Představením modelu Fusion na ženevském autosalonu v roce 2002 vytvořila automobilka Ford novou kategorii, tzv. Urban Activity Vehicle (UAV). Ty v sobě spojují variabilitu interiéru menších „empévéček“, mrštnost a obratnost malých městských automobilů a prostornost kombíků. Fusion zaujal v řadě vyráběných modelů „modrého oválu“ své místo mezi menší pokrevní sestrou Fiestou, s níž sdílí společnou platformu a interiér, a větším Focusem.

V době uvedení na trh byl osazen zážehovými atmosférickými motory 1,4 (59 kW) a 1,6 (74 kW) Duratec a vznětovou přeplňovanou čtrnáctistovkou 1,4 TDCi (50 kW) Duratorq, ke které v roce 2005 přibyla i šestnáctistovka 1,6 TDCi (66 kW). Kromě pětistupňové manuální převodovky si lze vybrat i ze dvou automatických alternativ – čtyřstupňová a pětistupňová Durashift EST. V roce 2006 prošel Fusion lehkým faceliftem, který se dotkl zejména interiéru. V současné době lze Ford Fusion pořídit ve třech stupních výbavy – Comfort, Collection, Calero a vzhledem k tomu, že v nedávné době již byly představeny nové modely jeho menších sourozenců Fiesta a Ka, můžeme v blízké budoucnosti očekávat omlazení i této modelové řady.

Po vyřízení nezbytných formalit mi byl konečně přidělen černý „forďácký“ klíček. Tisknu ho v ruce a pohledem přejíždím po čtveřici Fusionů, které parkují přímo proti mně. Chvíli marně tápu, který že je vlastně onen vyvolený. Ten, s nímž budu trávit nadcházející slunné dny a chladné noci. Bludné toky myšlenek utnu rázným cvaknutím dálkového ovladače. Stříbrný Fusion na mě mrkne a já tiše děkuji výrobcům dálkových ovládání, kteří mi ušetřili potupné pobíhání po parkovišti a zkoušení jednoho auta po druhém. Tak teď už si ho můžu konečně omrknout. Tento konkrétní vůz obsahuje výbavový balíček TREND, disponuje zážehovým motorem 1,4 Duratec a byl vyroben v roce 2008. Následně byl jako ojetý dovezen do ČR. Design ať si každý zhodnotí podle svého vkusu, pravdou ale je, že zvenku Fusion nezapře dřívější ročník narození. Já mohu pouze říci, že můj první dojem z jeho křivek nebyl úplně z nejnadšenějších. Po pár společně strávených dnech jsem si ale na jeho tvary nějakým způsobem přivykl a nakonec jsme si padli do oka.

Podvozkově vychází z Fiesty Mk5 a i designově je určitá podobnost patrná. Oproti sestřičce vyrostl Fusion do výšky a délky o deset a do šířky o necelé čtyři centimetry. V zájmu praktičnosti to v tomto případě bylo bezesporu ku prospěchu věci. Například hned nasedání je o poznání pohodlnější díky výše umístěným sedadlům. Do zavazadelníku s praktickou nízkou nakládací hranou ve výšce dna teď naložíte 337 litrů nákupu, věcí na chalupu, či čeho je každému po chuti. Sklopením zadních sedaček vám pak prostor naroste na pěkných 1175 litrů a nabídne téměř rovnou podlahu, kde si můžete po obědě dát s klidem dvacet. A pokud vás ani takový objem nevyvede z míry, nabídne vám Fusion navíc možnost sklopení opěradla spolujezdce, díky čemuž do jeho útrob nasoukáte například 2,35 m dlouhý koberec. Zavazadlový prostor je tedy zvládnutý na jedničku. Snad jedinou vadou je, že jeho víko neotevřete zvenčí. Dovnitř se dostanete buď stisknutím tlačítka na palubní desce nebo na klíči. Sice vám nikdo při čekání na křižovatce nesebere nákup, ale bezpochyby se, alespoň zpočátku, nesčetněkrát proběhnete od kufru dopředu ke zmiňovanému tlačítku na přístrojovce.

Facelift interiéru výrazně prospěl – měkčené plasty, dodávané v různých barevných kombinacích, vypadají mnohem lépe a design budíků s palubním počítačem se myslím také povedl. Rádio se čtyřmi reproduktory v testovaném modelu dokáže zpříjemnit cestování kvalitním zvukem, přehrávačem CD a AUX vstupem a bezesporu také nesrovnatelně více polahodit oku než se to dařilo jeho předchůdcům ve Fusionech (a obecně Fordech) starších ročníků. Navíc je vybaveno ovládáním pod volantem, ale vzhledem k ergonomicky opravdu vhodně umístěným tlačítkům na panelu rádia bych se bez něho nejspíše obešel. Odkládacích schránek je v interiéru dostatek - ve dveřích, před spolujezdcem, za řadicí pákou, schránka na brýle na přístrojové desce nebo například „tajná skrýš“ pod spolujezdcovým sedákem. Já osobně jsem trochu postrádal odkládací prostory v místech okolo ruční brzdy, kde by se nějaká ta přihrádka určitě neztratila a hlavně by věci v ní (např. telefon) byly po ruce. To právě bohužel neplatí o přihrádce za řadicí pákou, která je při zařazené trojce nebo pětce trošku komplikovaněji dostupná. Díky výškově nastavitelnému sedadlu a i volantu si pohodlnou pozici za volantem najde během chvíle každý. Škoda jen, že svislý pohyb sedáku je umožněn pouze v jeho zadní části. Čím výše tedy sedíte, tím více bude vaše pozadí toužit se při brzdění sesunout do prostoru pedálů.

Konečně jsem se uvelebil a chopil se kůží obšívaného tříramenného volantu. Drží se velmi příjemně a jsem zvědavý, jestli budu takhle příjemně překvapený i z jízdy. Není tedy nic jednoduššího, než otočit klíčkem a přesvědčit se o tom. Při výjezdu z parkoviště mi přijde vhod velký rejd, ale trošku zápolím se zařazením zpátečky. Po chvilce něžného domlouvání se mi ji tam přeci jen podaří dostat a já můžu konečně vyrazit. 

Nejdříve se s Fusionem protáhneme po městě, kde většina jedinců tohoto druhu nejspíš bude trávit většinu času svého života. Řízení jde příjemně zlehka a v městském provozu opět oceňuji vyšší posez, který mi poskytuje výborný přehled o celém autě a o dění kolem něho vůbec. Ačkoliv sedím výše, hlavice řadicí páky je přesně tam, kde ji moje ruka očekává a i přes délku páky má krátké dráhy mezi jednotlivými stupni. Trochu horší je to už s přesností , což pocítíte zejména když zatoužíte po kvapné změně „kvaltu“ při svižné jízdě. Podvozek je k mému pozadí šetrný a ušetří jej zbytečných rázů od nerovností a výmolů na vozovce, ačkoliv někteří majitelé jej hodnotí slovem „tvrdší“. Dle mého názoru svým nastavením propůjčuje Fusionu jak kvalitní komfort na jedné straně, tak i stabilitu na straně druhé. Věžní hodiny odbíjejí třetí hodinu odpolední a já v zácpě před semafory počítám, kolik šedivých vlasů už obohatilo moji kštici během nekonečného proplétání se ucpanými ulicemi. Je nejvyšší čas udělat za městským testováním tlustou čáru, prohlásit, že Fusion se v úzkých ulicích a na přeplněných parkovištích cítí jako kocour na svém oblíbeném křesle a vyrazit s ním do divočiny mimoměstského provozu.

Mířím ven z města po méně frekventované okresce, za onou magickou bílou značkou řadím trojku a utápím svoji pravou nohu v temných hlubinách pod přístrojovkou. Práskám do těch osmdesáti vraných koníků, kterými disponuje zážehová čtrnáctistovka Duratec pod jeho kapotou, a s napětím očekávám, co se bude dít. Fusion mě docela překvapuje (na čtrnáctistovku) svižným zrychlením už od nějakých dvou tisíc otáček (0 – 100 km/h zvládá za 13,7 s). Držím trojku, co to dá, s cílem vyšplhat se až ke špičce výkonu v pěti tisících sedmi stech otáčkách. Nad čtyřmi a půl tisíci ale motor začíná ztrácet sílu a příjemný zvuk, který agregát vyluzuje ve středních otáčkách, se cestou vzhůru mění v podivnou kakofonii. Raději se tedy poohlížím po vyšším „kvaltu“. Na čtyřku už zrychlení tak svižné není a já se s blížící zatáčkou raději poohlížím po brzdovém pedálu. Po sešlápnutí nastupují brzdy překvapivě vlažně, v mžiku se ale chytí a já se vzápětí směle vrhám do zákruty.

Fusion na kvalitní silnici výborně drží stopu a jede přesně tam, kam ho pošlete. Na hrbolatém a uskákaném asfaltu se však projeví jeho vyšší stavba, při rychlejším průjezdu zatáček je neklidnější a při větším rozkolébání ztrácí řízení potřebnou jistotu. Sedačky by si možná zasloužily výraznější boční vedení, zejména v bederní části, aby vám při svižnější jízdě vaše pozadí tu necestovalo ke dveřím, tu se nebezpečně neblížilo mezeře mezi sedadly. Po pár zatáčkách Fusionu dávám vydechnout a při pohledu na peněženku přemýšlím o ekonomice provozu testovaného modelu se zážehovým agregátem. Výrobce udává kombinovanou spotřebu 6,5 l/100 km a při delších cestách s prázdným autem není problém této hodnoty dosáhnout. Budete-li se však s plynovým pedálem mazlit a něžně ho hýčkat, je reálné se dostat i pod 5,5 l/100 km. To však za předpokladu minimálních stoupání, dodržování rychlostních limitů a akcelerace raněného srnce. Při dynamičtější jízdě a rychlostech nad 90 km/h potom spotřeba strmě stoupá, a pokud z něj budete chtít na klikaté okresce dostat maximum, je schopen spolykat i lehce pod 8 l/100 km.

Ford Fusion ale není svojí konstrukcí určen pro čtvrtmílové honičky mezi semafory nebo župní přebor v řezání zatáček a věřím, že drtivá většina jeho majitelů si ho za tímto účelem ani nekupuje. Neklidné chování na nerovné vozovce při vyšších rychlostech, vlažnější nástup brzd a občasné, uši drásající, zápolení ozubených kol při snaze rychle přeřadit z trojky na čtyřku mu tedy lze odpustit.  Testovaný model se zážehovou čtrnáctistovkou je vhodnou volbou jako druhý vůz do rodiny nebo plnohodnotný rodinný automobil pro občasné víkendové výlety či cesty na chalupu, kde majitel jistě ocení vnitřní prostor a variabilitu interiéru. Pro pohodlnější cestování na dlouhých trasách, zejména ve větším obsazení a s plným kufrem, bych spíše doporučil některý ze silnějších agregátů – například benzínovou „jednašestku“, která při téměř totožné udávané kombinované spotřebě (6,6 l/100 km) nabídne nesrovnatelně dynamičtější jízdu. Když se k jeho přednostem připočtou lákavé akční nabídky dealerů, kteří tento vůz nabízejí za velmi atraktivní ceny, značně se poodkrývá rouška tajemství jeho prodejních úspěchů. A pokud i ceny akčních modelů přesahují operační rádius vašich peněženek, neprohloupíte ani nákupem ojetého vozu. Se svými pětačtyřiceti tisíci najetými kilometry byl testovaný Fusion ve velmi dobrém stavu a ke koupi bezesporu láká i svou zajímavou cenou.

Technické parametry vozidla Ford Fusion 1,4i 16V Trend: