Ok, není to test, takže pojďme bez vytáček k věci. Tady jsou čtyři důvody, proč je tohle auto podle mého skvělé:

1. Ideální velikost – 4,2 metru na délku znamená, že je o 40 cm kratší než zavalitě působící Genesis, ale o 20 centimetrů delší než pouze dvoumístná MX-5. Oproti ní má ale slušný kufr a dvě nouzové sedačky navíc, které uvezou dvě opravdu malé děti, ale nejčastěji si prostě budete mít kam dát bundu a drobnější předměty, pro které byste v MX-5 jednoduše nenašli místo. Sedí se dost nízko, takže si připadáte jako v opravdovém sportovním autě, navíc vás GT86 zcela obejme a snadno s ní srostete, což je pro dobrý řidičský pocit extrémně důležité. Všechny ty zatáčky projíždíte spolu, ne že auto musíte nutit, aby je projelo. Je zkrátka ve všech směrech tak akorát.

2. Ideální výkon – jsme nechutně zmlsaní turbomotory, které tam dostatek krouťáku fouknou kdykoliv, jenže pak ten řidičský zážitek působí bezpracně, jen se musíte vyhýbat turbolagu. Tady si všechno oddřete. Svých 200 koní má v 7 000 otáčkách, 205 Nm v 6 600, takže pokyn je jasný: „Točit, točit, točit.“ Ale střídmým pohledem je to ideální cifra – dost na to, aby jela rychle, ne příliš, aby byla drahá nebo moc náročná na řízení. MX-5 má slabších 160 koní, nejbližší silnější auto (Genesis, 350Z) má až 300, takže 200 vypadá jako ideální číslo pro vstup do světa rychlých a hravých zadokolek.

3. Dobře se řídí – nepodceňovat! Začíná to perfektním posazem, kdy jste obklopeni autem a máte vše zcela na dosah. Malý volant padne přesně do ruky, a i když byste možná měli raději blíž řadičku než ručku, obě jsou stále velmi snadno na dosah a rozmístění působí přirozeně. Stejně přirozeně jako pedály – zkrátka tam, kde mají být. Možná vám to nepřijde, ale to jen proto, že si rozmístění pedálů všimnete, jen když je špatně. Tady jsou v ose a se snadno dosažitelným meziplynem. Perfektní. Pak je tu odezva ovládacích prvků: cit ve volantu a jeho váha, cit v brzdách, že je můžete snadno a přesně dávkovat, okamžitá odezva na plyn, tuhá, ale naprosto přesná a dostatečně rychlá řadička. Chvíli mi trvalo zvyknout si na spojku, ale podporuje ostré a rychlé zacházení, snadno bychom se sžili. Možná to jako celek nepůsobí výjimečně, ale to jen proto, že je to prostě správné a zcela přirozené. Zkrátka to berete automaticky, ale když se podíváte na ostatní konkurenty, vždycky by vás na nich nějaká drobnost štvala. Zároveň nic nevyniká, aby to na sebe strhávalo pozornost. Tady je to celé promyšlené a sladěné.

4. Dobře jezdí – začněme tím, že má gumy s vyšším profilem a poddajný podvozek, který z vás ani na kostkách nevytřese duši. Už si ani nepamatuji, o kterém jiném sportovním autě bych tohle mohl říci. EnergySavery z Priusu jsem vnímal jako šidítko, aby si novináři i s takhle nízkým výkonem zadriftovali a napsali pěkné testy. To do značné míry platí, nicméně přínos to má pro všechny – limity jsou snadno dostupné, což potěší začátečníky, kteří si na zadokolky teprve zvykají, ale i všechny ostatní, kteří preferují naprostou ovladatelnost před absolutní rychlostí. Gripu je dost na rychlou jízdu (jen při brzdění gumy mírně nestíhají účinnost kotoučovek), ale i dost málo na snadno dostupný smyk – stačí jít od plynu a zadek se začne pomalu a kontrolovaně sunout. Pozor, ne drift, na to už výkon nestačí, leda byste si pomohli spojkovým kopem nebo hodně rozhodili auto volantem a brzdami. Balancování na limitu působí zcela přirozeně (zase to slovo), snadno si to vyzkoušíte klidně hned při první odvážnější jízdě. Brilantní pro studium základních pravidel řízení zadokolek pro všechny odkojené předohraby. Navíc tenhle podvozek umí i pohodlí, v dálničních rychlostech motor točí tři tisíce a zvukem nijak neobtěžuje, takže GT86 nemá to GT v názvu jen tak pro nic za nic.

Samozřejmě to má nějaké „ale“:

Motor – nemá inspirativní zvuk a chybí mu špička, taková ta pointa a důvod, proč ho vlastně vytáčíte. Zkrátka pořád točí a jede. Trochu jednorozměrné, mírně neuspokojivé. Popis „dělá svoji práci“ zní hodně krutě, ale bohužel nebezpečně trefně. Je to velký problém? Ne tak docela. Jen zkrátka funguje, nedá tu špetku vzrušení navíc, kterou máme u sporťáku rádi. Otevřené sání by mohlo zlepšit zvuk.

Výkon – je ho dost na svižnou jízdu, je ho akorát na bezpečné předjíždění, ale už ho není dost na uchvácení akcelerací na dlouhých rovinkách, není ho dost na vystřelování ze zatáčky do zatáčky, není ho dost na powerslide na suchu. Díra před čtyřmi tisíci je cítit, na druhou stranu o to to pocitově lépe jede dál k sedmi tisícům. Pro řadu lidí to bude znamenat velký problém a ztrátu podstatné části přitažlivosti, ale ve skutečnosti je ho na rozumnou zábavu ve smysluplných rychlostech dostatek. Nakonec přijdou i silnější verze a tuningových dílů bude taky dostatek.

Drifty – podívejte se na driftovací videa s GT86. Vidíte, jak často tam tahají za ručku? GT86 nedriftuje snadno, nemá na to prostě koně, na poweslide zapomeňte, jen plynem ji neurvete. Pro zkušené řidiče to bude zklamání a zásadní nedostatek dynamického repertoáru, a to už jen proto, jak je jinak tohle auto brilantně vyvážené. Nejsnazší cesta ke smyku je lift-off, což smrdí omezenou předokolkovou zábavou. Ale při troše snahy najdete i jiné cesty, jak se ke smyku dobrat – auto do něj (stejně jako třeba MX-5) musíte hodit, zlomit, narvat. Nebo počkat, až zaprší. Na druhou stranu ty úzké gumy znamenají i nízké účty za novou sadu, takže si budete jejich kvičení a klouzání užívat častěji a bez výčitek.

Konkurence prolétnutá jen zběžně:

MX-5 má o dvě místa méně, navíc nemá střechu (respektive může mít pevnou skládací), chybí jí výkon a podvozek je v základu měkký, na úroveň GT86 ho posune až mírný tuning. Mazdy se typicky dobře řídí, ale MX-5 je pořád v základu přátelský roadster pro všechny.

Genesis je větší a je to cítit. Spořádaně se chová jen na dobrém asfaltu, motor je skvělý, výkon opojný a to, že umí driftovat, v tomhle případě i znamená, že k tomu projevuje často samovolné tendence. Ovládání chybí preciznost sportovního nástroje, je to prostě malá korejská Corvette.

370Z také nepůsobí tak kompaktně a navíc je prý mírně rozměklá, nemluvě o čtvrt milionu vyšší cenovce. Ojetá 350Z by měla být lepší volba, sto koní navrch a skvělý motor vás budou určitě hodně bavit, ale nezapomeňte, že vyžaduje jistou úroveň zkušeností a řidičských dovedností. Když nevíte, co přesně děláte, snadno můžete skončit s hlavou v dlaních a autem rozloženým na trsátka.

Boxster/Cayman jsou prostě Porsche, takže ovládání naprosto libové, kabina báječná, motor skvělý, výkonu dostatek, jízda nezapomenutelná. Taky jsou trvanlivé, ale když se něco vysype, bude to drahé. Dost drahé. A nebudete to mít v záruční opravě.

Jsme u konce a z původně plánovaných pár orientačních odstavečků je dlouhý a vyčerpávající traktát. Nevadí, aspoň budete mít lepší představu, co GT86 umí, neumí a co představuje. A snad už budete tušit, jestli sedí vašemu řidičskému stylu. Mému zcela dokonale, právě takové auto teď potřebuji, abych se řidičsky posunul dál. Ne tím rádoby sportovním stylem „tuhle zatáčku dám ve sto pade a drží to“, ale užít si opravdový řidičský zážitek typu „konečně umím projet zatáčku na jedno zatočení s kňučícími zadními koly a lehkým kontra“. Což je velký rozdíl od mnoha jiných aut snažících se o sport a zábavu za volantem. A ani nemluvím o tom, že se mi jednoduše líbí. Prostě JI CHCI! V oranžové, prosím...