Do prdele, to je konec! Krajnice se kvapem blíží a já si už začínám hledat místo mezi stromy ve srázu za ní. A přitom to začalo tak pěkně – s Richardem jsme našli krásně točitou, zapomenutou okreskou vinoucí se lesem, která si přímo říkala o ztrestání, já vedl v OPC a on mě pronásledoval v ST. Chytil jsem rytmus v zatáčkách a držel OPC pevně pod krkem, abych Richardovi frnknul…

Až jsem to v jednom vinglu prostě přepísknul. Pozdní brzdy, trocha štěrku a přední kola najednou nějak nechtějí zatáčet. Rychle mi dochází asfalt, čeká mě hodně nepříjemný telefonát do Opelu. Poslední pokus o záchranu připomíná konání šílencovo – dupu na plyn. Najednou se kola zakousla do asfaltu, čumák poskočil o půl metru do zatáčky a auto vystřelilo na další rovinku. Uf, to bylo fakt děsivé. Ale ještě děsivější je, že modré Fiesty mám pořád plné zpětné zrcátko!

Přitom bych ještě ráno přísahal, že v souboji s Corsou OPC nebude mít šanci. OPC má uječený motor s 207 koni, tuhý podvozek a díky Performance paketu taky 18palcová kola, velké kotouče brzd Brembo a hlavně opravdovou špéru mezi předními koly místo elektronické náhražky. OPC tak působí naprosto koncentrovaně a nabroušeně jako miniaturní závodnička, miluje tvrdé zatáčení, miluje otáčky a umí pracovat nejen se zadkem, ale i čumákem. Proti téhle artilerii rychlosti a ukázkových vlastností Fiesta prostě nemá šanci! Tedy aspoň jsem si to doteď myslel…

Richard: Má a ani se nemusí moc snažit, ale není to chyba Corsy. Papírově je tu Fiesta slabší hráč, chybí jí samosvor a podle tabulek i pár koníků, ale stejně patří ke špičce. Její kouzlo spočívá v přístupnosti – začátečníkům usnadňuje učení zahlazováním chyb, se zkušeným pilotem pak bude maximálně spolupracovat. Pro OPC je i přes absenci některých prvků těžkým soupeřem, ale tato konkrétní Fiesta ST ji tady a teď válcuje. Je totiž tak trochu výjimečná.

Ta výjimečnost spočívá v pár drobných, ale pro charakter auta docela zásadních úpravách: nové sání, větší intercooler a odlišná mapa vstřikování, k tomu jiný výfuk i s katalyzátorem. Benzinová šestnáctistovka díky tomu nabrala svaly (nějakých 240 koní a 370 Nm), jde víc za plynem a lépe zní – motor hruběji vrčí, sání hučí a turbo hvízdá a naštvaně prská. To dodává tu správnou šťávičku k již tak dost zábavnému zážitku. Tyhle úpravy vám můžou přijít tak trochu nefér, ale když si jejich hodnotu připočtete k přívětivé cenovce Fiesty ST a porovnáte s cenou Corsy OPC, vyjdou vám srovnatelná čísla. K základnímu půlmilionu si totiž musíte ještě přičíst dalších 60 tisíc za povinný Performance paket (LSD, brzdy Brembo, 18palcová kola), protože zásadně prohloubí dravý charakter OPC.

Richard: Ta se na úzké okresce mění ve vysokorychlostní transportér, který polyká zatáčky i rovinky tempem, ze kterého se zatočí hlava i dospělejším hot hatchům. I při normální jízdě je znát její nekompromisní nátura – poskakuje, hučí, dává vám najevo, že je mnohem víc než vytuněná nákupní taška. Ale šlápněte na to a začnou se dít divy. Přeplňovaná šestnáctistovka hezky reaguje už v nižších otáčkách, ale okolo čtyř tisíc má odezvu ne nepodobnou atmosférickému motoru.

Na kola jde ve standardním režimu solidních 235 Nm, ale pod plným plynem se ke slovu dostane overboost, který vám přihodí bonusových 35 Nm. A s nimi skvěle pracuje, zátah má stejnou intenzitu až skoro k omezovači, takže vám z řazení neupadne ruka – na okresce si snadno vystačíte s trojkou a čtyřkou. Tlumiče Koni začnou naplno pracovat, až když je pošlete do komprese v zatáčkách, Corsa se vnějšími koly zahryzne do asfaltu a pod plynem stočí čumák k vrcholu zatáčky a dál. Zažil jsem to a vím, že jde o velmi efektivní stroj, ale dnes je mu to málo platné.

I když totiž za volantem Corsy děláte psí kusy, rozdrážděné Fiestě prostě neujedete. A není to jen o těch koních navíc, protože výbušností jsou si obě auta hodně podobná. ST je prostě lépe sladěný celek a víc z něj cítíte vývojářskou finesu – správně rozmístěné pedály s dobrou zpětnou vazbou, precizní řazení, pěkně vyvážené řízení a podvozek, který by mohl vyučovat pravé sporťáky. Ano, v OPC také můžete modulovat stopu plynem, kdy střídavě klouže zadek a kouše předek, ale na rozdíl od tupější Corsy to Fiesta dělá s přirozenou lehkostí, cítíte z ní větší radost z pohybu.

Richard: Je fakt, že Fiesta ST (sériová i tato na steroidech) se na silnici hýbe více, než OPC, ale v pozitivním slova smyslu. Hranice mezi limitními situacemi – přetáčivostí, nedotáčivostí a „bože, já to rozštípnu o strom“ – přichází plynuleji a vy tak máte více času reagovat v předstihu. Souhlasím, že sladění ovládacích prvků je přirozenější, nemusíte se s nimi tak prát, na druhou stranu hrubiánský a nekompromisní přístup Opelu má také něco do sebe – vyžaduje víc snahy za volantem a dokáže ji taky odměnit.

Největším překvapením však je, že Ford nijak nedoplácí na absenci mechanického samosvoru – trakce má na rozdávání a s pouze elektronicky řízeným přibrzďováním vnitřního kola v zatáčce si vystačí. Na samosvor v OPC si musíte zvyknout, po přidání plynu se stočenými koly velmi razantně pošťouchne čumák dovnitř oblouku, pak sveřepě následuje stopu. Na závodním okruhu tímto chováním určitě bude stahovat cenné desetiny sekundy, na okresce s minimem prostoru chce tento úvodní „skok dovnitř“ zvyk a cit. Viď, Martine?

Ani mi to nepřipomínej, ještě teď se potím hrůzou. Nicméně jsme tak experimentálně zjistili, že největší rozdíl mezi ST a OPC není v rychlosti, ale v přístupu. Fiesta je všemu otevřená, rozpustilá kamarádka, kdežto Corsa je stejně jako všechna ostatní OPC náladová mrška. Musíte se ji naučit znát, musíte se naučit s ní správně pracovat, až pak z ní vymáčknete maximum. Kde vám jde Fiesta ochotně na ruku, OPC se trochu vzpírá – někomu to může vadit, ale pro mě je to příjemně osvěžující znak charakteru ze staré školy, který dnes předvádí už jen STi. Ovládnout ji je správná řidičská výzva.

Richard: Přesně tak, v OPC si musíte rychlost zasloužit, což už se dnes jen tak nevidí. Fiesta se nikdy netváří, že vám ukousne hlavu, když ji dráždíte špatným odhadem nebo prostou neschopností.

Navíc je tak okouzlujícím způsobem rozverná, že se za jejím volantem budete pořád chechtat – zvlášť s tímhle upraveným kouskem, který působí ještě odvázaněji. S Richardem jsme se shodli, že vítěz dnešního souboje je jasný. Ale kdybychom tu měli v základu Fiestu ST v základu?

Richard: Pak by to bylo daleko vyrovnanější. Pohodlnější a skotačivější Fiestu nebo drsnější a soustředěnější OPC? Tam už by rozhodovaly osobní preference. Nicméně fakt, že Opel obstojí v konkurenci „přetaktovaného“ ST jen dokazuje, že u Opelu rychlá auta stále umí – a sakra dobře. Drtit Corsu OPC na okruhu při trackdayi bude zaručeně mnohem víc uspokojující zážitek. A že je OPC drahé? Ehm, vy jste někdy šetřili na hračkách?

Děkujeme ST-RS klubu za pomoc při organizaci a Romanovi z Ford-club.cz za ochotu a obětavost při přípravě tohoto článku.

text: Martin Jánský a Richard Herbich | foto: Filip Fabián

Technické parametry: