Je těžké Hondu neobdivovat. Vždy se držela svého kréda o bezprecedentní technické dokonalosti. Vždy stavěla auta, jak nejlépe mohla, a taková, jaká uznala za nejlepší. Vždy šla svou cestou a nesnažila se podbízet nebo na sebe přehnaně upozorňovat. Snad jen když v roce 2007 přebarvila své monoposty F1 na zelenomodro a oháněla se vizí Earthdreams, mohli jsme to považovat za prázdné gesto a snahu se zavděčit, ale patrně i tom bylo hodně upřímnosti a čistých úmyslů. Bohužel jí všechna ta nenápadnost a nepodbízivost začíná pomalu, ale jistě podřezávat židli, na které sedí. Praktický Jazz má image auta pro důchodce, futuristický Civic nedokázal strhnout masy a Accord je stále v pozadí hlavních evropských hráčů – Passatu, Mondea a dalších. Vzpomenete si ještě vůbec, jak vypadá Legend? Sotva.

Není skvělé, když věci prostě fungují? Reklama na Accord s tímto heslem obletěla svět, uchvátila davy a rozproudila diskuze o tom, zda je pravá, nebo podvržená. Věříme Hondě, že si sice pomohla chytře umístěnými závažími, ale ne filmovými a digitálními triky. To by prostě nebyl její styl. A právě tahle reklama nejlépe odráží charakter Hondy. Podívejte se na ni ještě jednou a pořádně a zamyslete se nad tím, kolik času a úsilí, přemýšlení a invence museli její tvůrci vydat, aby vyjádřili jednoduchou, ale jasnou a srozumitelnou myšlenku. A právě taková jsou její auta. Promyšlená do posledního detailu, dokonale fungující, plná jasných důkazů bez planých slibů a nepodložených výkřiků do tmy. A právě to, zdá se, na masy přestává fungovat.

Toyota má podobnou pověst technické bezproblémovosti, nenáročnosti a kvalitního zpracování (pomiňme teď podivné masivní svolávací akce v USA minulý rok), tak proč je Toyota největší výrobce aut na světě a Honda jen živoří? Co umí Toyota a Honda ne? Prodat se. Podívejte se na příklad Priusu. Z auta založeného na nijak převratné myšlence kombinovaného pohonu Toyota vytvořila ikonu a ztělesnění snahy o záchranu světa. Chcete ukázat, že vám záleží na světě? Koupíte si Priuse. Co na tom, že není moc hospodárný, že jeho výroba je nákladná, cenovka nemalá a jede jednoduše mizerně (řeč je hlavně o první generaci, která rozpoutala davové šílenství srovnatelné s iPhonem či iPadem). Je to o tom, co o vás vypovídá. Proč v té době technicky prakticky stejný Insight zajímal jen pár podivínů a v prodejích naprosto propadl?

Hondě se podařil skvělý úspěch s modelem CR-V, soft-roadem, který pomohl odstartovat dnešní vlnu módních SUV. Ale vzpomene si dnes někdo na HR-V, kompaktní městské SUV z roku 1998, které by dnes bylo přímým soupeřem pro všechny ty Qashqaie a Juky? Skoro o deset let předběhlo dobu a Honda nedokázala prodat svou vizi, kterou dnes považujeme za naprosto přirozenou.

Dobře, ale my jsme tu kvůli sportovním autům. Jenže tam to není o moc veselejší. Loni po dlouhé nemoci v tichosti skonal Civic Type-R. Jeho dvoulitr VTEC neodpovídal novým emisním normám a vzhledem k tomu, že současná sedmá generace Civicu letos končí, odešel bez náhrady. Držíme palce, aby osmá generace tradičního hatchbacku měla znovu ostrou verzi. A bude to zase točivá atmosféra nebo přeplňovaná 1,6 v duchu downsizingu plánovaná pro benzinovou CR-Z?

Jak to vlastně Honda myslí do budoucna se sportem? Nedobrým znamením je fakt, že nezapomenutelný Accord Type-R se nenápadně vytratil a nové verze jsme se už nedočkali. CR-X odešla dávno na věčnost, fascinující Integra Type-R nás také navždy opustila, ani žádoucí S2000 se nedočkala následovníka a budoucnost NSX, modly, která navždy změnila podobu moderních supersportů, je stále zahalená v mlze.

Sledujte tohle video a nasajte atmosféru.

O pokračování tohohle bychom měli přijít? Nikdy! Automobilka s prostým H ve znaku, která je schopna spojit technickou dokonalost s vytříbeným charakterem, dala světu jedny z nejlepších závodních strojů a aut pro řidiče, navždy ponese odkaz fenoménu Ayrtona Senny a stvořila nejlahodnější atmosférické čtyřválce točící až 9 000 ot/min a mající měrný výkon fantastických 120 koní na litr, prostě musí přetrvat.

Honda si i v dnešní době plné falešného pozlátka a nadutosti dokázala udržet svou tvář a charakter, a přinejmenším za to si zaslouží velké uznání. Jen je ještě potřeba, aby dodala svým vozům trochu přitažlivosti navíc a i přes svou skromnost a konzervativnost vykřičela do celého světa: „Tady jsem a tohle umím, musíte mě chtít!“ Držíme jí palce, protože bez Hondy a hrůzu nahánějícího vytí jejích čtyřválců, při němž se vám staví chlupy na celém těle, by byl svět podstatně chudší.