Focus ST na limitu. Bez nudných úvodů, bez trapných keců skočíme rovnou do akce. Je večer, liduprázdná zapadlá silnička tone v tichu a tmě. Blíží se zatáčka, jedu na trojku, ESP je vypnuté. Ťuknu do brzd, podřadím za dva, zatočím čumák k apexu, pustím plyn a zadek se poslušně sune bokem. Nechávám si volant proklouznout v rukách a točím kontra, koukám bočním okýnkem po směru jízdy a kloužu napříč silnicí. Klidně, kontrolovaně, bezpečně. Směju se od ucha k uchu. Silnice se rovná, auto se rovná, kousek rovinky a další zatáčka. Tak ještě jednou: brzdy, zatočit, lift off, bok, kontra, cuknutí ručkou, víc boku, plyn na výjezdu, adolescentní hihňání. Je to tak jednoduché, ST poslušně pohazuje zadkem a přátelsky reaguje na všechny citlivé povely. Kdo říkal, že s předokolkami není zábava?

Musím se však přiznat, je to trochu smykovací podfuk. Na tachometru jsem neměl víc než třicet a otáčky nevylezly nad dva tisíce. Už od odpoledne vydatně sněží, napadlo snad dvacet čísel. To práci s vybočenou zádí hodně usnadňuje, takže se z prázdných silniček za městem stala driftovací aréna. Ale momentálně mi to dost komplikuje testování. Jak vám mám reprodukovat chování na limitu, když se kola bezmocně protáčejí už při čtvrtce plynu a přilnavost skočila do letadla a odletěla za teplem na dovolenou na Kanáry? Bílé ST s příznačně pojmenovaným lakem Frozen splývá se zuřící vánicí, čumák si razí cestu závějemi. Takhle jsem si dovádění s toužebně očekávaným hot hatchem vážně nepředstavoval. Mám stále sílící pocit, že tenhle test bude jedna velká blamáž. Království za trochu gripu!

Druhý den je naštěstí příznivější počasí. Temné duchny oblak napěchovaných až po okraj sněhem odvál vítr na východ, obloha se modrá, slunce září a na silnicích je asfalt pozorovatelný pouhým okem. Silničáři nelenili a protáhli v noci hlavní tahy. Jde se jezdit! A tentokrát i rovně. Jak už pravděpodobně víte, nový Focus ST není charakterově ostrý brus, žádný brutální hot hatch okruhového typu. Nakonec ani předchozí dvě generace takové nebyly. I tak je ale překvapivé, jak perfektně zvládá ST roli gran turisma. Dobrá pozice za volantem, těsná Recara s dostatkem pohodlí na dlouhé cesty, poddajný podvozek i na osmnáctipalcových kolech s nízkoprofilovými gumami, tichý (když chcete) motor se spoustou zátahu už od nízkých otáček a hladkým přísunem drtivého výkonu, rozumná cestovní spotřeba. Tohle je demonstrace myšlenky hot hatche dovedená do své komfortní dokonalosti výkonného rodinného auta na každý den. Pořiďte si ST v kombíku a dělejte to, co zodpovědní otcové obvykle dělávají – odvézt psa do školy, děti na nákupy a manželku k veterináři... nebo tak nějak –, jen podstatně rychleji.

Z myšlenek o přívětivosti ST mě vytrhne cukání volantu a bliknutí stabilizace. Na trojku. V osmdesáti. Zpátky k horké otázce – je přenos 250 koní na silnici přes přední kola problém? Rozhodně ano, když je venku minus deset a silnice se lesknou jako zrcadlo. Odvaha k povolání testovacího jezdce patří, ale nejsem pitomec a telefonátům typu: „Dobrý den, tak já jsem právě na prohlídce v nemocnici a vaše auto je k vyzvednutí v poli u silnice. Jo, a vezměte si jeřáb. A kontejner na kovový šrot,“ se snažím za každou cenu vyhnout. Teplota se postupně přiblížila alespoň nule, silnice postupně oschly, ani volant mi už netancuje v rukách a kontrolka stabilizace nebliká jako lesklá disko koule uprostřed nejdivočejší technoparty, jakmile jen pohladím plynový pedál podrážkou. Takže teď vážně – jde se testovat.

A hned zkraje nakopnu choulostivá témata do jejich choulostivých míst. Řízení je vážně horší než u předešlého ST225. Vlastně je skvělé – má dost rychlý převod (tedy i mizerný rejd), je lehčí kolem středu směrem k dorazům těžkne, působí to přirozeně. Jen naostro je už odtažitější, méně citlivé a vystřeďování působí uměle – ve smyku se samo nenatáčí do kontra. Taky dvoulitrový čtyřválec EcoBoost už nemá tak šťavnatý zvuk jako jeho předchůdce, už nevrčí tak nazlobeně a neodplivává si do výfuku. Nenutí vytáčet ho jen tak pro radost a potěchu uší. Ale ze sání a výfuku se pořád line dost nadšené burácení, chraplák intenzivně podporuje sportovní nasazení a nedostatek hlubšího akustického charakteru nahrazuje hrubou silou – 25 koní a 40 Nm navíc by mohlo pomoci umlčet některé škarohlídy. Motor ochotně zatahuje nad úrovní patnácti set, maximální krouťák je k dispozici už od dvou tisíc a o překot letí otáčkoměrem až k červenému poli v šesti a půl.

I díky dobré řidičské pozici (sedí se o chlup níž než u ST225), sedačkám, co tělo obejmou pevně a jemně zároveň, jako rakev na míru vystlaná baldachýnem, skvělému rozmístění a odezvě pedálů a přesné a rychlé řadičce se ST prostě skvěle řídí. Přední zavěšení bez samosvoru dělá maximum pro to, aby žádný ze stáda splašených koní řidiči svým kopnutím nezlomil zápěstí (daří se mu to jen částečně). Podpořte to alespoň trochou citu v pravé podrážce a budete žasnout, jak je tahle věc efektivní, s jakou razancí vás protáhne zatáčkou pod plynem a vystřelí po další rovince. Snadno za sebou necháváte uštvané služební Fabie a můžete si vyšlápnout i na služební Octavie TDI – na Superby ještě ne, na ty je potřeba supersport.

Ani nemusím moc tlačit na pilu, aby ST ukázalo svůj talent. Oproti minulé generaci shodilo metrák, díky tomu je obratnější a lehčí čumák se rychleji stáčí k apexu. ST se trochu naklání, ale zůstává stabilní a obratné, skvěle odolává nedotáčivosti a díky přenosům váhy radostně podporuje řízení plynem pohyby své zádi. Všechna tahle přátelská ovladatelnost funguje i v běžném tempu, nejen při okreskové střelbě na hraně. Přirozeným teritoriem ST nebude Nürburgring, pro něj vyvíjejí až verzi RS, ale dovedu si představit, že tam s ST pohodlně dojedete, půl dne tam budete blbnout a pak pojedete zase domů. Bez kompromisů se popere jak s poctivou dávkou stovek dálničních kilometrů, tak s nejnáročnějším okruhem světa. Nebude nejrychlejší, na to je moc měkké a silničně zaměřené, ale určitě bude bezpečné, hravé a dostatečně rychlé, aby vás pobavilo. A přesně takové má ST být, ne?

Můžete oplakávat zvuk pětiválce a mírně lepší řízení ST225, ale s novou generací Focus ST víc získal, než ztratil. Víc koní, víc rychlosti, víc obratnosti, víc lehkosti, víc každodenní použitelnosti. Už nemůžete udělat osudovou chybu a koupit si třídveřák, který byste pak těžko prodávali, až vám děti vtrhnou neočekávaně do života, protože nové ST existuje jen jako praktičtější pětidvéř. Už také nemusíte zacházet s plynem jako člověk odkojený historickými zadokolkami, co se přetáčejí i při rychlosti chůze, abyste dosáhli průměrné spotřeby pod devět litrů (zdravím redakčního kolegu Petra, světového rekordmana s ST225 s dlouhodobým průměrem 8,6 litru). Už nemusíte mít tempomat v pravé noze, Ford ho má konečně v nabídce. V příplatkové výbavě. Stojí devět tisíc.

Za parkovací senzory dáte 7 tisíc, za keyfree vstup 14 tisíc, za bixenony 33 tisíc, za lepší audio a navigaci 46 tisíc, typický žlutý lak Electric stojí 36 tisíc (ušetřete na něm, v bílé mu to sluší víc, nevypadá tak otyle). Dokonce i za vysouvací chrániče dveří (moc chytrý nápad) po vás budou chtít šestnáct stovek. U auta za – nadechněte se – 856 tisíc (kombi je ještě o 40 papírů dražší). Abyste měli perspektivu: svalnatou Mazdu3 MPS (260 koní) pořídíte za 600 tisíc, odcházející Golf GTI (211 koní) za 685 tisíc, divokou Astru OPC (280 koní) seženete za 628 tisíc, neuvěřitelně schopný Mégane RS (265 koní) stojí 746 tisíc a takovou Toyotu GT86, opravdové sportovní auto s pohonem na zadek, najdete v ceníku za 800 tisíc. Pro úplnost, ojeté ST225 jde sehnat od nějakých 200 tisíc. Pěkný námět k přemýšlení...

Tahle cenová politika staví nové ST do velmi obtížné pozice, kdy se jen těžko hledají argumenty, jak ten monstrózní cenový rozdíl obhájit. Nový Focus ST je díky šířce svých schopností naprosto vynikající. I přes svou civilizovanost dokáže točitou okreskou proklouznout s hbitostí namydlené myši v odpadní trubce a zahanbit tak většinu méně obratné konkurence. Jenže se také vzdaluje původní ideji levné zábavy v praktickém balení. V osobě Focusu ST se stal hot hatch novou evolucí sama sebe, vyšším druhem na vývojovém žebříčku, ultimátní verzí hot hatche. Už není jen tou rychlejší verzí nákupní tašky, jejímž hlavním smyslem života je za pár korun pobavit davy, co nemají na pravý sporťák. Hot hatch dospěl. Stal se pohodlným a ultrarychlým autem pro každý den i na zábavu o víkendu s cenovkou, která mladým řidičům přesouvá jejich automobilový sen dál do vod neuskutečnitelna. Hot hatch se stal tím, čím hot hatch nikdy neměl být.

foto: Jan Svoboda

Technické parametry vozidla Ford Focus ST: