Zjistíte, že většina z nich jezdí k automobilovému guruovi, který konkrétní typ auta opravuje ve svém volném čase. Takový guru o tom autě ví možná více než samotný výrobce, mohl by o něm napsat klidně i knížku, pokud by na to měl čas, ale raději bude ze zbylých tuningových křídel dělat poličky v dílně a ze sedadel vraků stavět kinosál ve stodole. 

Jenže co čert nechce, z pravidla takový guru sídlí až v Horoucích Peklech, takže si budete muset vzít volno z práce pokaždé, když ve svém autě uslyšíte při pouštění spojky zvuk, jako když škrtíte papouška, pokaždé, když na vás naposledy blikne nějaká žárovka z osvětlení palubní desky, anebo pokaždé, když po zimě zaslechnete kovovou ránu od podvozku, signalizující smrt nějakého silentbloku přední nápravy.

A když vám tyto zvuky, ozývající se při propružení kol, nedají spát, vezmete si tedy volno na horoucnopekelnou cestu. Pokud se chcete o autech něco dozvědět, můžete si s sebou vzít montérky a vyrazíte dělat guruova asistenta. Společně tak na dvoře ve volném čase vyměníte třeba převodovku, a když u toho začne pršet, prostě jen nad motorovým prostorem roztáhnete deštník. Už, už si téměř myslíte, že jste našli ideální místo pro servis vašeho auta, jenže pak nabouráte nebo třeba jen prorazíte chladič. Co s tím? Nepojízdným autem nikam nedojedete a nezbyde vám tedy nic jiného než volat gurua a prosit ho na kolenou, aby přijel on za vámi a pomohl ten nepojízdný řidičský šperk opět rozhýbat.

Guru po troše přemlouvání přijede, auto rozhýbe, tím ukáže, že je opravdový kamarád, a tak za ním čas od času zajedete jen tak pro nějaký kus plastu, který v interiéru kryje šroubek a pořád vypadává. Po čase zjistíte, že váš dobrý kamarád je také zdatný obchodník, takže budete mít s každou návštěvou pocit, že dvůr, kvůli vaší návštěvě, pokryl věcmi, bez kterých vy zkrátka nemůžete odjet.

Až přijedete, jen mávne rukou z druhého konce dvora, ať jdete dál a vy procházíte okolo spousty náhradních dílů na vaše auto, pečlivě naaranžovaných po dvoře a říkáte si, pěkná kola, faceliftové nápravy, ty bláho, interiér z limitované edice, bože můj, to je náhoda… A kromě plastu kryjícího jeden šroubek v interiéru odjíždíte i na nových kolech a s novým sportovním interiérem.

Řeknete si, guru je fajn chlapík, pokecáte s ním o tom, kdo jel větším přetáčivým smykem nebo komu jela ručička tachometru pokolikáté dokola. Pomůže vám, když potřebujete, ale také vás na oplátku nechá odjet s něčím předraženým, když potřebuje on.

Ona by taková synergie i mohla fungovat, ovšem časem stejně dospějete k názoru, že je pro vás ježdění do Horoucích Pekel časově náročné řešení. A tak, až si koupíte nástupce předchozího auta, například něco s čím je zábava jet zatáčku i od apexu dále, to znamená, něco co má pohon té správné nápravy, šestiválec a manuál, začnete opět uvažovat, kam s ním do servisu. Jednoho dne přestane startovat a vy se odhodláte navštívit malý soukromý autoservis ve vaší lokalitě, na který máte doporučení od několika přátel.

Přijedete na parkoviště před servis, chvíli hledáte, kde že ten autoservis je. Pak se odhodláte otevřít i neoznačené dveře se symbolem lebky a zkříženými ojnicemi. Až vejdete dovnitř, budete procházet jakousi uličkou vraků až na konec místnosti. Napravo od sebe uvidíte v mlze Nissan Patrol bez motoru, šestiválec 2,9D přitom stojí na kusu větve před autem a nahoře se opírá o nárazník. Hlava motoru chybí a v dutině válců jsou na pístech položeny všechny šroubky a podložky. Vy se jen modlíte, aby vaše auto nikdy nepoznalo stejnou diagnózu.

Na konci místnosti sedí za stolem rozvalený kudrnatý chlap s cigárem v jedné ruce, telefonem u ucha a druhou rukou umatlanou od vyjetého oleje ťuká něco na klávesnici počítače. Slyšíte hm, no, hm, no, tak to přivez, prásk. Od položení telefonu z cigarety upadne popel a ten člověk se vám dlouze zadívá do očí a pronikavě prohlásí: „Hmm, co nám vezeš?“ A vy nevíte, jestli zdrhat mílovými kroky, nebo to přeci jen zkusit, protože máte přeci doporučení od přátel…

Odhodláte se vykoktat pozdrav a svůj problém. Ahoj, mám už najeto 90 000 km, takže… V tu chvíli vaši řeč přeruší smích a ten chlap prohlásí: „Super, tak to opečeme prase…“ No já měl spíš na mysli, že potřebuji pravidelný servis. A taky to má problém nastartovat.

Pan velkoservisák se zvedne, otře si ruce od oleje do džínů a jde se podívat na to vaše Bávo. Otevře kapotu, opře se o blatník, svazek klíčů připnutý k pásku nechá sklouznout po laku, vytáhne měrku oleje a říká: „Vole, máslo tam ještě nějaký je.“ Na neutrál otočí klíčkem, zjistí, že startér jen sotva pootočí motorem, potutelně se usměje a po paměti sáhne pod podlahu kufru, kde je baterka. Položí palec pravé ruky na kraj baterky a malíček natáhne, kam nejdál dosáhne. Řekne „jedna“, malíček podrží, palec převrátí, „dva“, malíček provleče pod palcem „a půl“. No, kluku, potřebuješ „dva a půlku baterku“ levou, jdu ji objednat, mezitím uděláme to máslo.

Zařve Chlupe, Brute? Máme tu Bavce na výměnu másla. Vyběhnou dva mladí kluci, v zamatlaných montérkách, skočí do vašich eMkových sedaček, ve světlé kůži, které jste tak pracně sháněli, rozštelují vaši řidičskou pozici, aby mohli sedět zborcení na loketní opěrku a levou ruku jen ležérně pohodit přes volant. Štěstí, že zrovna stojíte u auta, protože jinak určitě by zkoušeli na placu před servisem zadriftovat.

Pak se ale stane nějaké kouzlo, na blatníku po klíčích ani šrám, sedadla jsou čistá, auto startuje, na palubce už nesvítí kontrolka servisu a vy můžete opět klidněji spát. Sice ne klidně, ale rozhodně klidněji. Přeci jen stále musíte myslet na to, jestli tam Chlup s Brutem dali opravdu všechny šroubky a jestli vás náhodou cestou domu auto nezabije. A při takovém pomyšlení nejste daleko od pravdy.

Může se vám třeba stát, že jednou takhle ze servisu přijedete domu a bude se vám kouřit od zadních brzd, pak je na místě zvednout telefon a zeptat se, vy jste mi štelovali ruční brzdu? Váš asertivní výklad o tom, ať se nepouštějí do věcí, které jsou nad jejich síly, za chvilku přeruší slova „hm, no, hm, no, tak to přivez, prásk“. A tak tam za chvilku opět začnete jezdit jako domů. Zjistíte, že Cikán, Chlup a Brut mají také rádi auta, i když trochu jiným způsobem. Namísto trefování apexů na okreskách a vychytávání okruhových dnů vezmou svého Land Cruisera, Deffendera a Patrola a jezdí s nimi na místa, kam by jen blázen chodil pěšky… Nebo se vás čas od času zeptají, jestli náhodou nemáte doma něco, co vás už nebaví.

Moment, cože? Jak něco, co mě už nebaví? A dozvíte se, že o víkendu jedou takzvaný „crash“, což není nic jiného, než že od přátel skoupí několik aut těsně před smrtí a pak s nimi do sebe na poli bourají, dokud nezůstane jen jeden, který se tak stane vítězem. Pak obouchaní s modřinami vypadnou z vraků, opečou nějaké prase a chlastají až do němoty.

I když se v těchto servisech celkem dost zasmějete, ideální proklientský přístup tam rozhodně chybí, a tak znovu začnete uvažovat o změně.

V práci se vám najednou začne trochu dařit, vaše manželka vám porodí syna a vy jste nuceni koupit namísto kupátka z Mnichova něco, co dokáže rozvézt, jak říká kolega Martin, psa do školky a děti k veterináři, nebo tak nějak. A to opravdu rychle. Něco, co vás umí dopravit k obchodnímu partnerovi do Ingolstadtu téměř rychlostí teleportu a zároveň něco umí na dálnici zesměšnit i ty nejrychlejší supersportovní motorky a vzhlédnete se v nějakém „über wagenu“.

S přesvědčením, že jediná solidní zbývající cesta k servisu vašeho běžného Audi jen se sportovními nárazníky, s nepříliš výkonným desetiválcem z Lamba, který bylo třeba nadopovat alespoň dvěma turby, aby to alespoň trochu jelo, s keramickými brzdami a čtyřmi kusy nálepek RS, je ta v autorizovaném servisu.

V praxi se tenhle servis od neautorizovaného liší především tím, že vstupní dveře jsou řádně označené a po jejich otevření neprocházíte zakouřenou dílnou s několika vraky, protože dílně předchází ještě přijímací místnost.

A v přijímací místnosti se pohodlně usadíte, sympatická recepční v porozepnuté košilce vám uvaří espresso, které má přesně správných 33 ml, je doplněné o předehřáté mléko ve džbánku vedle, o cukřík, oplatku a o sklenici vody, přesně tak, jak to máte rádi. Pročtete si Audi magazín, čímž zjistíte, že A4 je opět nové generace, ač vypadá stejně jako ta předchozí, jen má jiný tvar LED osvětlení.

A až přijde ten usměvavý pán, pro kterého budou ty vaše problémy s autem to jediné, na čem opravdu záleží, řeknete, že vezete Audi RS6 Avant, že jedete na pravidelný servis, že v interiéru něco povrzává a že vpravo vzadu nesvítí světlo.

Až se večer vrátíte do servisu pro auto, necháte si opět přinést kávu, už jen proto, abyste mohli slečnu recepční znovu vidět a překontrolovat počet rozepnutých knoflíků na košilce. Přijímací technik vám při tom odvypráví, jak byl servis komplexní a ujistí vás, že máte opravdu to nejlepší rodinné auto, které jste mohli vymyslet. A jen tak mezi řečí vyřkne částku za servis a podá vám rozpis prací, který vás přinutí vyprsknout doušek kávy, protože jste do té doby nikdy neviděli čtyřmístnou sumu za doplnění nádobky ostřikovačů. Necháte si vysvětlit, že vaše auto má opravdu velkou nádobku na ostřikovače a že auto je nyní, kromě doplnění kapalin, také zcela čisté jak zvenku, tak i zevnitř.

A tak vám nezbyde nic jiného než zaplatit, ve srovnání s automobilovým guru a s neautorizovaným servisem už moderním způsobem bankovní transakce a přijímací technik vás dovede k vašemu blýskajícímu se autu. Všechno je krásný, dokud se neusadíte dovnitř, pak vás otráví opět rozštelované sedadlo řidiče, při pohledu do kufru zjistíte, že systém síťového uchycení zavazadel, který jste pracně instalovali svýma rukama, je demontovaný a s dalším studeným startem poznáte, že v interiéru opět něco povrzává, a to vás přivede na myšlenku, kam byste měli jezdit do servisu, aby vaše auto opravili pořádně.

A nejste ani první ani poslední, kdo takový problém řeší. Už v době komunistického režimu nešlo servisům věřit. V té době byly servisy známé tím, že vyměňovaly žádané díly z vašeho auta za díly ve špatném stavu. Spoustu lidí, kteří neměli známé anebo jim přestali důvěřovat, tento přístup štval natolik, že si začali opravovat auta svépomocí.

To je dnes poněkud těžší způsob, pokud vlastníte moderní auto s vysokotlakým vstřikováním paliva, s turbem a spoustou čidel fungujících podobně sofistikovaně jako princip spojených nádob. Jedna chyba a nefunguje nic. I přesto mám kolem sebe několik přátel, kteří v neděli po obědě, na parkovišti před panelákem, úspěšně vyměňují brzdové destičky i u auta s ABS a ESP. Horší je, když pak chybným postupem výměny odpálí například řídicí jednotku auta.

Časem stejně zjistíte, že dokonalá cesta k opravě vašeho auta neexistuje. Nicméně můžete si alespoň vybrat tu, která je vám nejbližší. Každá z dostupných variant má totiž své kouzlo.

Můžete trávit neděle pod autem, kecat s kolemjdoucími o tom, co je pod kapotou, a skamarádit se s odbornou obsluhou nejbližšího železářství, jelikož tam budete jezdit každou neděli pro ten správný „vercajk“. Nebo můžete navštívit guru kamaráda obchodníka, který s vámi rád pokecá o stejných problémech, ví, co je lift off oversteer, společně se zasmějete tomu, jak jste tenkrát v zimě, v dešti se svítilnou v ruce vyměňovali na dvoře převodovku. Nebo si můžete sbalit konzervy, nůž, rendlík, spacák a vyrazit za Cikánem, Chlupem a Brutem na offroad exkurzi do Mongolska. Anebo můžete jezdit na kafe do autorizovaného servisu. Auto vám tam sice také neopraví pořádně, ale můžete si u toho alespoň zaflirtovat s recepční.

text: Matěj Slepička