První věcí, která mě na autě zaujala, byla barva vozu. „Granátově červený“ lak A4ce opravdu sluší a mezi šedí ostatních Audi působí jako zpestření. Při pohledu na vůz si okamžitě všimnete typické mřížky chladiče „až na zem“ a dynamicky tvarovaných světlometů. Díky tomu působí auto přiměřeně agresivně a zároveň dost elegantně. Provedení Avant (nebo chcete-li kombi) navíc A4ce sluší možná více než sedan. Nevím, jak vy, ale já patřím do skupiny lidí, která má problém rozeznat jedno Audi od druhého. Díky svému designovému jazyku sice ztrácí jednotlivé modely unikátnost, na druhou stranu ovšem není tolik poznat stárnutí vozu. Možná i právě proto testovaná generace působí docela moderně. Další věcí, kterou se vůz odlišoval od většiny ostatních Audi, byla absence oblíbeného S-paketu. Jestli je to plus nebo minus, posuďte sami, mně se auto takhle líbilo.

Dost už ale prohlížení zvenku a hurá dovnitř. Audi předchází pověst perfektních interiérů, a tak jsem byl zvědavý, jak si A4 povede. Nezklamala. Design interiéru je sice strohý, ale působí dojmem perfektního zpracování. Hliníková lišta dodává interiéru lehce sportovní vzhled a příjemný tříramenný volant jakbysmet. Dojem kazila pouze vrzající loketní opěrka. Sedadla jsou komfortní a poskytují rozumné boční vedení. Navíc se jednalo o příplatková sedadla s přifukovatelnou oblastí bederní páteře. Odkládacích prostor bylo vepředu dostatek, včetně vysouvatelného držáku na nápoje. Překvapením potom byla schránka ve spodní části sedadla, a to i u řidiče. Díky podélně nastavitelnému volantu je posaz ideální, i když ne úplně nejnižší (pod sedadlo se přeci musela vejít schránka). Vzhledem ke konstrukci vozu to ale nepůsobilo nijak nepatřičně. Neodpustím si zmínit směrové páčky pod volantem. Nevím, jestli si pánové v Audi vzali příklad z páček v Porsche Boxster, ale jejich chod působí plastově a nepříjemně. Porsche je v tomhle ohledu sice ještě o kus horší, nicméně zamrzí, že v kdejaké škodovce fungují lépe. Dvoustupňová automatická klimatizace fungovala výborně a stereo systém byl rozhodně nadprůměrný. Podle stavu interiéru by se člověku nechtělo věřit, že má vůz najeto přes 180 000 km. Předchozí majitelé se o něj asi patřičně starali.

Po přesunu dozadu zjišťuji, že se tu žádný zázrak nekoná. Místa na nohy opravdu mnoho není, a pokud si tam sednou tři dospělí vedle sebe, vypadá to komicky. O tom, že si téhle chyby byli inženýři Audi vědomi, svědčí fakt, že jsou přední sedadla zezadu anatomicky „vykrojena“ pro kolena cestujících. Bohužel to ale situaci nezachrání. S odkládacími prostory to také není nijak růžové. Potěší alespoň stojany na dva nápoje ve sklopném opěradle. Zavazadlový prostor má objem 442 litrů, resp. 1 184 litrů po snadném sklopení, ale je docela mělký. Možná i díky plnohodnotné rezervě.

Nezbývá než otočit klíčkem a vyzkoušet, jak to všechno vlastně funguje. Atmosférický benzinový dvoulitr o výkonu skromných 130 koní mě přivítal sametovým chodem. Jedná se o agregát s 20ventilovou technikou známý z předchozí generace. Ten výkonově na A4ku stačí, ale nečekejte zázraky. Cenou za sametový chod benzinové atmosféry s nižším objemem je nutnost ji točit. Do čtyř tisíc je totiž auto pružné tak maximálně na klidnou jízdu. Zrychlení z 0–100 km/h za 9,9 vteřiny ostatně leccos napovídá. Co mě ovšem nemile překvapilo, nebo spíše vyděsilo, byl pohled na palubní počítač. I když jsem se snažil motor netočit a jet „na spotřebu“, pohybovala se kolem 10,4 l/100 km. Když jsem se pak rozhodl prověřit jízdní vlastnosti v zatáčkách, putovala spotřeba nad hranici 11 litrů. U těchto hodnot mě napadají výrazy jako „sportovní“ nebo „silný“, rozhodně ale ne „rodinné kombi“. Vzhledem k přinejlepším průměrné dynamice vozu tedy nepřesvědčivý výkon. Motor doplňuje pětistupňová manuální převodovka. Ta má sice příjemně přesné řazení, ale některé stupně tam padaly možná až příliš snadno. Absence šestého stupně na dálnici zamrzí, ale nejsem si jistý, zdali by spotřebě pomohla.

Jak jsem již naznačil, A4 generace B7 využívá upravenou platformu B6. Na rozdíl od ní má však jiné řízení a zadní nápravu původem z Audi S4. Oproti generaci B6 se tedy zlepšily jízdní vlastnosti. V zatáčkách se vůz ale stále chová nedotáčivě. Abyste ho přesvědčili k utažení stopy, musíte se opravdu hodně snažit. Na můj vkus až moc. Při pohledu pod kapotu je hned jasné proč. Celý motor, mimochodem uložený podélně, je totiž před přední nápravou. Náš vůz měl navíc vzhledem k motorizaci poháněna pouze přední kola, a tak mu „quattro“ nemohlo nijak pomoci s maskováním nedotáčivosti. Další výtku bych měl k řízení. Z volantu bohužel nepoznáte, co se děje s předními koly, a tak nedotáčivost poznáte až ve chvíli, kdy vám kvičí pneumatiky a hrnete se ze zatáčky ven. Nutno ale poznamenat, že ven se ze zatáčky pohrnete v relativně vysoké rychlosti, jelikož auto docela dlouho drží. Dost už ale kritiky, co si zaslouží pochvalu, je jízdní komfort. S nerovnostmi se A4ka vyrovnává statečně a je podstatně komfortnější než například BMW třetí řady.

Co tedy říci závěrem? Audi A4 Avant je i ve své předchozí generaci stále pěkné auto. Dalo by se to shrnout jako „exkluzivnější“ oktávka. Pro běžné řízení nabízí komfortní svezení pro dva dospělé a, dejme tomu, dvě děti. Kufr svou velikostí neoslní, ale odměnou vám bude atraktivní vzhled a příjemný interiér. Nemohu ale doporučit námi testovaný dvoulitr. Jako rozumnější alternativu bych viděl buď agregát 2,0T FSI nebo 2,0 TDI. Ty nabízejí větší výkon s mnohem úspornějším provozem. Záleží potom už jen na tom, zdali chcete sametový projev, nebo točivý moment nafty.

Technické parametry vozidla Audi A4 Avant 2,0 B7: