Obdivuji Citroën. Smekám před odvahou, kterou projevili tvůrci DS5. Jen trnu nejistotou, jestli tenhle experiment na lidech bude mít pozitivní výsledky. Víte, Citroën se v historii proslavil svými auty zcela ignorujícími zažité pořádky. Dvojitý šíp si vždy našel svou cestičku k zákazníkům s auty, která vyrážela dech. Nebo aspoň nutila k hlubšímu zamyšlení. DS, SM, GS, CX a další. Co jméno, to pojem. Nevšední pojetí pohodlí, novátorská technická řešení a hlavně originální design. Z přemýšlení o DS5 mám hlavu jako pátrací balon. Sledujte mé myšlenky: DS3 je jasně pochopitelný stylový soupeř Mini, už idea DS4 spojující čtyřdveřový hatchback a městský crossover s image kupé nutí k zamyšlení a DS5 je vůbec těžko uchopitelná.

DS5 totiž svou dlouhou střechou a svislou zádí víc připomíná kombi nebo hatchback. A přinést tuhle novotu do usedlého království opanovaného tříprostorovými auty chtělo hodně sebejistoty. Dnešním módním trendem jsou čtyřdveřová kupé, takže je jen logické, že Citroën šel znovu svou vlastní cestou. Nakonec kdo už jiný, když ne lidé z Citroënu? Léta se snažili dělat stejná auta jako všichni ostatní. Jenže přišli na to, že to zkrátka tak dobře neumějí, takže se vrátili k tomu, co jim jde naopak perfektně – k bláznivinám. Chtělo to opravdu hodně odvahy a volnomyšlenkářství ve třídě, která tradičně není příliš přístupná změnám, oprášit velkoprostorově se tvářící koncept, se kterým předtím tragicky neuspěl Renault Vel Satis a Opel Signum.

A pak někdo udělal další velmi odvážné rozhodnutí. Zadal vývojářům, že nové auto bude sportovní. Všichni, kdo viděli první fotky konceptu DS5, čekali šasi z C5 (jen logicky, protože DS3 je vlastně C3 a DS4 vychází z C4) s měkoučkým hydropneumatickým podvozkem. Plavnost je prostě v genech Citroënů, jenže zjevně ne řady DS. Takže DS5 jezdí na platformě C4 s obyčejným „ocelovým“ podvozkem a vlečenými rameny vzadu. Navíc je naladění charakteru spíše tužšího, v překladu moderního zákazníka „sportovního“. Tohle všechno musí prostě být praktická ukázka sebevědomí a vizionářství, skvělé znalosti zákazníků. Věřím tomu. Protože jestli ne, někdo to celé velmi ošklivě pohnojil.

Luxus a natřásání kostí totiž podle mého nejdou příliš dohromady. Dávno to vědí u Mercedesu, pochopili to u BMW a nejspíš to tuší už i Audi. Ale když asi v Citroënu zjistili, kolik zákazníků si objednává AMG kity, M podvozky a S-line doplňky, chtěli být také sportovně cool a jít tak proti své přirozenosti. To znamená, že DS5 má těžší řízení, tužší spojku, ztuha jde i řadička. A pak je tu ten sportovní podvozek podpořený nízkoprofilovými osmnáctkami. Na hladkém asfaltu tahle kombinace funguje báječně, DS5 má spoustu gripu, nepohupuje karoserií a nečekaně obratně zatáčí. Jenže české silnice jsou po hříchu spíše hrbolaté a rozbité, což dává DS5 velmi jasně najevo. V nižších rychlostech je ještě docela poddajný, ale s rostoucí rychlostí mu dochází schopnosti a šasi už nedokáže správně tlumit, takže auto poskakuje a k posádce se přenáší nedůstojné rázy do interiéru a skrz sedačky. Nejsem si jist, že to právě takhle zákazníci chtějí.

Přitom zbytek auta je dost příjemný. Ať nejdu pro příklad daleko, motor funguje perfektně a dokonale se hodí k pohodě, která panuje na palubě. Náš kousek měl pod kapotou osvědčenou šestnáctistovku s turbem a rovnými 200 koni, s nímž DS5 vážící půl druhé tuny sice nepůsobí raketově rychle, ale i tak nabízí nenuceným způsobem dost autoritativní zátah a každé předjíždění je otázkou pouze pár sekund. Při klidné jízdě se motor potichoučku převaluje kolem dvou tisíc otáček, že o něm ani nevíte, rád se však také nechá vytáčet až k červenému poli nad šesti tisíci a díky rezonátoru v sání pod plynem sympaticky vzdáleně chrčí. Takže dokáže rozvážným stylem jezdit za sedm a půl stejně dobře jako drze prohánět auta v levém pruhu dálnice (to už spotřeba leze k desítce).

Hodnocení designu ponechám na ctěném čtenáři – věřím, že vyvolá dost kontroverze a vzbudí mnoho protichůdných názorů. Už jen třeba chromované „hokejky“ od předních světel k A sloupkům jednoho nadchnou a u jiného naopak vyvolají psotník. Rozhodněte se sami, jestli budete DS5 vnímat jako excentrickou variaci na téma luxus a okázalost, nebo vám shluk různých linek a stylistických detailů přijde neuspořádaný a celek přeplácaný. Nicméně slovo „sportovní“ vás při pohledu na DS5 nejspíš nenapadne. Sice má na zádi falešné koncovky výfuku, ale třeba oblíbená imitace difuzoru nebo průduchy v kapotě zcela chybí, takže bych návrháře nepodezíral z účasti na komplotu s falešnou sportovností.

Na druhou stranu i přes vysokou záď také nepůsobí vizuálně ani pocitově jako kombík. Sotva by někoho napadlo vozit vzadu pytle cementu na stavbu nebo sklopit sedačky a hodit do kufru zablácená horská kola. Originální záď přináší spíš neortodoxně dynamický vzhled než přidanou hodnotu vyšší praktičnosti. Své mírně zavalité tvary však nosí s grácií a francouzsky přirozenou elegancí. Ať tak či tak, v DS5 budete skutečně nepřehlédnutelní – navíc odhaduji, že na silnici je budete potkávat spíše výjimečně. DS5 je bezpochyby osvěžením mezi nudnými německými sedany a přináší vítanou možnost volby pro všechny, kteří se chtějí odlišit od ostatních pojízdných kanceláří.

Ani kabina nepůsobí jako kancelář. Sice jí dominuje nudná černá barva, ať už jde o látkový strop, nebo palubní desku kombinující měkčený plast s koženým čalouněním, ale chromované prvky, červeně podbarvené displeje digitálních budíků či třeba palubní hodiny s nádechem art deco interiér dost ozvláštňují. Oživit ho můžete i hnědou nebo červenou kůží čalounění sedaček a dveří. Netradiční tvary a nevšední architektura mohou zprvu trochu mást, brzy si však zvyknete. Dokonce možná i na ten podivně tvarovaný volant, zploštělý nejen dole, ale i na spodních bocích. Díky hliníkovému dekoru jsem si připadal, jako bych řídil hlavou malého mamuta držíc ho za jeho kly. Bizarní, ale u Citroënu přípustné.

Část designové inspirace přišla prý dokonce z letectví, proto má digitální otáčkoměr linku připomínající umělý horizont, proto má řidič v zorném poli šikovný průhledový displej a proto je část ovladačů na stropě. Tři z nich nastavují právě HUD, další tři ovládají rolety na třech skleněných stropních panelech. I když je jejich plocha nevelká, příjemně provzdušňují interiér, který by jinak kvůli nízkým bočním sklům působil možná trochu tmavě a stísněně. Prostoru je fakticky dostatek pro všechny. Vpředu si řidič snadno najde ideální posez, vzadu je dost místa na nohy i ramena dospělých, pro hlavy je ho tak akorát. Tak akorát je i 468 litrů zavazadelníku – málo na kombík, ale dost oproti konkurenčním sedanům.

Citroën DS5 je skutečně hodně rozporuplné auto. V jádru bláznivě extravagantní Citroën, který na trhu už léta chyběl. Jenže ho kazí bídný podvozek, který není příjemně pohodlný, jak veřejnost čekala, ani sportovně kompetentní, jak si konstruktéři patrně přáli. Tuším, že rozhodnutí použít základy C4 byla spíše nutnost – díky jednoduché a prostorově nenáročné zadní nápravě totiž umí pojmout hybridní pohon e-HDi s elektromotorem na zadní nápravě. Hydropneumatický podvozek C5 nakonec stárne a je drahý, nástupce ho prý možná už ani nebude mít. Velká škoda, protože si nemyslím, že by všichni potřebovali sportovní auto. Zvlášť ne, pokud má být luxusní, a pro houpavě pohodlný Citroën by se jistě našlo zákazníků dost (ačkoliv vzpomínka na neúspěch C6 naznačuje opak). Takhle bude mít DS5 nejspíš problém, protože pochopit smysl auta, propadnout jeho designu a ztotožnit se s jeho myšlenkou bude pro mnohé patrně oříšek. Ani já jsem ho stále nerozlouskl.

foto: Jan Svoboda

Technické parametry vozidla Citroën DS5 1,6 THP 200k: