Skrz všechny ty elektrické posilovače a proti vůli elektrických řidičských asistentů je dnes obtížné proniknout k mechanickému srdci moderních aut. Dříve řídili ti, co chtěli. Dnes řídí každý, pod jehož úroveň je dopravovat se hromadně autobusem či vlakem. Auto pro každého! Proto najdete za volantem velkou řádku lidí, kteří tam nepatří, a proto automobilky chrání jejich zdraví a majetek v duchu hesla: „Sedni si a na nic nesahej.“ Taková auta už ale nejsou pro nadšené řidiče, pro něž je pravým potěšením propojení s vozem a naprosté ovládání jeho schopností. Svádí to tedy k myšlence pořídit si staré auto, které tyhle moderní vychytávky ještě nemá. Jenže mít veterána znamená strávit celý týden jeho opečováváním, abyste se v neděli mohli kousek sklouznout. Pomalu. Klidně. S kufrem plným nářadí a pikslami s olejem na dolívání. A jen když je hezky. Pěkný koníček pro trpělivé a pečlivé. Jenže my chceme hlavně jezdit, že?

Pak musíme mít youngtimera. Auto tak staré, aby neskrývalo svůj charakter za pletenci elektrických vodičů propojujícími komplexy desítek řídicích jednotek. Auto tak staré, aby dokázalo promlouvat k řidiči skrz volant, pedály, řadicí páku a sedačku, ne jen komandovat ho příkazy palubního počítače. Auto tak staré, aby se opravdu nechalo řídit a dokázalo svému řidiči přinést pravou, nezředěnou radost z jízdy. Ale přesto tak nové, že již má moderní, stabilní podvozek, přesné řízení a řazení a vnitřní ergonomii uzpůsobenou normální člověku. Auto tak nové, aby se s ním dalo jezdit každý den a jedna krátká jízda neznamenala následně hodiny s manuálem a šroubovákem v umaštěných rukách. Chceme auto, které jezdí na benzin, ne na náhradní díly. Chceme řidičskou radost dle naší chuti, ne podle nejistého počasí a vrtkavé nálady stroje. Chceme auto, které si budeme moci opravdu užít.

A přesně takové jsou youngtimery. Do téhle kategorie spadají prakticky všechna auta, jež mají na krku od dvaceti do třiceti křížků (auta starší 30 let jsou oficiálně oldtimery, čili regulérní veteráni), jenže jen některá stojí za pozornost, jen některá se stala legendami hodnými zapamatování a vzývání i po dvou dekádách od chvíle, co zmizela z oficiálních nabídek automobilek. A v Brně se ukázaly jen ty nejlepší – Alfy 75, VW Scirocca, trojková, šestková a osmičková BMW, ale třeba i vzácné Maserati Biturbo. Mezi nimi se však skvěly tři nejzářivější automobilové diamanty: BMW E30 M3, Mercedes E190 2,5-16 a Ford Sierra RS500.

Vyslovte jméno kteréhokoli z nich před petrolheadem ve věku mezi třiceti a čtyřiceti a pozorujte, jak hned oněmí, zamlží se mu zrak a mysl odcestuje někam do hlubin dětských automobilových vzpomínek. Všechna tři patří k legendám závodů cesťáků a pokořila nejeden okruh, nejednoho soupeře. Sešla se hned v úvodním kolem šampionátu WTCC roku 1987 a nesmiřitelně spolu válčila při jakékoliv příležitosti. Legendy.

M3 získala první titul WTCC, E190 poprvé veřejně odhalila nadpozemský talent jednoho neznámého, mladého závodního jezdce s křestním jménem Ayrton a Sierra byla krocena piloty jako Blomqvist, Vatanen, Sainz nebo Auriol. RS500 navíc vyhrála první závod série WTCC na Masarykově okruhu a právě ve válečných barvách Texaco vítězné posádky Ludwig/Niedzwiedz přijela silniční Sierra Cossie na sraz. Pravá pocta historickému odkazu.

K youngtimerům patří kromě únosné spolehlivosti i nižší pořizovací náklady. Pro tuhle trojici to druhé ale rozhodně neplatí, jejich ceny začínají na milionu a radostně stoupají výš. Naprosto zaslouženě, protože nejde jen o ten dobový odkaz, nejde jen o to, že jich smutně málo vyrobili a ještě méně jich přežilo do dnešních dní. Jde i o nezapomenutelné motory, jízdní vlastnosti a totální řidičské nasazení, které vám přinese ultimátní zábavu z jízdy. Nebo nejsmutnější velkou ránu, pokud ztratíte kontrolu. Tady vám prostě nikdo nepomůže. Jste jen vy a stroj.

Tahle auta jsou ceněnými legendami i proto, že dodnes nebyla prakticky překonána. Ne snad časy na stovku, maximálkou nebo géčky v zatáčkách. Ale právě tím propojením s autem, vzájemnou komunikací, vstřícnou, avšak nikoli dětsky snadnou ovladatelností, a řidičskou senzací, kterou za jejich volanty můžete zažít. Jdou až na dřeň čisté řidičskosti pomíjejíc vše zbytečné kolem. To už dnešní komfortní, bezpečná, luxusní a odtažitá auta ani se svými mnoha stovkami koní zprostředkovat nedokážou, ať se M GmBH, AMG a Ford RS snaží sebevíc. Ano, pořád jde o omračující zážitky, jen jiným způsobem.

V Brně se při příležitosti otevírání okruhu na začátku sezony sešly nejen youngtimery, ale i pár klasických závodních aut – Renault 8 Gordini, Škody 110R a 200 RS, BMW 2002 ti, MG B V8, Porsche 911 a 924 GTS, Eagle SS nebo Ford Capri, ale třeba i Mini 850 a dvojice ostrých Maluchů. Nesmíme opomenout účastníka ze zdravého jádra Driverswebu, EssexBoye, a jeho vypiplané Capri X-Series.

Vedle toho probíhala i Autochip Tunining Show, pod jejíž hlavičkou se celá akce konala, a volné jízdy veřejnosti po okruhu. K vidění byla bezpočet nádherných aut jak mezi aktéry, tak i na přilehlých parkovištích, nicméně na Viper ACR a Mustang Roush snadno a s hrozivým řevem polykající okolní dopravu na okruhu prostě nezapomenu.

Foto: autor

Navíc pro vás máme skvělé video Jirky Svobody – přidejte se k fandům SeeJ. Photography.