Vzpomínáte si, když vám bylo osmnáct? Ne na to, jak jste se při své narozeninové oslavě hrozně opili (stejně máte nejspíš okno), ale na ten slastný pocit, že jste konečně dospělí. Oficiálně, právoplatně a zcela zákonně. Konečně museli rodiče respektovat vaše názory (což se stejně nedělo), konečně jste mohli legálně pít a kouřit (což jste dělali stejně, ale potají) a dělat spoustu dalších stupidních nesmyslů (a pak si je jít i natvrdo odsedět, pokud jste to přepískli). Sice jste o životě nevěděli nic, ale cítili jste se jako korunovaní páni tvorstva.

Něco takového teď určitě cítí nový Hyundai i10. Auta totiž také dospívají, a to i ta nejmenší. Třída supermini začínala plechovými krabičkami (Citroën 2CV, VW Brouk nebo Fiat 500) navrženými podle základních požadavků: jednoduché, levné, uveze dva dospělé rychlostí aspoň takovou, jako by jeli na kole. Kromě toho, že jste už nemuseli šlapat, to mělo ještě jednu zásadní výhodu – nepršelo na vás. To už dnes nestačí, místo nejbližšího obchodu s bramborami vás musí umět přes půlku Evropy dálničním tempem a doručit posádku ve stavu, kdy nebude akutně potřebovat chiropraktika a psychiatra.

Nejnovější přírůstek do velké rodiny malých aut je tomuto trendu nejvěrnější. Hyundai se dme pýchou, jak moderní, pohodlné, kultivované a vybavené auto postavil. A my mu to po prvním svezení musíme chtě nechtě odkývat. Stačí se na něj podívat. Už minulá generace i10 nebyla špatná, ale zvenku vypadala jako ocucaný bonbon. Ta nová má tvary podstatně zajímavější, osobitější a přitažlivější, i když by v něm cynik mohl spatřovat mix Fiesty a Yarise (a nejspíš i řady dalších aut, kdyby to byl opravdu velký hnidopich). Zajímavější design ale není na úkor praktičnosti – z i10 je skvělý výhled a na rohy karoserie si můžete takřka sáhnout, takže parkování je hračkou. V nabídce je také jen pětidveřová karoserie, což vám zabrání šetřit na špatném místě a udělat chybu při objednání nepraktického třídvéře.

Hodně dospělý je také interiér. Základní ergonomie je zcela příkladná, vše vypadá uhlazeně, promyšleně a v duchu jednoduchosti preferuje funkci před formou. Navíc v kabině i10 vás nic nenutí skřípat zuby nad nesmyslnými úspornými opatřeními – architektura nepůsobí tak chudě, do kabiny nezasahují plechy karoserie a z místa řidiče můžete ovládat všechna čtyři elektrická okna, aniž byste se k nim museli přes celou kabinu natahovat (zdravíme koncernové trio). Jen škoda, že se designéři přeci jen trochu nerozšoupli, aby i10 vypadala víc funky a méně usedle. Jenže to je prostě úděl dospělosti.

Kabina je samozřejmě plná tvrdých plastů, stejně jako u všech ostatních levných aut, ale nijak to neuráží. Tedy až na nečalouněnou opěrku loktu ve dveřích, která vás brzy začne otravně tlačit. Vpředu je dostatek místa i pro dlouhány, ale oč se dlouhán usadí pohodlněji, o to méně bude už tak dost skromného místa za ním – zadní lavici berte spíš jako místo pro děti, dospělí tam bez újmy přežijí jen kratší cesty (Citigo je v tomhle ohledu o chlup lepší). Naopak kufr je se svými 252 litry v rámci třídy bohatý, jen počítejte s tím, že má (také jako všechna ostatní malá auta) vyšší nakládací hranu.

Nejvíc si dospělost i10 užijete za jízdy. Už po pár metrech z podvozku cítíte sofistikovanost, kterou ani opěvované Citigo nedokáže nabídnout. Skvěle tlumí nerovnosti a drží náklony karoserie v normě, nemá problémy ve městě, na okresce ani v dálničním tempu. Taky si všimnete nezvyklého ticha – motor při běžném postrkávání jen tiše vrní a slyšíte ho prakticky pouze pod plynem ve vyšších otáčkách, jinak panuje na palubě klid. Až v dálničních rychlostech se začne projevovat aerodynamický hluk od A sloupků a zrcátek, který však nijak neobtěžuje.

Po vzoru malých aut umí být i10 ukázkově úsporný. Litrový tříválec usrkává z nádrže zhruba čtyři litry benzinu na sto ujetých kilometrů, na dálnici povyskočí na stále skromných 5,5. S pouhými 66 koni není i10 samozřejmě žádná raketa, ale když se nebudete bát podřadit a pořádně motor za charakterního jekotu vytočit, dokáže auto docela slušně rozhýbat. Okreskový sport nečekejte, jako správné malé auto však i10 ožívá ve městě, kde ho díky drobným rozměrům, vrozené hbitosti a nadšeně se vytáčejícímu motoru můžete radostně prohánět.

Hyundai i10 je skutečně perfektní, jedno z nejlepších aut své třídy. Ponechává si výhody malých aut – promyšlenost, úspornost a městskou rozvernost – a přidává k nim vítané vlastnosti větších bráchů: pohodlí a kultivovanost. Jenže tahle dospělost navíc není zadarmo.

Ceny i10 začínají na částce 229 900 Kč, tedy zhruba stejně jako kolínská trojčata, ale o pár desítek tisíc výš než koncernová konkurence. Jinými slovy za cenu základní i10 můžete mít slušně vybavené Citigo (TEST zde), což je rozhodně námět k zamyšlení. Navíc si určitě budete chtít připlatit 10 tisíc za vyšší výbavu Family (manuální klima a integrované rádio s USB a AUX konektivitou) a nejspíš i dalších 11,5 tisíce za užitečný Paket Plus (okna v elektrice, dálkový centrál, alarm a další). Tím jste v podstatě na ceně většího a silnějšího Hyundaie i20 (TEST zde), což je další velký námět k zamyšlení.

Kromě těchhle otevřených otázek, které si každý musí vyřešit sám podle svých preferencí a peněženky, nás však Hyundai i10 svými kvalitami přesvědčil. Pokud hledáte malé auto, se kterým se nemusíte bát vyjet za hranice města, i10 by měl být na vašem seznamu hodně vysoko.

foto: Jan Svoboda

Technické parametry vozidla Hyundai i10:

Hyundai i10 1,0i (66 koní)	Škoda Citigo 1,0 MPI (60 koní)	Peugeot 108 1,0 VTi (68 koní)	Fiat Panda 1,2 (69 koní)
0-100 14,9 s 155 km/h 4,7 l/100km	0-100 14,4 s 160 km/h 4,5 l/100km	0-100 14,2 s 160 km/h 4,1 l/100km	0-100 14,2 s 164 km/h 5,2 l/100km
cena: 229 990 Kč	cena: 196 900 Kč	cena:  228 900 Kč	cena: 206 900 Kč