Taky máte pocit, když sledujete starší film, kde ukazují svět v roce 2000 plný futuristických dopravních prostředků a technologicky vyspělých hračiček, že ten pokrok nejde tak rychle, jak jste si dříve mysleli? I deset let staré koncepty působí často moderněji, svěžeji a pokrokověji (Ford Forty-Nine, Peugeot 607 Feline) než auta, která dnes vídáme na ulicích. Jak je to možné?

Všechno je o penězích. Nač sypat miliardy do vývoje nového pohonu, když stačí, aby nový motor byl o tři koně výkonnější a o dvě deci paliva úspornější? A když tenhle „dnešní“ motor dokážu prodat i „zítra“, tak nač se honit? Dobře ořezaná tužka pro designéra vám s podnikovými náklady moc nezahýbe, ale nový stroj na lisování plechu už ano. Navíc v dnešní době přesycených trhů a přelétavých zákazníků dělá každý všechno možné i nemožné pro to, aby si to své stádečko ovcí udržel ve výběhu, kde ho může snadno oholit. Pardon, tedy kde se o něj může nejlépe postarat. A proto je důležité, aby právě vaše auta každý hned poznal. Nechcete mít každý model úplně jiný, aby lidé museli přemýšlet, co to kolem nich právě přejelo a jestli se na to mají jít podívat do showroomu Hyundai, Volva nebo Fordu. Chcete, aby si byli už na první pohled jistí.

Někteří to už ale s jednotou designu v rámci portfolia produktů příliš přehánějí. U Audi se zdá, že místo většiny designérů zaměstnali muže, který šikovně ovládá kopírku (Q7, Q5 a Q3, A5 a A7), a ponechali si pouze jednoho, který k novému modelu přimaluje jiné linky LED diod denního svícení do světel, protože podle ničeho jiného byste A4 od A6 nebo A8 prakticky nerozeznali.

Podobným případem je i Volkswagen, který nudu za volantem přenesl i na nudu v designu (uznávám, Scirocco je čestná výjimka). Přiznejte se, kdo s úžasem zalapal po dechu, když viděl nový Golf? Kdo tak niterně touží po novém Eosu, protože je to kus krásného auta? A koho uhranul do posledního šroubku překopaný, ale přesto dost povědomý Passat? Nejspíš jen vašeho dědu. A profesory historie. A doktory. Účetní… ředitele firemních vozových parků… nudné manažery… No, vlastně jich není tak málo.

Někteří výrobci nejspíše seznali, že jejich modely dospěly do designové dokonalosti a s většími úpravami pro nástupce se prostě neobtěžovali – Mini, Honda Accord, Peugeot 307 a 308 a nejnověji třeba Suzuki Swift. Na druhou stranu tu máme i automobilky, které se postupně designově nacházejí (Kia/Hyundai, Mazda, Citroën) nebo neustále bloudí (Subaru, Renault). BMW dokonce udělalo pod vedením Chrise Bangla dva pomyslné kroky vpřed, aby se po jeho vyhození mohlo zase o krok vrátit.

A co tedy případ Porsche? Základní tvar 911 se od prvního modelu z roku 1964 prakticky nezměnil. Mění se designové detaily, ale koncepce zůstává stejná. A víte co? Je to dobře! 911 je skutečně ikona a za šanci mít stejně krásné auto, jako je klasika šedesátých, sedmdesátých, osmdesátých i devadesátých let, ale mít ho s kompletně novou technikou pod kabátem, se rozhodně nebudeme zlobit. Zvláště v době, kdy je retro pořád cool. Mini, Mustang, Camaro a Challenger, Fiat 500, Ford GT, kárované sedačky v Golfu Mk. V GTI… neříkejte, že po něčem z výčtu netoužíte. Kdyby jen stejnou práci odvedl Dodge u Chargeru, nemuseli byste pátrat na eBayi, kde sehnat veterána, a pak ještě vyhledávat, kde by ho kompletně zrenovovali. Prostě byste šli a koupili si stejné auto, ale úplně nové. A přesně tohle můžete u 911. Nebo jsem to jen já, komu se to zdá skvělé? Samozřejmě je nesmysl, snažit se naroubovat tvar 911 na slona (Cayenne) nebo nosorožce (Panamera), to snad u Porsche také jednou pochopí. 911 v této podobě můžou ale klidně vyrábět i dalších padesát let.

Vox populi, vox dei – tak se vyjádřete, když můžete. Váš názor nás zajímá a třeba si to nějaký i vývojář přečte.

1. Které designéry považujete za nejlínější?

2. Chcete spíš pokrokový a moderní vzhled, nebo vám vyhovuje design tvořený cvičenými opičkami pracujícími za banány?

3. Který nový model vás po vzhledové stránce nejvíc zklamal?

4. Jakou klasiku minulosti byste chtěli v novém hávu?