Už během prořáděných nocí ve společnosti Richard Burns Rally jsem si k japonské soutěži vytvořil takový malý osobní odpor. Úzké šotolinové stezičky vedly chvíli širými loukami, kde jsem ze své „enkové evo devítky“ ždímal, co dvoulitr dal a za chvíli už jsem zase kroutil volantem jako zkušený vánočkář, abych „myšáka“ udržel na klikaté silničce mezi jakýmisi cedry či jinou místní flórou. A jak říkám, s touhle rally mi nebylo souzeno si porozumět, takže v cíli mi tu chyběl nárazník, tady blatník, támhle mi lezl obrovský pavouk po skle a často mi vůbec chybělo celé auto, když jsem ho cestou rozvěsil kdesi po lese. Proto jsem se velmi těšil, jak si s touto záludnou soutěží, která se po dvouleté pauze opět vrátila do kalendáře MS, poradí světová špička. Zejména vidina avizovaného zmrtvýchvstání Fordu po debaklu na německé rally slibovala zajímavou podívanou. Navíc Mikko Hirvonen nastupoval s motivací zvýšenou o zkompletování hattricku, který započal vítězstvími ve dvou předchozích ročnících Rally Japan.

Pro letošní ročník se soutěž přesunula z městečka Obihiro do většího Sappora, dějiště Zimních olympijských her 1972. Byla rozdělena do tří etap od čtvrtku do neděle a nevídaných šestadvacet rychlostních zkoušek měřilo celkem 304 kilometrů. Enormní dávka zkoušek byla dána zejména osmi průjezdy divácké superspeciálky na stadionu v Sapporu. Záludnost této erzety tkvěla zejména v jejím povrchu. Tím byl totiž asfalt, ačkoliv zbytek ostrých kilometrů se jel na šotolině. Na tu měly posádky nastaveny podvozky a obuty pneumatiky a superspeciálce nepředcházel žádný servis, ve kterém by bylo možné vůz upravit na asfalt. A tak všem nezbylo, než si počínat nanejvýš obezřetně.

Ve čtvrtek dopoledne vše tradičně začalo shakedownem, na kterém by si posádky měly vyzkoušet „setupy“ na místní podmínky a seznámit se s povrchem trati. Proto bylo vcelku překvapující místo jeho konání – asfaltový povrch stadionu v Sapporu. Ano, jede se na něm sice osm superspeciálek, ale se šotolinou velké části soutěže moc společného nemá. Jezdci se alespoň přesvědčili, že paralelní trať stadionu je opravdu zákeřná. Nejvíce potom asi Kimi Räikkönen, kterému se podařilo vylomit přední kolo své „cé čtyřky“ o betonovou bariéru u trati. Navečer už jezdce čekaly první dva ostré průjezdy stadionem Sapporo Dome. Průběžného vedení se ujal Francouz Sébastien Ogier z továrního týmu Citroënu, ale závodit v pravém slova smyslu se ale začalo až v pátek. Do dopolední sekce vlétl nejrychleji Citroën C4 WRC norského pilota Pettera Solberga, který i přes defekt na RZ4 vyhrál všechny tři páteční dopolední rychlostní zkoušky a v poledním servisu si díky tomu mohl užívat pocit vedoucího muže průběžného pořadí. Za ním se pak seřadili další dva Citroëny - Ogier (+ 10,3 s) a Sordo (+ 12,5 s) a následovali tovární jezdci Fordu - Hirvonen (+ 13,4 s) s Latvalou (+ 20,3 s). Dosavadní vedoucí muž šampionátu Sébastien Loeb s továrním Citroënem se nacházel na šestém místě, když se stále nemohl srovnat s rytmem japonských zkoušek a navíc mu pro první etapu jako lídrovi seriálu náležel nepříjemný úděl čističe trati. Ze špičky zatím odstoupil pouze Khalid Al Qassimi, který otočil svůj Focus RS WRC na střechu pouhý kilometr za startem první páteční zkoušky. Po poledním servisu následovala odpolední sekce s druhými průjezdy ranních erzet a dvěma superspeciálkami na Sapporo Dome. S druhými průjezdy si nejlépe poradili tovární jezdci Fordu, když si Latvala připsal jedno vítězství a Hirvonen hned dvě. Danni Sorda postihly problémy s převodovkou jeho „céčtyřky“ a propadl se až za oba Fordy. Na stadionu už se pořadí neměnilo, protože rozdíly zajížděných časů byly v řádu desetin. Takže v pátečním večerním servisu byl na čele průběžného pořadí stále Petter Solberg, následován Hirvonenem (+ 9,4 s), Ogierem (+ 21,3 s), Latvalou (+22,4 s) a na pátém místě Sordem (+ 36,5 s). Co se týče Loeba, ten s poškozeným předním tlumičem musel ještě více zvolnit a se ztrátou téměř pětapadesáti vteřin přenocoval na šestém místě.

Sobotní etapa byla s osmi rychlostními zkouškami etapou nejdelší a čítala celkem 124 ostrých kilometrů. Její harmonogram byl totožný s pátečním, tedy tři RZ v ranní sekci, po jejichž druhém průjezdu v odpolední sekci následovaly dvě superspeciálky. Dopoledne řádně zamíchalo pořadím. Nejprve v RZ12 chyboval Hirvonen a po hodinách se propadl na čtvrté místo. Hned v další zkoušce ho následoval Petter Solberg, který si za předčasný start vysloužil desetivteřinovou penalizaci a do poledního servisu dorazil třetí. Pořadí tak bylo Latvala, Ogier (+ 1,6 s), Solberg (+ 4,1 s), Hirvonen (+ 5,7 s) a pátý stále Sordo (+ 14,2 s). Do odpoledních druhých průjezdů tak první pětka nastupovala jen s minimálními rozestupy. Hned první odpolední zkoušku vyhrál Solberg a naznačil tak možný postup pořadím vzhůru. Ten realizoval na RZ16, kdy Latvalu začalo zlobit řízení jeho Focusu RS WRC a přenechal tak vedení Solbergovi. Do servisu zbývaly ještě dvě superspeciálky, a díky těsným rozestupům se Latvala dále propadal. V cíli sobotní etapy byl tedy ve vedení opět Solberg, druhý Hirvonen (+ 3,7 s), třetí Ogier (+ 5,4 s), čtvrtý Sordo (+ 15,3 s) a až na páté místo se propadl zklamaný Latvala (+ 30,7 s).

Na poslední etapu bylo přichystáno opět osm rychlostních zkoušek, tentokrát však bez jediného servisu. Nejlépe ze všech jezdců se na neděli vyspal Sébastien Ogier, který se hned v první ranní zkoušce ujal celkového průběžného vedení a odsunul Solberga na druhé místo. Hirvonena na téže erzetě přestala poslouchat převodovka, když mu vypověděla službu pádla pod volantem. Hned na další zkoušce mu pak odešlo hydraulické čerpadlo a bez vidiny servisu ho tak čekal postupný propad do hloubi pole. Souboj o vítězství se tak před jedenadvacátou rychlostní zkouškou zúžil pouze na dvojici Ogier vs. Solberg. Napětí však vydrželo pouhé dva testy. Na RZ23 Solberg poškodil přední tlumič, čímž značně utrpělo ovládání jeho Citroënu a vidina zlatého věnce se začala rozplývat v prachu za „cé čtyřkou“ Sébastiena Ogiera. Ten už se v posledních dvou diváckých superspeciálkách vyvaroval jakékoliv chyby a s náskokem necelých šestnácti vteřin si dojel pro vítězství. Na druhé místo spadl Petter Solberg a pro bronz si dojel Latvala, který tak vybojoval alespoň nějaké body pro továrnu Fordu. Čtvrtý zůstal po problémech s převodovkou Dani Sordo a před šestého Hirvonena se nakonec stačil posunout pátý Sébastien Loeb. Z českých závodníku se japonské rally v kategorii SWRC účastnil Martin Prokop s Fordem Fiesta S2000. Z důvodu odlehlosti místa konání soutěže startovaly v této kategorii pouze tři posádky, všechny s Fiestami S2000. Martinovým největším soupeřem tak byl finský závodník Jari Ketomaa, který byl však na japonské šotolině velmi rychlý a hned v první etapě si na Martina vypracoval téměř minutový náskok, který se mu podařilo udržet až do cíle. Třetí z této kategorie, Bernardo Sousa, musel během třetí etapy odstoupit kvůli technickým problémům.

Sébastien Loeb mohl za jistých okolností už v Japonsku předčasně slavit zisk titulu. Soutěž se mu však vůbec nepodařila, a tak si bude muset počkat ještě minimálně do konce září, kdy se jede jeho domácí soutěž Rallye de France - Alsace 2010. Nebo to možná byla promyšlená strategie, aby si oslavy sedmého titulu v řadě mohl užít na domácí půdě a mezi svými fanoušky. Navíc se tato soutěž pojede na asfaltu, takže Loeb bude nejžhavější kandidát na vítězství, čímž by si bez ohledu na výsledky soupeřů zajistil titul Světového šampiona pro rok 2010.

KONEČNÉ VÝSLEDKY WRC RALLY JAPAN 2010

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ MS