Peugeot vám hrdě představuje kupé RCZ, oficiálního držitele ocenění Auto roku 2011. Ehm, vlastně je to Gay Auto roku. Tím se RCZ postavilo po bok takových ikon, jako jsou Aston Martin DB9 Volante, Alfa Romeo Brera Spider nebo Alfa Romeo MiTo. A samozřejmě Audi TT, úhlavního rivala pro malého lvíčka. Peugeot tedy hned na první pokus uspěl – dostal RCZ na úroveň TT. Může to znít hanlivě, ale zamyslete se znovu. Proč jsou gayové tak skvělí aranžéři květin, módní návrháři a kadeřníci? Protože mají jemnocit pro krásu a vyváženost. To, co nám, obyčejným chlapům, dost chybí. Ferrari F40 je sice dokonalé ve své nahé brutalitě, ale určitě nejde o obecný ideál krásy. Možná je trochu „gay“ jezdit ve velkém Astonu bez střechy, který se sice skvěle hodí na francouzskou riviéru, ale v zatáčkách se umí jen kroutit, nicméně ruku na srdce, ubírá mu to něco z jeho ohromujícího vzhledu?

Stejně tak na RCZ není nic „gay“. Je jednoduše nádherné a basta. Každý, kdo má oči, to prostě vidí. Viděl to mladík obcházející RCZ na parkovišti ze všech stran, viděl to malý kluk přilepený na sklo tatínkova Mondea, viděla to parta mladých mávajících lidí v parku, viděla to i slečna venčící svého psa a další spousta lidí otáčejících za RCZ své hlavy. Všichni, i ti, co o autech zjevně vůbec nic nevědí, si RCZ dlouze prohlíželi a došli ke stejnému závěru – vypadá skvěle! Skutečně, všichni se dívají. Pokud nejste rádi středem pozornosti, měli byste o něm raději hned přestat i uvažovat.

Tady bychom klidně mohli skončit, protože řada jiných aut byla milována jen pro jejich líbivý design nezávisle na tom, jaké to byly nevýrazné, bezcharakterní šunky. Například Peugeot 206, musím-li být konkrétní. U Peugeotu ale moc dobře vědí, jakých přehmatů (byť komerčně úspěšných) se dopustili a jejich současná auta jsou důkazem, že se poměry radikálně mění. Zcela nové modely 3008, 5008 i 508 jsou naprosto skvělá auta a RCZ mezi nimi září světlem nejjasnějším. Chcete důkaz?

Interiér. Audi obecně platí za autora nejpovedenějších interiérů v branži. Designově, materiály i kvalitou výroby. Jenže RCZ najednou není o nic horší. Má kůží potažený malý a perfektně do ruky padnoucí volant, palubní desku a skvostné kožené sedačky v elektrice (to vše, za příplatek tučných 75 tisíc, ale věřte mi, stojí za každou utracenou korunu), madla dveří, kliky, lišty v prazích a pár dalších detailů z hliníku a světlo při otevřených dveřích vám svítí pod nohy. Kde je TT uniformní a precizní, tam je RCZ svěží a stylové. Občas někde vykoukne horší plast, ale zpracování je jinak příkladné a se základní cenou stále o 190 tisíc nižší než TT 2,0 TFSI mu to rádi odpustíte. Důkazem fantastických kvalit kokpitu RCZ je má jediná výtka na jeho adresu – z jednoho švu na ruční brzdě koukal kousíček nitě, který mě nesmírně iritoval. A to je všechno. Skutečně všechno.

Další důkaz, podvozek. V podhořanském stoupání jsem se nechal unést a vrhl se do předjížděcího souboje s céčkovým Mercedesem. Mé nervy byly silnější (nebo pud sebezáchovy v tu temnou chvíli menší), vyhrál jsem, jenže do známé vracečky vlétl podstatně rychleji, než jsem si kdy předtím troufl. Potenciálně skvělý recept na nedotáčivý smyk a pořádně drahou fakturu za opravy lví tlamy zakousnuté do svodidel. Výsledek? Neurvale jsem trhl volantem, gravitace mě natlačila na bok sedačky, kola lehce kníkla a podvozek… prostě držel stopu a hned za apexem žadonil o přišlápnutí plynu k podlaze a let k další náročné pasáži. Já jen kroutil hlavou nechápajíc, kde vzal tolik přilnavosti. A talentu, který mně v tu chvíli zjevně chyběl.

Vám to pořád nestačí? Motor. Motor je vynikající. Sice trpí neduhy downsizingu, takže při 40 km/h ve městě už máte ze strachu z vysoké spotřeby zařazenou pětku a otáčky se převalují těsně nad volnoběhem. Ale pokud potřebujete a připravíte si správnou rychlost, turbo se rychle nadechne a zahrne vás zátahem, který vám umožní předjíždět snáze nežli hravě a svým výkonem vám dává takovou jistotu, že si připadáte jako řidičský polobůh. Což v některých případech může vést až k přehmatu v podobě vyšlápnutí si na bezpochyby silnější Mercedes. Budete se muset naučit trochu se krotit.

Z každého kousku auta je znát, že si někdo dal zatracenou práci, aby bylo perfektní. Vidíte to na designu boulí na střeše a zadním okně, cítíte to od vyvážení podvozku až po švy na úžasných sedačkách s emblémem lva. Prostě perfektní. Malý Peugeot se může směle měřit s auty dvakrát tak drahými, není divu, že se po něm jedna majitelka Mercedesu SLK tolik dívala. Stejně jako SLK, ani RCZ není auto na smykování na kruhových objezdech a vymetání apexů na zapadlých okreskách. RCZ má charakter transkontinentálního GT, umí být reprezentativní, relaxované a tiché, pokud potřebujete cestovat. Bude vás hýčkat pohodlím, zahrnovat luxusem a bohorovnou jistotou v jakýchkoliv podmínkách. Z každého kousku auta dýchá uklidňující pocit na úrovni Mercedesů a vy se tak při jízdě cítíte jednoduše skvěle. Parádní vlajková loď Peugeotu. Cítíte mezi řádky řidičskou nudu?

Vůbec ne! RCZ se umí i pořádně rozpálit, když máte náladu na řádění. Přepněte svůj mozek do maniakálního módu a sešlápněte plyn až na podlahu, turbo se nadechne a vystřelí vás vstříc horizontu s tím správným tlakem v hrudníku. Celou akci doprovází řeřavý zvuk výfuku. Ne motoru, ten o sobě dává vědět jen klapotem, celý zvuk tvoří rezonátory ve výfuku, ale to není nic, co by vám mělo vadit. Alespoň jsem neslyšel žádného chodce mumlat nespokojeně cokoli o falešných děv… ehm, prostitutkách. Zvuk je skvělý a tak akorát sportovní, aby potěšil, ale neobtěžoval. Žádné rozhoukané alarmy aut v ulici ani cesty po dálnici se špunty v uších.

Až přiletíte do zatáčky, budete mít na tachometru asi o pár kilometrů víc, než byste hádali. Tak skvěle RCZ maskuje rychlost. Ale to nevadí, protože pořád stačí včas zatočit, pevně se držet volantu a pak už zase letíte po rovince. S připitomělým úsměvem na tváři. Žádné drama se nekoná, RCZ se drží asfaltu víc než ministři svých židlí. Přesně cítíte, jak pracuje a kdy se blíží limit, takže vás bude rozhodně bavit v každé další zatáčce zkoušet, co všechno si ještě nechá líbit. A věřte mi, nechá si toho líbit vážně hodně, i přes jednoduchou koncepci se zkrutnou příčkou vzadu. Vlastně celý podvozek je převzatý z modelu 308 (stejně jako řada dalších komponentů), ale v životě byste to neřekli. Inženýři si tolik pohráli s jeho laděním, že je to fakticky úplně jiné auto. Sebejisté a schopné, ale i hravé a zábavné.

Není vše samozřejmě tak dokonalé. Tužší (čti sportovní) podvozek občas trochu hází, ale nikdy ne za hranou pohodlí. Široká přední kola jsou citlivá na povrch, nemají ráda koleje na silnici a už vůbec ne ty, co jsou navíc plné vody. No, a o té mizerné niti na ručce jsem už referoval. Ehm, a to je vše. Ne vážně, víc výtek vůči RCZ nemám, nic dalšího jsem neobjevil. A upřímně, už ta zmínka o niti byla pořádně nefér. I spotřeba je na takhle naladěné auto bez připomínek, dynamicky v provozu mezi osmi a devíti litry na sto, v módu ničitele okresek lehce přes deset. Určitě se dá jezdit s lehkou nohou i za méně, ale to je ještě méně zábavné než jízda vlakem.

Je snadné být cynický. Je snadné nadávat na nová auta, že už nejsou, co bývala, a nikdo je neumí postavit pořádně. Jenže pak se svezete s RCZ, které je navíc, podržte se, z Francie a nestíháte se divit. Všechno funguje, nikde nic neskřípe, sedí se vám skvěle, ještě lépe se vám řídí. Auto je konejšivé i zábavné, navíc strhává obdiv davů a působí hodnotně a reprezentativně. Navíc luxusní RCZ se všemi možnými příplatky se pořád vejde do ceny holého TT 2,0 TFSI, které najednou působí vedle Peugeotu jen jako další nudná kopie Golfu. Dokážeme si představit, že řada zákazníků by za něj ochotně zaplatila podstatně víc než dealer oficiálně požaduje. Peugeot RCZ má od nás oba palce nahoru, setkání s ním bylo více než příjemným překvapením a jsme rádi, že značka honosící se lvem ve znaku má konečně auta, která jsou toho znaku opravdu hodna. TTčko by si teď koupil skutečně jen zaslepenec. Nebo idiot.

Technické parametry vozidla Peugeot RCZ 1.6 16V THP 200k MAN6: