Plyn, mocný zátah turba, přeřazení, odfouknutí, dvojka a znovu. Tvrdé brzdy a vracečka. Předek pokládám na limit přilnavosti, abych mohl jít co nejdříve do plynu, auto se šponuje, začíná sebou šít a grip sílí natolik, že už na místě řidiče držím jen v bezpečnostních pásech. Bože, tohle je snad ještě větší bestie než minule! Moje překvapení ještě umocňuje tichý výfuk, který přeřvává i sykot turba. „Co se to děje, proč nezrychluju? To už jsem zase v omezovači otáček?“

Visící v pásech vzpomínám na slova z technické prezentace STi. Za 4 roky života Driverswebu první prezentace nového auta, kde nebyla řeč o emisních normách, stop&startu, hybridních technologiích ani o mezigeneračním vylepšení komfortu.

Byla řeč jen o tom, jak auto zostřili a přitvrdili. Přestože při pohledu pod kapotu vypadá technika naprosto stejně jako u předchůdce – stále jde o 300koňový 2,5 l boxer – starší sourozenec vedle nového STi působí vyměkle.

Přitom jde jen o drobné změny, jakými jsou zrychlená odezva na plyn, vylepšení gripu zadní nápravy, systém Active Torque Vectoring (přibrzďování vnitřního předního kola v zatáčce) nebo o zesílenou odezvu a rychlost řízení. Viděl jsem to řízení nakreslené, viděl jsem ho v grafu začleněné mezi auta s nejlepším řízením jako např. Porsche 911, ale až teprve uprostřed zatáčky správně chápu, co to znamená.

Zatímco odcházející STi umělo utáhnout stopu směrem do zatáčky hravě pomocí sklouznutí zádě, tohle auto se do poslední chvíle tváří tak, že radši zvlní asfalt, než aby ztratilo grip sklouznutím. Když ale zkrotíte STi natolik, že se pod plynem lehce utrhne, začne se pořádně vztekat. Bude  sebou pohazovat a volantem naznačovat, že potřebuje opravdu pevnou ruku. A když STi ovládnete a donutíte ho na mžik ke změně stopy pod plynem, zadní náprava skokově ztratí grip, jako by na pikosekundu přišla o vědomí, několikrát za sebe zahodí kousíčky gripu a nová, brutální podoba průjezdu zatáčkou je na světě.

Minulé STi vypadalo vedle všech hothatchů jako závodnička na značkách. Jediné, co ho sesazovalo, bylo mezigenerační vyměknutí podvozku. Snadno pak šlo letět po okresce na 80 % schopnosti auta, ale přesto už na 100 % schopností podvozku. Tomu autu chybělo citlivé vyvážení celku, a proto nová generace ztvrdla a přiostřila. S tím se samozřejmě musela zvýšit i tuhost karoserie (v krutu o 40%). Za tu cenu STI nabralo pár kilo navíc (cca 20kg), která naštěstí nejsou znát. Jediné, co teď téhle střele chybí do vyváženého celku, je výfuk, který by uměl dokreslit drama zážitku, a lepší sedačky – ty sériové na novou dimenzi gripu podvozku prostě nestačí. Ale pořádný výfuk i sedačky budou určitě dostupné mezi příplatkovými STi performance komponenty.

Je fajn, že je tady po BRZu další nekompromisně řidičská střela. Nové STi je sice jen evolucí toho starého, ale dotažené k ostrosti přesně tak, jak jsme jej chtěli vždycky mít. Navíc i levněji než  odcházející generace (1 089 000 Kč). Vypadá to, že to bude fakt pecka.

Text: Matěj Slepička | Foto: Subaru Facebook