Všimli jste si, jak jsou auta na silnicích barevně fádní? Občas si připadám jako v padesáti odstínech šedi, akorát bez pout a bičíků. Samá černá, bílá a stříbrná, světle šedá metalíza, tmavě šedá metalíza… a když si někdo troufne pořídit si červenou, je hned za exota. Takže si určitě domyslíte, jakou pozornost (mužů i žen, dětí a psů) strhávalo Aygo v růžovo-fialové barvě Magenta…

Ponechme stranou, co si mysleli lidé o mně jako řidiči (všechny ženy chtěli být jako já a všichni muži – no, nejspíš aspoň pár z nich – chtěli být se mnou), ale tahle výrazná barva se k výrazné osobnosti Ayga hodí. Po čtyřech letech na trhu se totiž Aygo dočkalo faceliftu, po kterém je jeho design naprosto nepřehlédnutelný. Jsem jediný, komu připomíná maskovaného superhrdinu?

Druhé Aygo (spolu se svými sourozenci od Citroenu a Peugeotu) udělalo od první generace obrovský skok – auto na první pohled laciné dostalo v druhé generaci slušnou dávku stylu. Je to znát na nepřehlédnutelném exteriéru (LED denní svícení je v základní výbavě; kontrastní lakování střechy má jen Magenta, ostatní laky mají aspoň kontrastní pruhy od světel napojující se na okna), ale hlavně na interiéru, který díky 7“ infotainmentu a doplňkům v barvě karoserie působí mnohem atraktivněji než dříve.

Aygo je však v jádru stále laciné auto. Nemá tempomat (!) ani žádné jiné jízdní asistenty (jen za příplatek nouzové brzdění), nemá polstrované opěrky loktů ve dveřích a středová není ani mezi příplatky, pro přepínání palubního počítače musíte sahat skrz volant, noční osvětlení ovládacích prvků je velmi omezené a v kufru není světlo vůbec. Na autě taky najdete řadu odhalených šroubů a plechů, okna vzadu jsou pouze vyklápěcí a prostoru v interiéru je jen tak akorát.

Jenže komu by to vadilo, když je s ním tolik srandy? Aygo se snadno ovládá, tříválec se radostně vytáčí za vrčení půlky šestiválce (kazí to akorát ekonomicky dlouhé kvalty), lehce hyperaktivní podvozek má radost z pohybu a ochotně se vrhá do zatáček. Aygo miluje prohánění po městě, vychutnává si plachtění po okreskách a se ctí zvládá i dálniční přesuny. Navíc u toho nic moc nežere, za slušné zacházení se vám odmění spotřebou pohodlně pod pět litrů.

Toyota Aygo je prostě výborné malé auto, které uspokojí všechny, kteří potřebují laciné, spolehlivé a důstojné přibližovadlo. To nakonec platilo i pro první generaci. Ta druhá ale uspokojí i ty, kteří prostě nepotřebují nic většího a radši si dopřejí trochu individualizovaného stylu. A nebojte, můžete mít i jinou barvu, než je Magenta.

Foto: autor

Technické parametry vozidla Toyota Aygo 1,0 VVT-i: