„Dobrý den, slečno, moc jste mi padla do oka, mohl bych vás pozvat na schůzku?“ Takhle nějak začínají ty srdcervoucí a slzy pudící příběhy se šťastnými konci, které se slzou v oku vyprávějí zamilované páry vnoučatům. Tenhle příběh začínal podobně, ačkoliv jeho závěr je v tuto chvíli ještě nejistý. Pětistovka od Abarthu je neskutečná fešanda, kterou jsem prostě musel zkusit sbalit. Design šel Italům vždycky a renesance legendy cinquecenta se povedla na výbornou. Ale přestože Fiat nepatří mezi největší esa automobilového marketingu (viz současné přeznačkovávání Lancií, Chryslerů a Fiatů), i oživení značky Abarth provedli brilantně. Porce výkonu navíc, špetka exkluzivity a koňská dávka neodolatelnosti. Fešanda dnešního dne kývla na rande, tak neztrácejme čas.

Nová pětistovka je milována davy stejně jako ta původní z roku 1957. Stejně drobná, stejně praktická, stejně šik a stejně okouzlující. Kit Abarthu přináší do téhle hry trochu přesně odměřeného šílenství. Velká kola vytažená do stran, průduchy vpředu a křídlo vzadu, náznak difuzoru, polepy a spousta log škorpiona k tomu. Pětistovka od Abarthu je sladká a zároveň se tváří zle. Trochu jako vosa na bonbonu. Vlastně spíš škorpion.

Důležitější než vzhled je ale technika pod kapotou, podvozek byl upravený do sportovna, nové a větší jsou kotoučové brzdy a hlavně motor. 1,4 MultiAir má díky turbu a dalším technickým vychytávkám nadějných 135 koní a 206 Nm, Carlo Abarth by z něj měl určitě radost. Nevím ale, jestli by se mu také líbila řidičská pozice – tradičně vysoká na krátké ruce i krátké nohy. Místa v pětistovce není na rozdávání, takže je to jeden velký, mírně nepohodlný kompromis. Krátké sedáky, středová konzola utiskující pravé koleno, těžko čitelný sdružený otáčkoměr a rychloměr a logika rozmístění tlačítek nastavená na „náhodně“. O co interiér přišel na šikovnosti, o to lépe se na něj dívá. Sedačky mají slušné boční vedení, tvarovaný volant padne dobře do ruky, stejně jako kůží potažená řadička. Společné soužití nebude tak zlé.

Stojím u kasy benzinové pumpy a čekám, až budu moci splnit svou gentlemanskou povinnost a za pětistovku zaplatit naši společnou benzinovou večeři. Prohlížím si ji, jak se krčí u stojanu, tak drobná a křehká proti ostatním autům. Na tváři má ale sebevědomý výraz rozpustilé šibalky. Co všechno asi umí, když se rozjede? I když je to teprve první schůzka, je čas si s naší vysportovanou kráskou zařádit. Ideální chvíle přizvat si na naše rande našeho redakčního ochočeného jezdce. Možná to zní jako začátek scénáře pro německé porno, ale naše verze bude mládeži přístupná. Pokud jde o to dostat z testovacího auta co nejrychleji všechen jeho talent, on je v tom nejlepší. Říká se o něm, že na komplexní odhalení schopností Mazdy6 mu stačily dvě zatáčky. A prý si také dříve ochočil Pumu. Jediné, co skutečně víme, je, že… se nejmenuje Stig. „Ahoj Matěji, chceš řídit?“ Možná není na trati tak rychlý jako Stig, ale přinejmenším starty po klíčku v natažené ruce má stejně dobré.

Krátce se seznámit, užít si a pak v tichosti zmizet není právě můj styl, ale tentokrát mi to slečna Abarthová jistě promine. A snad ani manželka mi to nebude mít za zlé. Tak neztrácejme čas, hupsneme na to. Otáčím klíčkem, ticho ulice náhle prořízne zadunění výfuků, které otočí pár zvědavých hlav. Malý čtyřválec pětistovky má až překvapivě ostrý projev, takový, který znám z dob památného Fiatu UNO. Prvních pár metrů se na sebe se slečnou Abarthovou trochu křeníme, to jak se seznamuji s gumovým řízením, gumovým řazením, gumovými pedály. Po tom všem už mě ani nepřekvapil gumový chod páček pod volantem.

Je načase, aby mi slečna ukázala, zač je toho Abarth. Přepínám pětistovku do režimu sport, takže mi už auto neradí s řazením, přiostřily se reakce na plyn, zvuk se zintenzivnil o pár dalších rezonujících detonací a posilovač řízení změnil svůj účinek na lenivý. Přiblížil se tak překvapivě těm, které se podobají nejvíce antiřidickým rodinným autům – je ještě gumovější a vystřeďuje se tak rychle, že by i prstík mohl při troše nepozornosti zlomit. Přichází prokličkování pár zatáčkami, zlepší mi to náladu?

S jadrným zvukem a sykotem turba vytáčím motor k červenému poli a úsměv na tváři roste k supersportovním výšinám. A pak zase poklesne, to jak musím řadit dvojku v té gumové kulise. Ale slečna Abarthová nerada vidí, jak řidiči klesá úsměv, a ve správnou chvíli se ozve prásknutí do výfuku od nespáleného paliva. Pak přijde zachraplání, znovu sykot turba a znovu ten retro zvuk z UNA. „Život je boží,“ proletí mi v té radostné chvilce hlavou.

Úsměv je rázem zpět a drží se i na rozbitém asfaltu. To už se směju od ucha k uchu a mám celkem sportovní pocit z toho, jak je při poskakování na nerovnostech potřeba Abarthovou trošku krotit pohyby volantem. Nabývám dojmu, že bude ještě sranda. Ovšem pouze do doby, než se přiblížíme k další zatáčce a přijdu na to, že pětistovka za sebou zadek doslova vleče jako zlomenou nohu. Je to zábava typu kam zatočím, tam po ubrání plynu jedu. Řekněme si ale, že je to level, který jen těžko uspokojí nadšeného řidiče. A to je chvíle, kdy definitivně zjišťuji, že se k sobě se slečnou Abarthovou nehodíme. Martine, je tvoje.

Matěj svým verdiktem jen potvrzuje mé dojmy. Jako pravé sportovní auto je Abarth 500 dost mizerný – je neposedný, zadní náprava vstupuje do hry jen svou neochotou a gumovost ovládacích prvků je otravná. Zkrátka si s ním neužijete tu sladkou jízdu na hraně, totální ovladatelnost a úzkou spolupráci člověka a stroje. Jak řekl ve svém testu Clarkson, pětistovka od Abarthu dělá, jako by bylo supersport. Ale bohužel si na to jenom hraje, navíc tak nešikovným způsobem, že mu to nikdo nevěří. I přesto tím však vzbuzuje sympatie. Nebo možná právě proto. Asi jako tříletý klučina se šroubovákem a kleštěmi v rukou, který se snaží napodobit tatínka při práci v garáži. Prostě ho musíte pohladit po hlavě a cítit se pyšný.

Slečna Abarthová totiž umí okouzlit! V první řadě je to nehorázná kočka, to si přiznejme. Italská dlouhonohá kráska s pěkně vysportovanou postavou. A pokud jde o dojem sportovnosti, alespoň co se výkonů v přímce týče, to funguje, dokonce i s překvapivě vzrušujícím soundtrackem. Akorát že spíš než na broušení trati se slečně líbí ve městě při korzování mezi kavárnami a obchody, tam nadělá víc parády. Perfektní doplněk k Ferrari nebo Ducati v garáži, pokud zrovna potřebujete zajet do centra. Navíc jinak mizerná jízdní pozice umožňuje vyhodit ležérně levačku z okna a gestikulovat na kolem procházející kočky: „Bella, bella!“ Slečna Abarthová vám to promine.

Jezdit s Abarthem je jako chodit s modelkou. Působí jednoúčelově, neumí vařit ani prát, tedy základní ženské úkony, zato s ní naděláte spoustu parády. A protože umí být i kouzelně rozverná, může se stát, že pro ni vzplanete, ačkoliv vás všichni známí budou zrazovat, že je takový vztah nerozum. Možná z toho bude jen jedna noc plná vášní a pak brzký ranní útěk s kocovinou. Ale možná z toho bude i láska na celý život. Tahle italská sportovkyně vás určitě chladným nenechá a chvíle s ní si užijete. Naše rande bylo vážně super. Ale upřímně, znovu už ji vidět nepotřebujeme…

Autoři: Matěj Slepička a Martin Jánský

Foto: Martin Jánský

Technické parametry vozidla Abarth 500:

Fiat 500 Abarth 1,4 MultiAir (135 koní)	Renault Twingo RS 1,6 16V (133 koní)	Suzuki Swift Sport 1,6 VVT (136 koní)	Mini Cooper 1,6 16V (122 koní)
0-100 7,9 s 205 km/h 6,5 l/100km	0-100 8,7 s  201 km/h 6,6 l/100km	0-100 8,7 s  195 km/h 6,4 l/100km	0-100 9,1 s  203 km/h 5,4 l/100km
cena: 440 000 Kč	cena: 369 900 Kč	cena:  369 900 Kč	cena:  480 000 Kč