Matěj:

Začalo to opravdu nevinně – brouzdáním po inzerci jednoho ze zpřátelených bazarů a zvrhlým nápadem prověřit, jestli někdo v SLK jen léta neopomíjel skrytou dávku řidičskosti. Tak, ještě si skočit ke kadeřníkovi, nechat si udělat nehty, pak do solárka a můžeme vyrazit do bazaru. Tam následuje pár vtípků bazarníků: „To jste si vybrali dobře, chlapci, nechcete zkusit ještě Citroën C3 Pluriel? Ten je taky hodně řidičský.“ Na takový výsměch reagujeme: „No jo, jenže ten nám neladí k tričkům.“  

Prakticky vždy, když my, zhýčkaní redaktoři, přesedneme z nového testovacího auta do ojetého, chce se nám hned po prvním rozjezdu zase rychle vyskočit a jít domů pěšky. Spoustu takových testů doprovází odřený, leckde poškozený a spolehlivě chrastící interiér, lupání v kolech, chrčení brzd nebo vibrace ve volantu, který v poloze rovně projede i kruhový objezd. Nepřehlédnutelné problémy, které nezachrání ani stromeček „New car smell“ pověšený na zpětném zrcátku.

SLK však bylo výrazně jiné. Auto bez problémů jelo rovně i zatáčelo a ani jednou proti naší vůli. Nikde nic neklepalo ani neupadávalo, jízdu ani neprovázel soundtrack řady rachtavých zvuků. Dokonce i střecha se ochotně skládala na požádání a za deště do ní neteklo. Kromě archaických ovladačů tak na věk auta poukazovalo pouze mírně opotřebované kožené čalounění. Jasně, do jisté míry na to má vliv předchozí vlastník, ale z velké části je to i tím, že Mercedes prostě uměl stavět trvanlivá auta.

Když v roce 1996 tenhle první kupé-kabriolet vyšel, vzpomínám si na ten šok, všechny zajímalo, jak a kam se ta střecha složí. Pevná střecha? To znamená, že už tam nebude foukat a že nebude povrzávat? A i po patnácti letech od výroby není cítit žádné kroucení karoserie, není slyšet žádné povrzání střechy nebo profukování. A uznejte sami, kolik takhle starých aut bez střechy to zvládne…

Martin:

Taky málokteré auto se čtyřválcem má tak příjemný zvuk, jako tohle kompresorové SLK. Chrčící chraplák nám vyhrává na cestu, vítr čechrá vlasy, podvozek polyká nerovnosti, a kdybychom byli gayové, tak bychom se díky automatu mohli při jízdě pořád držet za ruce, což by bylo mocinky slaďoučké. Ale protože nejsme čumáčci ani beruškové, trochu se stydíme, když v něm projíždíme ulicemi města. To je ale dost nefér k autu, protože SLK funguje skvěle. Tedy pokud je vám padesát, jste zvyklí na svůj usedlý život a sportovní auto jste nikdy neřídili.

SLK má totiž docela velký volant, a když s ním zatočíte, auto zareaguje nejdřív zhoupnutím a pak až zatočením. 190 koní je solidní porce, jenže jim trvá, než přejdou do klusu – za to může právě ten pětistupňový automat. Před přeřazením vám dá dost času si rozmyslet, jestli to s tou akcelerací myslíte vážně. I přesto, že má jen dvoje dveře a poháněn na zadek, nemá SLK se sportem nic moc společného. A na tomhle místě bych chtěl podotknout: „Matěji, já ti to říkal.“

Matěj:

Ano uznávám, že s ním velká zábava není, a to i přesto, že má kompresor a pohon správných kol. Je svižný, ale určitě ne rychlý, především vinou převodovky, která z motoru nedoluje maximum. Podvozek je laděný také na pohodové denní ježdění, v zatáčce se pak není o co opřít, na co se spolehnout.

Takže co SLK umí? Umí být pohodlný a svižný roadster na denní ježdění, a to bez jakýchkoliv kompromisů spojených se stahovací střechou. Navíc díky pověstné bytelnosti Mercedesů funguje stejně spolehlivě i po letech intenzivního užívání. To určitě není málo, vězte, že je propastný rozdíl mezi tímto SLK a takovém driftuschopném stanu Z3 nebo pojízdné vrzající střeše v podání E46 cabrio. Berte SLK jako dobrý tip na roadster pro maminky, pro přítelkyně, pro milenky, ale sami v něm nejezděte. Tedy pokud vám není přes padesát nebo nechcete sbalit nějakého kocourka.

Autoři: Matěj Slepička a Martin Jánský

Foto: Martin Jánský

Technické parametry vozidla Mercedes-Benz SLK 230 Kompressor: