Příliš vysoká očekávání, nebo příliš nízké standardy? To může být největší problém při posuzování nového auta, ale nic z toho v případě Peugeotu 208 GTi nehrozí. Nikdy jsem neseděl za volantem 205 GTi, takže se tu nedočkáte žádných ufňukaných vzpomínek na překotně utíkající zadek po puštění plynu v zatáčce. Taky jsem nikdy nejel s 206 a 207, takže jsem nemohl být ani zklamaný z  nanicovatých nástupců legendárního hot hatche. A přesto to 208 GTi nebude mít vůbec lehké – řídil jsem totiž Fiestu ST, momentálně asi nejzářivější hvězdu mezi malými hot hatchi. Dokáže si na ni kapesní rozezlený lev vyšlápnout?

Začnu nudnými praktickými věcmi. I když má 200 koní a náturu pouličního rváče, pořád je to v jádru praktické městské auto. Malý rejd, slušný výhled a rohy auta, na které si můžete z místa řidiče při parkování prakticky sáhnout, abyste se ujistili, kolik ještě máte místa – ale nemusíte, protože ve výbavě je poloautonomní parkovací asistent. I přes skladné rozměry (a pouze troje dveře) zbylo dost místa pro posádku (klasický kompromis 3+1) a jejich bagáž (v 311litrovém kufru). Taky má docela pohodlný podvozek, snadno se řídí, není nijak hlučný a motor při rozumném tempu usrkává z nádrže jen šest a půl litru na sto, takže dlouhé dálniční přesuny pro 208 GTi nepředstavují vůbec žádný problém.

Problém může představovat ergonomie řidičské pozice (o tomhle budeme nejspíš psát u každého nového Peugeotu, zvykejte si). Přístrojová kaplička umístěná až nad malým volantem znamená, že si lidé menší postavy (do cca 180 cm) budou muset vybrat, jestli oželí výhled na spodní část budíků, nebo je budou chtít vidět celé, ale pak budou mít volant v klíně. U městského auta, se kterým se jezdí pomalu, nad tím pokrčíte rameny, ale v autě se sportovními ambicemi to může naprosto otrávit. Dobrý pocit za volantem je totiž u sportovního auta naprostý základ, abyste mohli ždímat všechny jeho schopnosti, ale pokud se vám bude nepohodlně sedět a špatně řídit, nikdy se s autem nepropojíte a neužijete si to. Není to důvod, abych 208 GTi šmahem zařízl, berte to spíš jako varování – pořádně se svezte, než podepíšete objednávku.

A garantuji vám, že pokud budete s 208 GTi fyzicky kompatibilní, určitě si to svezení užijete. Je fascinující, jak jsou tyhle dnešní splašené nákupní tašky bláznivě rychlé. Skromná čtyřválcová šestnáctistovka dává solidních 200 koní – stejnou porci nabídl skvostný 300SL, třílitrová 911 SC nebo bájná M3 E30. A samozřejmě stejných 200 koní má i GT86/BRZ a upřímně by mě vůbec nepřekvapilo, kdybyste Toyobaru v zatáčkách s GTi ujeli, tak rychlá dokáže tahle naštvaná nákupní taška být. Motor se probírá už v 1500 otáčkách a nabízí slušný zátah, abyste nebyli brzdou provozu, i když to jen šolicháte a jedete na spotřebu. Nad dvěma tisíci už turbo hrne do válců litry stlačeného vzduchu a GTi lineárně a silně táhne až k šesti tisícům. Nijak u toho nehřmí ani neburácí, jen vzdáleně zlostně vrčí a syčí od výfuku – když si složíte zadní sedačku, uslyšíte to lépe. Není to žádné zážitkové drama, ale skvělé schopnosti jsou nezpochybnitelné.

Podobně je na tom podvozek, který je naladěný do tvrda, ale ne tak, aby byl nepohodlný. Tedy kromě silnic, na kterých zjevně trénovalo přesnost dělostřelectvo, tam už musíte zvolnit tempo a při drkotání zubů se modlit, aby ten tragický úsek skončil. Na hladším povrchu je podvozek GTi skvělý: spousta přilnavosti a dostatek trakce, ostrá obratnost a poslušná ovladatelnost. V nájezdu působí díky malému volantu dost ostře, v oblouku se drží asfaltu jako přilepený a za apexem můžete prásknout bičem nad hlavou dvěma stům turbokoní a nechat se vystřelit na další rovinku, kterou působivým způsobem zkrátí. I když má podobný základ jako „speciální“ DS3 Racing, je daleko vyrovnanější, předvídatelnější… kompletnější. 208 GTi je zkrátka skvělé auto na broušení oblíbených okresek, kde vás svými výkony příjemně překvapí a zaujme.

Jenže to je právě ten problém. Zaujme. Vystupujete po ostré jízdě s GTi a říkáte: „Hm, to je vážně dobré auto.“ Jenže pak je tu Fiesta ST a v té jsem se už po pár metrech smál od ucha k uchu a za žádnou cenu nechtěl vystoupit, tak byla hravá, zábavná a strhující. A přesně takový má správný hot hatch být. Jenže 208 GTi chybí trocha hravosti na limitu, barvitější zvuk a rozpustilejší povaha, aby skutečně dokázal vzít za srdce. Je dalším zástupcem moderní vlny dospělých hot hatchů, které jsou perfektně schopným, rychlým a dobře vybaveným parťákem na každý den, ale ne tím autem, kvůli kterému vstanete v sobotu v šest ráno, abyste se jeli pořádně vyblbnout na liduprázdné silničky. Jenže takové nás právě baví nejvíc…