Jako skalní fandové pravých řidičských aut jistě vnímáte BMW jako značku proslulou zaměřením na radost z jízdy a perfektní ovladatelnost aut díky výhodě pohonu té správné nápravy. Dokonce to o sobě sama sebevědomě tvrdí: BMW – Freude am Fahren. Jen si vzpomeňte na legendární 2002 turbo, batmobil CSL, žraločí šestku, osmičku s mrkačkami, M1 a další legendární emka z dílny motorsportí divize. Vzpomeňte na všechna ta vítězství v závodech. Vzpomeňte na nespočetná prvenství ve srovnávacích testech renomovaných časopisů, kdy bavorské überstroje libovolné řady přesvědčivě drtily svou domácí i zaoceánskou konkurenci. Ve všech směrech se BMW soupeřům vyrovnalo, na točité silnici nemělo konkurenci. Na začátku devadesátých let ale BMW cítilo, že modelová řada potřebuje trochu oživit a vlít novou krev do žil. V tu chvíli se to ošklivě zvrtlo.

Není možné z toho vinit jednoho člověka, ale přinejmenším symbolem tohoto zásadního obratu se stal Chris Bangle. V roce 1992 nastoupil na post šéfa designu mnichovské automobilky a jeho úkolem bylo dát designu BMW nový směr. Tento kontroverzní vizionář se do práce pustil po zcela nečekané cestě s takovou vervou, že na sebe reakce příznivců značky nenechala dlouho čekat. Jeho plamenné povrchy zažehly vlnu odporu a Chris Bangle se tak stal zřejmě prvním stylistou, za jehož vyhození byla sepsána petice. Jenže auta se i dál skvěle prodávala, nářky fanoušků původního uhlazeného designu nikoho moc nevzrušovaly.

Kromě designového směru se ale potichu měnil i charakter aut. Více pohodlí, interiérová strohost, technické hračky typu iDrive, aktivní řízení nebo noční vidění, run-flat pneumatiky a místo jízdní dynamiky se začala daleko více skloňovat efektivita. Nebýt zběsilého desetiválce s formulovým zvukem a kopající převodovkou SMG s kvadrilionem možných nastavení, měli bychom pocit, že BMW už ani pořádně bláznivá sportovní auta neumí. Na aktuální generaci aut je ale efekt změny ještě markantnější. Pětka je nudnou limuzínou, šestka zaoceánským korábem a jednička předraženou zbytečností, které pohon na prdel akorát překáží. Už žádná přesvědčivá vítězství ve srovnávacích testech, jen všední stroje s matnou osobností vzpomínající na zašlou slávu.

A přes roztrpčení skalních automobilových nadšenců se BMW stále skvěle prodávají. Vlastně lépe než kdy předtím. BMW se totiž perfektně daří dávat lidem to, co chtějí, ať už je to dvakrát draží a o čtvrtinu menší Golf v těle řady 1, nepraktické a ošklivé X1, auto pro řidiče v klobouku 5 GT nebo mastodontní kříženec z pekel X6. BMW úspěšně dobývá nové segmenty. Nehledá, ale přímo vytváří tržní skuliny v místech, kde byste přísahali, že už žádné nejsou. Připočtěte si ještě oživení značky Mini a úspěchy Rolls Royce a musí vám to začít vrtat v hlavě: Rozumím vlastně vůbec autům, když věci, které nedávají smysl, se prodávají jako housky na krámě? Kdo je tady vlastně blbec?

Emko v dieselu a čtyřkolce je typický příklad toho, jak my, co se vyznáme v autech, nechápeme vždy lidi, kteří si je skutečně kupují. BMW dnes u pětkové řady prodává přes šedesát procent čtyřkolek. Dost neuvěřitelné číslo. Bezpečí xDrive zkrátka zákazníky láká, i když moderní ESP je snadno uchrání před vlastní nešikovností i s pouhou zadní poháněnou nápravou.

BMW vyrábí skvělé motory obecně a prakticky nejlepší diesely na trhu, proto jej má pod kapotou 80 % všech jejich prodaných aut. Není divu, vždyť dobře naladěný moderní turbo diesel dokáže poskytnout dynamiku srovnatelnou s výkonným benzinovým motorem při směšné spotřebě, jen si vzpomeňte na šok z prvních 30d a bi-turbo 35d. Pravá lekce efektivity. Motor 550d je ale ještě o třídu dvě výše. Z pouhých tří litrů objemu dokáže díky třem turbodmychadlům vydolovat 390 koní (ve 4 000 až 4 400 ot./min) a lokomotivových 740 Nm (2 000 až 3 000 ot./min), červené pole přitom začíná v 5 400 otáčkách. Takřka dvoutunová limuzína pak může dosáhnout stovky za 4,7 sekundy a uhánět až 250 km/h při kombinované spotřebě 6,3 l/100 km. Ať se vám nafťáky líbí nebo ne, tahle čísla jsou prostě působivá.

A teď pro vás mám jednu krutou pravdu – většina lidí neumí řídit a o sportovní jízdě neví už vůbec nic. Ne, vážně. Možná auty jezdí, možná jezdí hodně, možná je to i baví a možná mají pocit, že jim to i jde. Ale ve skutečnosti to neumí a ani tomu nerozumí. Dříve byla i městská auta nebezpečná, jankovitá, sportovní auta pak byla jen pro hazardéry a sebevrahy. Dřív jste si museli každý kilometr k rychlosti, kterou jste projeli zatáčku, hodně rozmyslet a pak i tvrdě odpracovat. Dnes s širokými gumami, sofistikovanými podvozky a všemocnými elektronickými anděly strážnými je jezdit rychle stejně jednoduché, jako zavázat si tkaničku. Zvládne to i malé dítě.

Malé děti řeší zátah, čas na stovku, maximálku, ty odrostlejší možná i géčka v zatáčce a čas na kolo. Na rozdíl od velkých chlapů neřeší balanc podvozku, rozdělení hmotnosti, čitelnost reakcí, vyváženost ovládacích prvků. Pro malé děti je auto se stabilním podvozkem, spoustou gripu, elektronickou záchrannou sítí, automatickou převodovkou a pohonem všech kol tou nejbáječnější věcí, kterou se kdy svezli. Jelo to jako prase, ne? Na dálnici 250, na okresce dvě stě, na suchu i na vodě, a navíc to skoro nic nežere! Jako Octavia kombi TDI, akorát že lepší. Proto už ostrá sportovní emka nemusí být tak ostrá a sportovní. Vlastně stačí, aby byla jen rychlá a držela v zatáčkách.

A to M550xd prostě a jednoduše umí. Pro většinu zákazníků BMW, kteří touží po sportovním emku, bude ztělesňovat dokonalý sportovní sedan. Ohromujícím způsobem rychlý, za všech podmínek bezpečný a fantasticky úsporný. A navíc praktický, můžou ho totiž mít i jako kombi. Vy byste samozřejmě nevyměnili naftu za osmiválec bi-turbo, ale pokud si sami platíte pohonné hmoty, sáhnete v dnešní neutěšené době raději po moderním, bez diskuze přesvědčivě efektivním turbo dieselu, který má poloviční spotřebu a v běžné dopravě není o mnoho pomalejší. Tak je to splněný sen, nebo vám to pořád přijde jako noční můra?

Upřímně, taky bych si raději vzal Miatu a šel smykovat na okruh nebo vytáhl Caterhama a užíval si to niterní propojení člověka a stroje na tiché okresce, ale dnešní reálný svět je už někde jinde a s ním i potřeby a požadavky reálných zákazníků. Dokonce i mnozí nadšení řidiči hledají radost a zábavu za volantem jinde, než bychom čekali. A BMW zřejmě ví, co chtějí, a umí jim to dát. Dnes už neprodává čistá řidičskost, bohužel málokdo ji dokáže poznat a ocenit. Masy chtějí rychlost, efektivitu a bezpečí. A co lidé chtějí, to taky musí dostat, protože automobilky nejsou charity, auta se musí prodávat a peníze se musí vydělávat. Budu jen rád, když ty výdělky z nudných mašin půjdou i v budoucnu na blázniviny typu 1 M Coupé. Přesto se však nemůžu zbavit dojmu, že pohled do andělských očí moderních BMW už není tak vzrušující, jako býval.

Umíte také takhle psát? Chcete všem nadšencům do aut sdělit své názory a nápady? Máme pro vás jedinečnou šanci! Přihlašte se do našeho KONKURZU a ukažte, co ve vás je!