Sébastien Loeb a Sébastien Ogier. Ano, výčet vítězů Německé rallye od roku 2002, kdy je součástí kolotoče mistrovství světa, je pestrý asi jako nabídka žižkovské masny v dobách nejhlubší totality. O to zajímavější podívanou však dokáže nabídnout. Během tří dnů zavede soutěžící na úzké silničky na úpatí vinic, na rychlé okresky i na panelové cesty ve vojenském prostoru Baumholder, hustě lemované betonovými kvádry (tzv. hinkelsteiny), jejichž tvrdost v minulosti zkoušela nejedna posádka. A že jsou sakra tvrdé.

Odpověď na otázku, kdo se zapíše do historických análů jako vítěz jubilejní desátého ročníku této rallye, se zdála být předem zodpovězena. Loňský vítěz Sébastien Ogier, startující se Škodou Fabia S2000, letos na nejvyšší příčky pomýšlet nemohl. A tak se největší naděje vkládaly do jeho jmenovce a bývalého stájového kolegy Sébastiena Loeba. Tento francouzský elektrikář to má z rodného Hagenau na tratě rychlostních zkoušek co by rozpisem dohodil a na asfaltu se cítí… no prostě jako Loeb na asfaltu. Francouzskou hegemonii však toužila přerušit celá řada jezdců. Za příznivé konstelace hvězd a troše štěstí by se jim to mohlo podařit. Uznejte sami, že takou podívanou jsme si nemohli nechat ujít. Proto jsme ve středu večer naskákali do auta a vydali se na noční přesun k lucemburským hranicím, abychom stihli ranní předstartovní testovací zkoušku, takzvaný shakedown.

Trať shakedownu je již od brzkých ranních hodin obsypána tisíci fanoušků. A protože nedisponuje mnoha zatáčkami, je nalezení vhodné pozorovací pozice trochu obtížnějším úkolem. Po chvíli se však zadaří a my tak můžeme pozorovat více či méně mastné a slané průjezdy širší, užší, vyšší i nižší světové špičky. Monotónnost průjezdů narušuje Peter van Merksteijn. Svist zablokovaných pneumatik a praskání větví nevěstí nic dobrého. Citroën opouští trať a klouže ze stráně. Za pomoci diváků se však po chvíli vrací zpět na trať a posádka se tak s lehce poškozeným vozem může odbelhat do servisu. O chvíli později se o vzrušení stará dámská posádka Ramona Karlsson ‒ Miriam Walfridsson, která probrzďuje pravé odbočení. Při pokusu o návrat na trať se však jejich Mitsubishi zasekává na stráni a rozpálené výfukové potrubí zapaluje suchou trávu pod vozem. Po chvíli se daří vše uhasit a půvabné dámy tak mohou pokračovat dál.

Zatímco během nocování ve stanu zajišťovala zvýšenou hladinu adrenalinu silná bouřka, ráno jdeme hledat adrenalin k trati rychlostní zkoušky. Naši základnou bude po celý pátek strategické místo na rychlostní zkoušce Mittelmosel. Na několika stovkách metrů můžeme sledovat několik rychlých protahováků na kvalitní silnici, úzký vracák mezi vinicemi i skok následovaný odbočením do pomalé zatáčky mezi balíky slámy. O vzrušení se stará pilot bílého Porsche 911, který ve zmatku probrzďuje dvě zatáčky a div si neustele mezi hrozny vína. Kromě umu a odvahy posádek obdivuji také odvahu (nebo hloupost) několika fotografů, kteří neohroženě stojí pod skokem přímo v místě dopadu soutěžních vozů. Na rozdíl od něj však disponuji něčím, čemu se odborně říká pud sebezáchovy. Proto skákající auta fotografuji s větším odstupem, skryt v bezpečí pěti mohutných balíků slámy. Výsledková listina páteční etapy nepřináší žádné velké překvapení. Vede Sébastien Loeb, kterého s dvacetisekundovým odstupem následuje Petter Solberg. Doslova horkou chvilku si na třetí rychlostní zkoušce prožila česká posádka Prokop – Hrůza, jejichž Fiestu WRC zachvátily plameny. Posádka naštěstí vyvázla z celého incidentu bez újmy na zdraví, jejich Fiona však kompletně lehla popelem.

Sobotní etapu začínáme opět ve vinicích, tentokrát v rychlém levém odbočení. To sice nevypadá příliš atraktivně, vytahaná šotolina však slibuje alespoň fotogenické průjezdy. A taky že jo. Prášení za kočáry dodává fotkám zajímavou atmosféru. S příjezdem prvních aut se na trať začínají snášet také první dešťové kapky a vozy obuté převážně na suchých pneumatikách kloužou čím dál víc. Všem jezdcům se ale daří udržet svá stáda divokých koní na trati. Ale co tady, když prší? Nepojedeme jinam? Tak jo. Co třeba na Panzerplatte. Na necelých čtyřicet sedm kilometrů dlouhou rychlostní zkoušku ve vojenském prostoru, kterou posádky absolvují pod bedlivým dohledem amerických vojáků. Na rychlostní zkoušku, kde se dá hodně získat. A taky hodně ztratit. To asi dobře ví Seb Loeb, který kolem nás projíždí výletním tempem. Kamarád tvrdí, že za zadním oknem jeho Citroënu dokonce zahlédl plato vajec. Tato taktika se ukazuje jako správná. Při obou průjezdech touto rychlostní zkouškou totiž proběhlo menší Waterloo, při kterém opustila trať a následně i výsledkovou listinu celá řada předních posádek. Startovka do nedělní etapy tak připomíná spíše noty na buben, v jejichž čele je s luxusním, téměř dvouminutovým náskokem posádka Loeb – Elena. Rozhodujeme se, jestli taky neukončíme naše účinkování v Německu předčasně. Loeb to vyhraje i s prstem v nose a stejně nebude na koho koukat. Nakonec zůstáváme. Také proto, že se mi daří v průvodci najít zajímavé divácké místo. No posuďte sami: „Několik zatáček v dlouhém stoupání, diváci vidí velký úsek tratě, který mohou sledovat z náspu.“ Toliko řeč průvodce. Už se těším. Budu stát na mezi uprostřed zelených luk, slunce mi bude hřát do zad a já budu cvakat jednu fotku za druhou.

Přestože se hurikán Isaac rozhodl při své cestě do Ameriky zastavit i v jihozápadním Německu, zůstává náš stan na svém místě. Ráno nás tak vítá příjemných dvanáct stupňů celsia a tmavé mraky prorokující brzký déšť. Nejvyšší čas vyrazit na divácké místo. To ale oproti původním předpokladům není uprostřed luk, ale uprostřed hustého lesa. Z náspu se stává prachsprostý sráz, a že by sem svítilo slunce? To opravdu nehrozí. Viditelný úsek tratě taky není tak dlouhý, jak jsem si vysnil. Mohlo mě to napadnout, když jsem tudy včera jel… No co, není každý den posvícení. Při tom všem mi ani nevadí, že výhled stěžují nějaké ostružiny nebo co to je. Ty totiž spolu s mokrou vozovkou a rozsvícenými světly projíždějících aut vytvářejí zajímavé scenérie.

Po průjezdu předních posádek vyrážíme k domovu. Cestou dostávám SMS s výsledky. Posádka Loeb – Elena po deváté dokončila Německou rallye na stupínku nejvyšším. Překvapivě. Předpokládám, že chlapci si přitom ještě stihli přečíst noviny a zahrát piškvorky. Letos to měli nějak moc jednoduché. Dokáže je příští rok někdo pokořit? Třeba Ogier s Polem? Nebo Latvala s Fiestou? Nebo medvěd na saních? Jeďte se podívat. Stojí to za to.

Výsledky ADAC Rally Deutschland 2012:

Autor: Martin Jeníček

Foto: Martin Jeníček

 

Líbí se vám tento článek? Nebo jste pobouřeni? Napište nám vás názor dolů do diskuze pod článkem. Máte pocit, že byste to uměli taky? A třeba ještě lépe? Milujete auta a vše kolem a máte světu co říci? Rádi vám dáme prostor! Přihlašte se do našeho konkurzu a ukažte, co umíte! Klikejte zde.