Když Leonardo di Caprio před dekádou vystoupil na červený koberec Oscarového večera z malého, úsporného hybridního Priusu místo dlouhé černé limuzíny s žíznivým osmiválcem, změnil tím celý svět. Najednou všichni začali přemýšlet o změnách klimatu, uhlíkové stopě a způsobech, jak životnímu prostředí alespoň trochu ulehčit. A automobilový svět se najednou přestal bát elektřiny.

Hyundai teď přichází s vlastní vizí elektromobility, která má velmi reálnou podobu modelu Ioniq. Nabízí ho dokonce hned ve třech odlišných variantách pohonu, aby si každý mohl vybrat podle toho, jak moc je mu elektřina blízká. Základem je klasický hybrid, kdy elektřina slouží jako doplněk zlepšující efektivitu. Nad ním je plug-in hybrid s většími bateriemi a dojezdem až 50 km, se kterým zvládnete většinu každodenního popojíždění jen na elektřinu. A na vrcholu je čistý elektromobil s dojezdem až 280 km (Hyundai ho teď nabízí za stejných 860 tisíc jako plug-in).

S ohledem na momentální stav infrastruktury dobíjecích stanic jsme sáhli po jistotě v podobě obyčejného hybridu. S tím nemusíte hledat zásuvky a odhánět od nich Uberaře nebo se děsit klesajícího dojezdu, protože ho vždycky snadno nakrmíte z benzinové pumpy, takže jen jezdíte a užíváte si zvýšené efektivity. Ioniq hybrid přebírá vlastně stejný koncept, se kterým přišel právě Prius – rekuperujete energii z brzdění a využíváte ji při rozjezdech, abyste šetřili palivo. Geniálně jednoduché. Ale jisté odlišnosti tu jsou.

Po technické stránce Ioniq kombinuje atmosférický benzin s elektromotorem, přičemž oba pohánějí přední kola. Ioniq má ale slabší elektromotor, což v překladu znamená, že musíte být při rozjezdech od semaforů s plynem jemnější, abyste si vystačili jen s elektřinou. Což znamená, že vám na zelenou všichni ujedou. Jakmile ale budete v pohybu, dynamické rozdíly se stírají a Ioniq přepíná pohony stejně efektivně a nenápadně. Ve městě není problém jezdit kolem 3,5 litru.

Mimo město pak vynikne větší celkový výkon ústrojí Ioniqu a jeho hlavní silná stránka – místo variátoru CVT má totiž konvenční dvouspojkový automat. Při zrychlování tak nedrží stabilní otáčky při vyšší úrovni hluku, ale klasickým způsobem vytáčí benzinový motor, čímž působí daleko přirozeněji. I v mimoměstských rychlostech dokáže jet jen na elektřinu, na dálnici si dokonce pomáhá elektrickým plachtěním. Výsledkem je skromná spotřeba 4,5 litru a hlavně jízdní projev, který nijak neobtěžuje.

Ale samozřejmě vyžaduje trochu jiný styl řízení – hlavně jemnější zacházení s plynem a brzdou a více předvídavosti. Klíčem k vynikající spotřebě je totiž plynulost a umění co nejefektivněji využívat elektřinu, což – pokud jste hravé povahy a řízení máte skutečně rádi – může být zábava. Konvenční diesel vás však k ničemu takovému nutit nebude, budete s ním rychlejší jen za cenu o litr vyšší spotřeby, to vše při nižší pořizovací ceně. Pokud si tedy pořízení hybridu chcete odůvodnit ekonomicky, tak se vám to určitě nepodaří…

Ale pokud jste nadšenci do moderní techniky a pohybujete se hlavně ve městě, určitě dokážete ocenit přínos jízdy na baterie (efektivita, ticho) a užít si odlišný řidičský přístup, který s tím jde ruku v ruce. Řídit hybrid je vážně radost a Ioniq je toho typickým příkladem. Navíc má nenápadné (ale podle ohlasů náhodných diváků líbivé) tvary a konvenční interiér, čímž zasazuje poslední a rozhodující facku nové, poněkud bláznivě tvarované generaci Toyoty Prius. Pro nejlepší městský hybrid si teď zajděte k Hyundai.

Foto: Jiří Čermák

Technické parametry vozidla Hyundai Ioniq Hybrid: