V roce 1973 zhasl na okruhu v Zandvoortu život nadějného závodník tím nejošklivějším způsobem. Roger Williamson skončil uvězněný pod svým převráceným, hořícím monopostem. Bez vážných zranění a zcela při vědomí. David Purley projevil neuvěřitelnou odvahu, když zastavil svůj monopost u trati a pokusil se svého kamaráda o pomoc křičícího z toho pekla vysvobodit. Daleko dřív, než dorazili první traťoví maršálové (kteří stejně nebyli nijak užiteční), a daleko, daleko dřív, než dorazil hasičský vůz. Uvidíte zoufalou snahu člověka, který se nebál o svůj život a nesobecky se pokusil pomoci všemi možnými způsoby, zatímco ostatní závodníci jeli dál. Závod se nakonec skutečně dojel a měl i svého vítěze, který pro náš příběh není podstatný.

Pro zajímavost, když se po závodě ptali Nikiho Laudy, proč nezastavil a také nepomohl, odpověděl: "Jsem placený za závodění a ne za parkování na trati." Obrázek o jeho charakteru si udělejte sami. A že Boží mlýny melou poznal Lauda na Ringu roku 1976.

Než se zeptáte, skladba na podkresu jsou Massive Attack - Host of Seraphim.

David Purley se ale "proslavil" ještě jednou událostí. Ve své kariéře závodil jen v pouhých osmi velkých cenách a v Silverstone 1977 se při kvalifikaci jeho plynový pedál zasekl a on vletěl v rychlosti 173 km/h do bariéry. Jeho stroj se zastavil na šesašedesáti centimetrech,  takže zpomalení ze 173 km/h na 0 km/h na tak krátké vzdálenosti znamenalo přetížení 178 g a má se za to, že jde o nejvyšší hodnotu, jakou kdy člověk zvládl. Podívejte se na rozhovor s ním, když se uzdravil (a znovu usedl do monopostu). Ten chlapík byl prostě blázen.