Motor 2,0 TSI je spojený s Golfem GTI už od páté generace. Tehdy Golfa dost zastínil šťavnatý projev pětiválce a talentovaný podvozek Fordu Focus ST. Golfu bezbylo nic jiného, než jen tak přihlížet a marně okukovat oranžové teritorium. Trvalo to sice dvě generace, ale Golf je poučený zpět. Se samosvorným diferenciálem mezi předními koly a s dospěle znějícím zvukem.

Samosvor zábavnou hru Golfu posouvá výrazně dál, příjemně hravý podvozek má teď konečně dost přilnavosti na to, abyste už nemuseli bezmocně koukat na blikající kontrolky protiprokluzu se stabilizací při každém doteku plynu v zatáčce. Na rozdíl od GTD a od rychlých Octavií už zábavná stránka GTI Performance nenarazí na nedostatek přilnavosti.

Dif funguje skvěle, horší je to s tím syntetickým vylepšovačem zvuku. Golfu GTD to hrubé hučení sice slušelo víc než typické naftové rachtání, ale v GTI stejný zvuk přehlušuje sametový benzinový šepot. A štve mě už jen pomyšlení na fakt, že z 2,0 TSI přeci musí jít vyždímat i daleko jadrnější, hlubší a vzteklejší zvuk přirozenější cestou, než vibrujícím interiérem a reproduktorem. Dobrá zpráva je, že i v GTI jde tohle falešné pozlátko vypnout.

Co na to „oranžáda“? Teď musí marně přihlížet zase ona, ve své poslední generaci už nemá ten dramaticky znějící pětiválec, doba se výrazně změnila a málokdo z cílových zákazníků by dnes chtěl živit jeho nadprůměrnou spotřebu paliva. Nemá už ani ten hravý podvozek s naspeedovanou zadní nápravou. A zatímco Golfu GTI mezigenerační proměny prospěly tak, že každou jeho část o kousek vylepšují, tak ve Focusu ST je tomu přesně naopak a teď mu nezbývá nic jiného než nervózně přešlapovat.

S tímhle GTIčkem řídím Golf VII už počtvrté a znovu mě dokázalo překvapit, jak moc samozřejmě tohle auto zapadne do mé představy o každodenním cestování. Ve verzi GTI Performance pak posouvá typickou Golfí všestrannost i do teritoria nadšených řidičů.

Dokud se neděje nic dramatického, tak poklidně a plynule polyká kilometry se spotřebou pod sedm litrů na 100 km, a když je potřeba, bleskurychle se probere, motor zatáhne, převodovka podřadí a s mocným zátahem mizím v oblaku. Dokonce ani nemám pocit, že by Golf měkl s roztoucím tlakem na pilu, působí hodně konzistentně v jakémkoliv tempu. Podvozek neodskakuje, přirozeně utahuje stopu, díky samosvoru můžu bezohledně poslat všech 230 koní a 350 Nm na přední kola klidně už v půlce dvojkové zatáčky a užívat si efektivních výjezdů bez zbytečných prokluzů kol. 

Těch 350 Nm krouťáku přichází hned od 1 500 ot/min, což dělá GTI rychlým v jakýchkoliv otáčkách. Napříč otáčkoměrem působí motor trochu ploše, chybí mu samozřejmě jiskra ve vysokých otáčkác, ale když nic jiného, alespoň v poslední třetině výkon nijak nevadne. Ten projev neurazí, ale je tady ještě prostor co dotahovat v dalších generacích.

Převodovka DSG příjemně uvolňuje pocit z řízení a je super, že za to nevyžaduje žádnou daň. V klidném tempu se pohybuje v tom nejnižším možném pásmu otáček, po uvolnění plynu vyřazuje, aby auto dojelo setrvačností co nejdále a s ťuknutím na brzdu hned zařadí a brzdí motorem. Kickdown zvládá bez jakékoliv prodlevy, reakce na zatáhnutí za pádlo je okamžitá a s každým odřazením vyloudí dramatické odkašlání z výfuku. Hezky GTI doplňuje o další dávku všestrannosti.

Líbí se mi, jak GTI mezigeneračně dospělo. Zřidičtělo, zkomfortnělo a zkvalitnilo, Performance paket i DSG jeho schopnosti jen rozšiřují. Jen dvě věci jsou na něm špatně - syntetický zvuk a 19" kola. Určitě je moudré nechat GTI na 18“ kolech, protože na příplatkových 19“ přijde o značnou dávku sofistikovanosti a namísto ní přinese nově tupé rány od nerovností. A tyhle věci celou tu promyšlenost auta zbytečně vystavují troše povrchního vnímání.

text: Matěj Slepička foto: Jan Svoboda

Technické parametry vozidla Volkswagen Golf GTI 2,0 TSI Performance DSG: