Nízko nad letištěm se líně převalují těžké mraky. Čerstvý březnový vítr prohání krajinou ledové kapky, aby je vzápětí nelítostně roztříštil o čelní sklo bílé bestie na kraji ranveje. Poezii nedělního odpoledne za malou chvíli na cáry rozerve ohlušující řev pěti stovek koní, občas přerušený řadou výstřelů.

Nacházíme se v prostoru bývalého vojenského letiště nedaleko Bechyně, kde závodní tým Čížek Racing právě kalibruje zbraně na blížící se sezonu – rallycrossovou Audi S2 a historickou Škodu 1000 MB, upravenou pro automobilové soutěže.

Zadní víko červené tisícovky skrývá třináctistovku původně z Favoritu a jejích sto šedesát koní umí s lehkou zadokolkou slušně cvičit. Jednu ukázkovou cvičební sestavu mám možnost zažít na sedadle spolujezdce, rychlost není závratná, ale vynahrazuje to obratností a hravostí. Nejvíc mě však baví ta ryzí mechaničnost, skrz kterou tisícovka bezprostředně informuje o všem, co se děje v autě i kolem něj.

To byl ale jen předkrm před hlavním chodem, bílým speciálem Audi Quattro S2, který po asfaltovo-šotolinových tratích už pár let vodí Luboš Čížek. Před šesti lety jej polomrtvé zachránil z vrakoviště a vdechl mu závodnickou duši. Implantoval nové dvoulitrové srdce (původní pětiválec by byl kvůli vyššímu objemu spíš handicap), plíce od Garrettu, zkřehlé kosti vyztužil bytelnou klecí a po nezbytných dalších úpravách a vylepšeních se s ním vrhl do rallycrossového kotle mezi smečku podobných kousků.

Audi si vyzkoušelo i start v královské divizi SuperCars a loni s ním Luboš suverénně ovládl znovuobnovenou Českou trofej historiků ve třídě 4x4, když ve všech závodech zanechal kompletní startovní pole v prachu za sebou. Výkony Quattra ale nejsou ani trochu historické – díky vytrénovanému stádu 550 koní, sofistikovanému pohonu všech kol a pečlivě odladěnému startovacímu programu prý dokáže na stovku vystřelit za méně než 2,5 vteřiny! Tohle nutně potřebuju zažít!

Šup s hlavou do přilby. Drží mi na ní jako zavařovací hrnec, tohle nepůjde. Prý dáme radši dětskou. Bohužel nezbývá než potupně souhlasit. Nee, to se tam nevejde… Ale vejde… Au… No vidíš! Bezpečnost především! Přikrčit se, mírně zaklonit, velmi nepřirozeně se zkroutit, praštit helmou o rám (omluvte mě, lezu tam poprvé) a už si hovím v červené skořepině na místě spolujezdce. Zašněruju se do čtyřbodových pásů a mechanik je dotáhne, až mi lupnou obě ramena. Chce se mi fňuknout, ale rozhodl jsem se být statečný. Přikurtovaný poslouchám zlověstně se hádající koně a začíná se mě zmocňovat lehká panika. Svůj krajně senzitivní žaludek připravuju na tenhle cirkus už od večera, snad se s dnešní snídaní znovu neuvidím. Poslední foto na památku, anti-lag systém i launch control aktivován. Nedočkavý motor ve čtyřech tisících tluče na vrata omezovače a moje zbabělé myšlenky rozhání střelba z rozpáleného výfuku. Zhluboka se nadechuji...

Luboš pouští ruční brzdu, kola se nepatrně protočí a zakousnou se do asfaltu. Audi se nahrbí a vyráží z místa jako… Nejlépe ten pocit vystihuje asi vystřelení z děla – během těch dvou a půl vteřin mi dochází možný alternativní význam slova kanonizace. Podobně zničující akceleraci dokáže předvést jedině tak Bugatti Veyron! Nemůžu se pohnout, natož nadechnout. Za dva, za tři, za čtyři, … Ranvej se povážlivě zužuje a okolí mění v rozpitou krajinku od Moneta. Audinka si stihne párkrát vrknout v omezovači a jde se na brzdy. Právě včas, protože já už drtím pravou nohou podlahu dobrých sto metrů. Konec dráhy se totiž blíží pekelně rychle a můj tep je proklatě vysoko. Visím v pásech jako hadrový panák a hlavou mi běží dvě věci – že děkuju mechanikovi za festovní přikurtování a že rudé třmeny od PORSCHE tam fakt nemají pro parádu.

Luboš odřadí o pár kvaltů níž, auto si volantem lehce rozhodí, brnkne o ruční brzdu, turbo se nadechne a táhlým powerslidem nabíráme opačný kurz – směr servis. Už se začínám uvolňovat, když přijde další rukáv a sklouznutí bokem a už přidáváme pár efektních piruet coby autogram na přistávací ploše, a zatímco se interiér (v množství nebezpečně větším než dýchatelném) plní mlhou ze zapálených pneumatik, můj žaludek pomalu chystá snídani k evakuaci.

Ta je naštěstí v hodině dvanácté odvolána, když mohutným „bokem“ přistáváme u servisního stanu. Vzrušením se mi klepou ruce i nohy, takže pokus o vystupování připomíná spíše rozvoz opilců ze zábavy. Ale i když mám žaludek na vodě, hlava se mi točí a sotva se udržím na nohou, musím se přiblble hihňat, svezení v takhle ostrém závoďáku byl vážně neskutečný zážitek. Zrychlení je tady těžko srovnatelné s čímkoliv, co má čtyři kola a pohybuje se po zemi. Zkrotit tuhle bestii na úzké rallycrossové trati, to chce zatraceně šikovný ruce, nervy ze železa a taky pořádný „koule“!

Dnes už můžu s potěšením napsat, že nedělní střelecké cvičení přineslo své ovoce – z prvního letošního ostrého závodu na Slovakiaringu si Čížek Racing veze další zlatý pohár za vítězství ve své třídě, a vyráží tak úspěšně vstříc obhajobě loňského mistrovského titulu.

Foto: Martin Jánský