Yetiho jsme v redakci už jednou měli se silným dieselem, dvouspojkovou převodovkou a pohonem všech kol, tedy v nejdražší specifikaci. A samozřejmě se nám líbil, dobyli jsme s ním hravě nížiny v Nizozemsku, na dlouhé cestě se ukázal být velmi pohodlným, uvolněným a praktickým parťákem. Jenže tentokrát pouze přední kola pohání stádo skromných 105 koní z přeplňované dvanáctistovky, takže rozpaky z toho, jestli se vůbec rozjede, jsou zcela na místě. Základní motory jsou u mnoha modelů v ceníku jen proto, aby na billboardech vypadaly dobře částky „již od“, v praxi se pak často ukazují být naprosto nedostatečnými. Třeba Punto s atmosférickou dvanáctistovkou, SLK s foukanou osmnáctistovkou nebo Conti GT s osmiválcem. No dobře, s tím GT V8 to není tak docela pravda, ale mnohdy si se základní motorizací připadáte dynamicky jako na zaoceánské lodi poháněné kuchyňským šlehačem. Pro všechny pochybovače mám dobrou zprávu – Yeti není ten případ.

Čtyřválcová dvanáctistovka na svou práci bez problému stačí, samozřejmě díky dopování turbem. Prodleva za plynem je sice citelná, ještě o něco ji zhoršuje sám tuhý chod pedálu, nicméně když do toho turbo foukne, začne být dynamika základního Yetiho zajímavá. Rozsah využitelných otáček bohužel není moc široký, do 1 500 otáček se neděje nic, pak nastoupí turbo a nad tři tisíce už není potřeba motor víc točit. Maximální výkon je položený až na pěti tisících, ale tam se dostanete jen při předjíždění, protože daleko efektivnější je využívat točivého momentu. Motor je skvěle tichý, ozývat se začne až ve vysokých otáčkách a odfukování turba uslyšíte jen při stažených okýnkách a napnutých uších. I v dálničních rychlostech má mírnou výkonovou rezervu, abyste nemuseli v kopcích podřazovat, a dokonce není ani nijak hlučný, zejména díky šestirychlostní převodovce.

Vlastně je těch rychlostí skoro až moc, jsou za sebou poskládané dost natěsno, takže snadno můžete některé kvalty přeskakovat. Ale díky tomu není problém jezdit s Yetim skutečně hospodárně jen na vlně točivého momentu bez zbytečného vytáčení. I bez snahy jsem jezdil pod sedm litrů, šikovnější to jistě dokážou i na úrovni šesti, a přitom stále nejste brzdou dopravy. Člověk by se skoro ptal, k čemu jsou ty diesely dobré. Snad jen pokud jezdíte často plně naložení, má větší zátah dieselu smysl. Šestistupňová převodovka je šikovná i v tom, že jednička může být krátká, aby nahradila redukci v terénu. Yeti není žádný nezastavitelný offroad, ale mimo silnici působí kompetentněji než většina ostatních rivalů z řad městských crossoverů. Ani já nejsem rozený terénní dobyvatel, ale vždy, když sedím v něčem offroadově laděném, hledám alternativní cestičky polní cestou nebo zkratky přes les. A Yeti si hravě poradil se vším, co jsem mu v rámci těchto intencí připravil, takže na horskou chalupu dorazí bez problémů, víc od něj majitelé určitě očekávat nebudou.

Budou ale očekávat praktičnost a té má Yeti na rozdávání. Přesně v duchu aut rodiny Škoda je řidičská pozice velmi slušná, tady jen mírně na krátké nohy a s vyvýšenou sedačkou, jak kupci SUV požadují. Všude je dost místa, vše je rozmístěno ergonomicky a v dosahu, odkládacích ploch je spousta. Jen se vyhněte šedému interiéru, který působí po vizuální stránce lacině a nesympaticky. Nejsem fanda černých interiérů, ale v tomto případě je to výrazně lepší volba. Zadní lavice je posuvná a lze u ní regulovat i sklon opěradel, takže si pohodlí užijí malé děti i vysocí habáni, v nejzazší pozici je pro nohy i hlavu skutečně hodně místa. Přesně v duchu aut z Mladé Boleslavi je také dost místa pro nohy i pod předními sedačkami. Kufr je rozměrný, ačkoliv pro velkou rodinu, která neumí balit, nemusí vždy stačit, jak ukázal náš předchozí test. Většinu potřeb však jistě uspokojí.

Přesně v duchu škodovek je Yeti dost pohodlný a přátelský i při jízdě. Tlumiče mají dlouhý chod, aby si poradily s terénem, takže retardéry a tramvajové pruhy zaregistrujete jen podle zhoupnutí auta, podvozek je naladěn na slušný kompromis mezi komfortem a kontrolou pohybů karoserie. Yeti není nijak velký, takže by ani neměl připomínat pojízdnou stodolu, i tak je příjemné, jak blízko má pocitem z řízení k obyčejným hatchbackům. Ale na sportování zapomeňte. Přesně v duchu ostatních škodovek mu také s rostoucím tempem začnou docházet schopnosti. Najednou si připadám, že jsem všude pozdě. Pozdě brzdím, pozdě zatáčím a ani výjezdy ze zatáček nejsou správně načasované. Brzdy sice mají rychlý nástup, potom už však nepůsobí tak přesvědčivě, přesné řízení bez citu znejisťují pohyby karoserie a na výjezdu čekáte, až se probere turbo. Zkrátka se mi s Yetim nepodařilo najít společný rytmus.

Řešením je být napřed před autem a provádět všechny úkony o chlup dříve, než jste zvyklí, nebo… se na to prostě vykašlat a zpomalit. Yeti není a ani neměl být sporťák, zato jako praktické rodinné auto funguje báječně. Snad poprvé jsem to křížení druhů vnímal jako přidanou hodnotu. Líbilo se mi to při přejíždění příčných prahů, líbilo se mi to při jízdě úvozem při hledání další zkratky mezi poli a nejvíc mě to potěšilo, když se zpoza zatáčky na úzké okresce vyloupl traktor s obracečkou přes tři čtvrtiny silnice a já se nemusel bát zajet půlkou auta do travnatého příkopu. Yeti se mi zdál jako opravdu smysluplné, dobře vymyšlené a šikovně zkonstruované auto, které bych poprvé nevyměnil okamžitě za běžný kombík. A klidně bych šel do nejslabšího motoru, protože na Yetiho naprosto stačí, se spotřebou se vejde do sedmi litrů a oproti silnějšímu dieselu ušetří balík peněz. Takže buď degeneruji a přestávám autům rozumět, nebo je Škoda Yeti opravdu skvělé a přesvědčivé auto. Víte co? Objednejte se na předváděcí jízdu, kousek se s ním sklouzněte a dejte mi vědět, jak se vám líbil.

foto: Jan Svoboda

Technické parametry vozidla Škoda Yeti 1,2 TSI 4x2: