletě má být jeden den odpočinek, takže v pondělí jsem si konečně prošla Livigno. Z auta to vypadá jako malé městečko, ale člověk se nachodí. A ještě k tomu z kopce do kopce. Navíc zpáteční cesta byla dokonce poklusem, potřebovala jsem nakoupit něco k obědu, než zavřou na odpolední siestu. Taky by s tím mohli Taliáni přestat. Stihli jsme i nějaké ježdění, procházky a spoustu focení. Rozkvetlé stráně v kontrastu se sněhem jsou prostě úžasně fotogenické.

Středa dopoledne

Máme za sebou další skvělou snídani, ty mi budou chybět, a já pomalu balím. Ještě se musíme stavit natankovat a koupit mi parfém místo slibované kabelky. A pak hurá domů. Nakonec to nebylo tak špatné...