Sní androidi o elektrických ovcích? Tenhle podtitul má klasická sci-fi kniha Blade Runner od Philipa K. Dicka, velmi přemýšlivého až lehce šíleného spisovatele, ve které se zamýšlí nad rozdíly mezi člověkem a strojem. Androidi, člověku podobní roboti se schopností samostatně uvažovat a konat, jsou vrcholem robotiky, takže pokud o nich uvažujeme v souvislosti s jejich dokonalým vzorem, člověkem, rozdíly musíme hledat na úrovni filozofie a metafyziky. Myšlenky, sny, pocity, duše. Tak daleko dnes nezajdeme, my si vystačíme s auty, logikou a trochou abstrakce. O čem asi sní váš čtyřkolový parťák v garáži?

Sní o elektrické ovci nebo o mechanickém pomeranči?

Má šroub duši? Může mít kladivo charakter? Dokázala by „inteligentní“ automatická pračka napsat sonet, kdyby věděla, co to vůbec znamená? Určitě ne, tak proč jsme si sakra zvykli neustále přemýšlet o charakteru a duši zrovna u aut? Tedy, kromě toho, že jsme nenapravitelní blázni. Charakter znamená povahu, celek podstatných a stálých rysů, tedy souhrn vlastností. Jsem si jist, že i mezi různými motorovými sekačkami na trávu, mixéry nebo křovinořezy lze pozorovat řadu odlišných vlastností, které je charakterizují, ale pořád jsou to jen duchaprosté nástroje. A vlastně auta by mohla být také jen obyčejnými nástroji na cestování. Jenže pak se někdo rozhodl, že od nich bude chtít víc.

Find Waldo! Hledejte pozorně, někde na obrázku je i ona "duše". No, musí tam být, ne?

Že auto nebude jen nástroj na dopravu, ale i vyvolávač emocí. Chlapi jsou blázni do strojů všeho druhu – vlaky, lodě, letadla, roboti, zbraně, auta, motorky… Není tedy divu, že se konstruktéři napříč dekádami snažili své výtvory přizpůsobit vlastní představě o ideálním způsobu dopravy. Vložili do práce všechen svůj um, představivost a talent, aby auto bylo tiché a klidné, nebo uřvané a rozdivočelé, aby spořádaně plulo po silnicích nebo brousilo apexy, aby se do něj vešla spousta věcí nebo aby z něj stříkaly emoce na všechny strany. Vložili do svých aut, a možná to bude znít jako klišé, svou duši.

Jasný důkaz, že tento elektromobil od GM nemá duši, jinak by určitě nechyběla ve výčtu.

Všechno začne tím, jaký je účel auta. Komu má sloužit, co mu má do života přinést. Na tom závisí, jak bude vypadat designově i konstrukčně. Co dál? Srdce auta, motor – bude atmosférický nebo přeplňovaný, kolik bude mít válců, jaký objem a výkon, kolik bude točit, jaké budou křivky průběhu výkonu a točivého momentu, jak ochotně půjde za plynem a jaký u toho bude vydávat zvuk. Co podvozek? Obratný nebo těžkopádný, tuhý nebo poddajný, plavný nebo tvrdý jako kámen? Spíše nedotáčivý, neutrální nebo přetáčivý? Co přilnavost? Jaké pneumatiky? Pak to celé budeme nějak ovládat – řízení rychlé, ostré a tuhé, nebo otupělé, pomalé a nepřesné? Řadit chcete ručně, poloautomatem nebo automatem? Chcete pěkně krátké dráhy manuálu s kovovým cvaknutím na konci úkonu, nebo nejste tak horliví a bude vám stačit, že se vždycky trefíte do rychlosti? Kde má zabírat spojka, jaké brzdy, jak dlouhý chod plynu. Jaké materiály a jaká tlačítka v interiéru, jaké budou sedačky, potah stropu, co tohle a tamto… Výčet je skoro nekonečný a kombinací jsou miliony. A to všechno dohromady pomáhá definovat charakter.

Marketingové triky autu duši nedodají.

Vezměte si například sportovní auta. Jednoduchý úkol, k jehož splnění vede řada cest. Enzo Ferrari, Ferrucio Lamborghini, Ferdinand Porsche, Colin Chapman, Gordon Murray, Horacio Pagani, Lee Noble. Každý měl zcela jinou představu o tom, jak by měl ideální sportovní vůz vypadat a každý ho udělal po svém. Všechny jsou výkonné, všechny jsou rychlé, všechny jsou dramatické, všechny jsou technicky pokročilé. A přitom je každé naprosto jiné. Vzbuzují emoce? To si pište! Promlouvají k vám? Určitě! Mají osobnost, mají duši? Bezpochyby.

Tak podobné, ale přesto naprosto odlišné.

Sportovní auta, to je moc snadné. Jsou ztělesněním snů, proto si dal někdo pořádnou práci, aby byly dokonalé a přinášely něco navíc než jen dopravní funkci. Jenže ono to funguje i u nesportovních aut. Co třeba bohorovně klidný Rolls Royce Phantom, aristokratický Jaguar XJ, odměřený, ale pohostinný Mercedes E, asertivní a pocit nadřazenosti vzbuzující Audi A5, italsky vášnivá Alfa 156, naprosto uvolněný Citroën C4, lehkonohý Ford Fiesta, rodinný přítel Renault Mégane Scénic, hyperaktivní Fiat Panda, na všechno připravená Škoda Yeti a tak dále. Někdy je potřeba k jasnému určení charakteru dokonalé synergie dílčích vlastností (Renault Clio RS), někdy stačí jedna výrazná, která všechny ostatní přebije (typicky muscle cars).

Motor, motor, motor... plynový pedál... pak dlouho nic... a nakonec kola a další zbytečnosti.

Někdy tvoří neodolatelnou osobnost auta i jeho objektivní chyby, které jste se ale naučili vnímat jen jako charakterové rysy. Líný motor je součástí „relaxovanosti“ auta, špatná spolehlivost je najednou „náladovostí“, mizernou jízdní pozici popisujete že „vyžaduje jisté kompromisy“, nepromyšlená ergonomie a ohavné materiály v interiéru se stanou znakem „svéráznosti a nekonvenčnosti“, nebezpečnou nestabilitu vnímáte jako „hravost“, a když někdy zkolabuje podvozek a chňapne po vás zubatá, je auto správně „náročné na řidičské schopnosti“. Některá auta získají své kouzlo a patinu prostě tím, že zestárnou a zastarají, protože ta nová už mají docela jiná měřítka a přístup. Třeba takovými MBčky nebo Škodami 1XX jsme v jejich éře asi všichni pohrdali, ale možná bychom se s nimi po letech docela rádi svezli. Jen tak, pro změnu a pro radost.

Duše? Jasně, touhle uličkou až dozadu a pak regál vlevo. Poznáte ho. Bude úplně prázdný.

Některá moderní auta jsou ale ve své konstrukční pokročilosti tak dokonalá, že se jim jakýkoliv náznak charakteru podařilo dokonale zničit. Nejlepší je v tom Toyota, která už pár dekád chrlí auta, která nezůstanou ničím víc než nástroji. Co víte o Corolle, Aurisu, Yarisu nebo Avensisu? Kromě toho, že jsou neuvěřitelně spolehlivá? Auta nudná na pohled i za volantem, která mají vyhovět přáním všech, protože se prodávají po milionech ve všech koutech světa. Musí vyhovět všem, nesmí nikoho odradit, musí poslušně sloužit a plnit různá přání svých rozdílných řidičů. Vše je tam, kde má být, všechno funguje, jak má, auto prostě jezdí a dopravuje, stejně jako pračka pere a vypouští vodu, mixér mixuje a topinkovač topinkuje. A těm milionům jejich obyčejných uživatelů to bohatě stačí.

Automobilový ekvivalent fénu, elektrického kartáčku na zuby nebo myčky nádobí.

Jenže my takoví nejsme, my chceme od aut víc. Proto nikdo z nás nejezdí v Toyotě Yaris. Osobitá a emotivní auta jsou pro nás důležitější než ta prostě dobrá, ale studená jako psí čumák. Proto může Clio V6 v nezapomenutelném srovnávacím testu porazit Opel Speedster Turbo, ačkoliv je pomalejší a v každé byť jen vlhké zatáčce se z vás snaží udělat nebožtíka. Vtažení do děje a hravost je pro nás důležitější než čistá rychlost a přesnost. Svérázná osobitost překonává strojovou dokonalost. A pak je tu ta duše. Těžko definovatelná a slovy neuchopitelná. Je to ten zvláštní úkaz, když auto má nejen osobitý charakter, ale právě takový, který promlouvá přímo k vám. Konstruktér vložil do svého výtvoru kus sebe a vy ho cítíte z každého kusu auta. Z designu, motoru, podvozku, volantu a pedálů, i z každého pitomého knoflíku na palubce. Auta natolik výjimečná, že mají kolem sebe jistou auru, kterou ne všichni ucítí a ne všichni pochopí a ocení. Jediným způsobem, jak ji odhalit, je pozorně nastražit své smysly a nechat k sobě auto promlouvat.

Duše nestárne, jen dozrává.

A proč tohle všechno vlastně píši? Třeba proto, že mě vždycky potěší narazit na moderní osobité auto v záplavě těch neosobních. Třeba proto, že při diskuzích o autech jsou důležitější věci než objem, výkon a géčka v zatáčce. Třeba proto, že bych vyměnil vlastnictví kteréhokoliv moderního Ferrari za jedno svezení v F40. A pak bych nejspíš umřel steskem, že mě v životě už nic lepšího nepotká. Nebo třeba proto, že není hanbou milovat auto, které ostatní hanobí a nechápou. Ale hlavně proto, abyste nebyli překvapení, až auto, které v testu zdrbeme za celou řadu chyb, nakonec stejně máme rádi a nic bychom na něm neměnili. Takové je kouzlo osobnosti. A o čem asi sní vaše auto? Brouzdání kolem pláží Francouzské riviéry, o průletech po Route Napoleon nebo drcení Nordschleife? Nastražte uši…

Dobrou noc a krásné sny...