Daří se mi dobře. Firma se po letech dřiny staví na vlastní nohy, takže mám víc času pro manželku i vlastní koníčky. Konečně mám taky dost peněz, abych si mohl udělat radost krásným autem. Je dost reprezentativní, aby ke mně sedělo, dost pohodlné, abych zvládl cesty po světě, a je i trochu terénní, aby mě nic nemohlo zastavit. Ano, mohl jsem si pořídit rovnou velkého Range Rovera nebo aspoň Sporta, peníze nejsou problém, ale… já ho prostě nepotřebuju. S manželkou na děti nespěcháme, kola se do něj i tak vejdou, navíc často parkuji v centru – Evoque mi prostě přišel ideální. Navíc… vypadá fantasticky, že jo? Takže ano, daří se mi dobře, děkuji za optání. A víte co? Je pátek, odpadlo mi odpolední jednání, a tak balím lyže a frčím se sklouznout na otočku na kopec. Kam jinam než do Špindlu, pochopitelně…

Malý Range Rover Evoque, první auto čistě terénní značky, které patří spíš na silnici, a navíc ho pomáhala navrhovat mediální celebrita – všichni fanoušci zatajili dech, když Land Rover ohlásil svůj nový model. Jenže pak… fenomenální úspěch! V továrně ho nestíhali ani vyrábět, protože Evoque vypadal tak přitažlivě, že showroomy vzaly útokem davy zákazníků, kteří o značce Land Rover do té doby možná nikdy ani neslyšeli. A prodejci se najednou museli naučit odpovídat i na jiné otázky, než: „Jak velký umí boční náklon? Kolik brodí? A jak těžký přívěs utáhne?“ Najednou šlo spíš o kvalitu materiálů, barvy laků a možnosti individualizace. Všichni u Land Roveru byli tak trochu v šoku.

Cíl naší cesty je tam někde vysoko v mracích

Nový druh auta, nové výzvy. Místo hrabání se do kopců, plazení blátivými vyjetými kolejemi nebo šnorchlování korytem řeky, tedy obvyklých zkoušek charakteru pro Disca a Defíky, jsme raději vyrazili na vyjížďku do Špindlerova Mlýna, největšího a nejprestižnějšího horského střediska u nás. Kolem městečka skrytého v malebném údolí je rozeseto několik skiareálů s 30 kilometry sjezdovek a kvalitním zázemím, které jsou velkým lákadlem pro všechny nadšené lyžaře. Z každého úbočí kopce tu dýchá historie, na kterou dávají vzpomenout i úhledné horské chaty z první poloviny století. Za posledních pár let se však tvář horského městečka mění – útulné malé chatičky postupně nahrazují moderní penziony a luxusní hotely s wellness centry. To nejlepší, co v Čechách mezi horskými středisky najdete, pochopitelně láká tuzemskou smetánku i zahraniční hosty. A Špindl jim rozhodně nemíní prodat své krásy lacino.

Nečumte!!! Anebo jo, dělá mi to dobře...

Hned na začátku města míjíme VIP parkoviště „Audi Quattro only“ a dochází nám, že jsme tu správně. I když nemáme Audi. Máme něco lepšího a nepřehlédnutelného, což nám kolemjdoucí potvrzují obdivnými pohledy – Evoque si hned získává pozornost svým statným postojem plným síly a sebejistoty a elegantními liniemi, ze kterých vybraný vkus přímo stříká. To, proč RR a RRS vypadají tak majestátně a vyrovnaně, je tu koncentrováno do auta o dvě čísla menšího. Všechno je tak nějak… intenzivnější. Stejné je to v interiéru. Tetelíte se blahem v koženém kokonu, který vás hladí, hýčká a hřeje. Všechno je tu krásné na pohled, jemné na omak a příjemně voní svou opravdovostí. Cítíte se uvolněně, ze všeho cítíte kvalitu a eleganci. Dokonce i rafičky v budících vypadají jako malé blýskavé křišťály. Ne, tohle není jen malý Range. Tohle je pravý a nefalšovaný Range!

Až si zažijete tohle, budete mít chuť kompletně zrenovovat svůj obývák

Snadno se vám může stát, že ho prostě musíte mít už jen kvůli tomu, jak vypadá – to naprosto chápu, nebudete první a zdaleka ani poslední. Jenže s tím se vývojáři z Land Roveru nespokojili a dali mu skvěle naladěný podvozek. Britské silničky jsou jedny z nejhorších v Evropě (skoro tak špatné a zákeřné jako ty naše), takže není divu, že všechno, co se na nich narodí, funguje (na rozdíl od čehokoliv z Německa nebo Francie) s přehledem i u nás. A v tomhle konkrétním případě naprosto brilantně – šasi Evoque spojuje dost neuvěřitelným způsobem plavné pohodlí s jistotou v zatáčce. Jasně, není to ta samozřejmá lehkost bytí vzduchového aktivního podvozku RR a RRS, ale na rozdíl od těch velkých monster máte drobnější a hbitější Evoque chuť skutečně řídit, ne se jen nechat vézt.

A tady na točitých silničkách v kopcích je příležitostí ke svižnějšímu svezení celá fůra. Přiletíte do zatáčky jako vítr, včas si nabrzdíte a pádly pod volantem shodíte dva kvalty, čumák stočíte k apexu, jdete brzy do plynu a cítíte, jak se připojuje zadek a pomáhá vytáhnout auto ze zatáčky a vystřelit na rovinku. Zní to samozřejmě, ale není – na rozdíl od mnoha jiných SUV tu naprosto chybí boj s hmotou, předvídání setrvačnosti, nepříjemné náklony, nejistota podvozku nebo jeho přehnaná tvrdost. Všechny ty věci, které vás po pár zatáčkách spolehlivě odradí od dalších pokusů jet s SUV svižně. Jenže Evoque to zvládá bravurně. Není divu, že se chystá rychlá verze s 290 koni…

AKCE Špindl: Ke každé horské chatě jedna luxusní čtyřkolka zdarma

Jenže fanoušky značky určitě víc než čas na Nordschleife zajímá, jak si Evoque poradí v terénu. Nezaprodal se módním trendům? Kdyby byla normální zima, byl by Špindl jednou velkou bílou pohádkou. Zasněžené kopce a lesy, cesty sjízdné jen s řetězy. Nebo minimálně se čtyřkolkami. Jenže je sedm stupňů nad nulou a sníh je jen na vrcholcích a pár zbytků ve stínech v údolích. Musím být kreativní. Po typickém scénáři „příjezd k horské chatě po rozblácené cestě“, kterému se Evoque vysmál, jsem zkusil těžší terén – variantu brod, k němuž vedla zasněžená svažující se cesta. Ideální. Dolů to šlo samozřejmě snadno, ale nahoru si Evoque zabojoval. Kola se protáčela, sníh lítal na všechny strany a na čtvrtý pokus se na silnici prokousal. Vlastně jediným elementem, co zklamal, jsem byl já – nedokázal jsem držet plyn na podlaze dost dlouho, jinak to mohl dát hned napoprvé. Evoque v terénu skutečně umí víc, než po něm majitelé budou kdy chtít.

Je to dobrý, dneska to asi neutopíme

Na uklidnění si dáme ještě pár koleček po Špindlu, aby fotograf Honza ulovil pár pěkných fotek. Evoque tiše pluje městem a hravě zdolává náročná stoupání, a mně dochází, že jsem vůbec nemusel přemýšlet o pohonném ústrojí, a přitom je dost zajímavé. Horkou novinkou Evoque MY2014 je sametová devítistupňová převodovka od ZF, která umí s rychlostmi svižnější a utajenější kouzla, než ten nejzručnější podvodník se skořápkami. Kdybyste v kterékoliv chvíli zkusili tipnout, co je právě zařazeno, vždycky byste se zmýlili – počet možností a naprostá hebkost řazení by byla vždycky proti vám.

Převodovku zdatně doplňuje turbodiesel 2,2 litru se 190 koni a 420 Nm. To je dost síly na to, aby každé předjetí bylo bezpečné a dílem pár okamžiků, a abyste se mohli stát přirozeným vládcem levého dálničního pruhu. Přitom je dost kultivovaný a tichý, aby nerušil pohodu na palubě. A když se po jednom takovém velmi uspokojivém dalekém dálničním přeletu a okreskovém přesunu vesměs nezákonnými rychlostmi podíváte na ukazatel průměrné spotřeby, čeká vás velké překvapení. Tedy vlastně malé překvapení, bude tam zářit číslo kolem šesti litrů. Jako bych vás slyšel: „Cože, to žere jenom šest?! Čekal bych tak devět…“ Je to prostě až nechutně málo na tak schopné, rychlé a okázalé auto, takže se vůbec nestyďte a klidně si to kompenzujte občasným vyhazováním bankovek z okna.

Řetězy? Není potřeba, jen si to tady přepnu na vločku...

Upřímně, nečekal jsem to. Nečekal jsem, že bude Evoque tak zatraceně a skrz na skrz povedené auto. Podívejte se na konkurenci – Audi Q5, BMW X3, Mercedes GLK – jak jsou obyčejné, nudné a na první pohled levné. Ta prémiovost je jen ve znaku na kapotě a v ceně, kterou za ně zaplatíte. Evoque nad nimi ční svou propracovaností, opravdovostí a dospělostí. Nemusíte si ho koupit jen proto, že na větší RR nebo RRS nemáte peníze, ale prostě proto, že takhle velké auto vám vyhovuje nebo nechcete vybourat garáž. Nebo proto, že je tak neodolatelný. S Evoquem vážně o nic z aristokratického, uklidňujícího a vytříbeného ducha Range Roveru nepřijdete.

foto: Jan Svoboda

Za zapůjčení vozu děkujeme společnosti Dajbych.

Technické parametry vozidla Range Rover Evoque SD4: