Tak tohle je moc zvláštní pocit. Jedu přímo proti stojícímu autu, které se nepříjemně rychle blíží, ale místo brzdění mám podle instruktora sundat nohy z pedálů… a podle všeho prostě nabourat. Ale jistě, když vám to udělá radost – nakonec je to vaše auto, ne moje.

Jsme stále blíž a blíž, v rychlosti si zopáknu zásady bourajícího kaskadéra (nepropínat ruce na volantu a stisknout zuby, abych si nepřekousl jazyk), pocukává mi noha nad brzdovým pedálem, v návalu lehké paniky ještě mrknu na instruktora, ten je ale podezřele klidný, i když máme překážky plné čelní sklo. Je pozdě, havarujeme.

Jenže v tu chvíli zakročil elektronický anděl strážný, brzdiče se zakously do kotoučů, mé tělo zachytily pásy a auto se zhasnutím motoru prostě zastavilo nějakých dvacet čísel od nárazníku auta přede mnou (z logických důvodů simulovaného polystyrenovou maketou).

Takhle zázračně funguje automatické nouzové brzdění, nová položka výbavy modelů 108, 208 a Partner, které dokáže díky laserovému snímači a chytrému elektronickému mozku zabránit mnoha zbytečným městským nehodám z nepozornosti – z 15 km/h spolehlivě, do 30 km/h pravděpodobně a při vyšší rychlosti následky alespoň zmírní. Kdo říká, že malá auta nejsou bezpečná?

A kdo říká, že nejsou dost kvalitně postavená? Další zastávkou naší prohlídky továrny TPCA byla stanice kontroly kvality. Každé vyrobené auto musí projít rozsáhlou výstupní prohlídkou, která zkoumá, zda se výrobní proces někde nezadrhl a auto nemá vrozenou vadu – žádné takové nesmí opustit brány továrny. V současné době má drobné problémy jen 5 % vyrobených vozů, které jsou ještě na půdě továrny opraveny do bezchybného stavu.

První kontrolou je statická prohlídka exteriéru (části karoserie, kvalita laku) a interiéru (smontování dílů a specifikace odpovídající objednávce), jež probíhá v tunelu se zářivkami, které kontrolorům odhalí jakoukoliv nepřesnost. Na konci světlého tunelu září ještě jasnější bod – zrození: technik poprvé nastartuje motor a převeze auto k dynamickým prověrkám.

Technici nastaví geometrii podvozku a seřídí světla a hned potom na motorové brzdě naloží motoru, aby zjistili, jestli má správné výkonové parametry, jestli auto dokáže správně zrychlovat a brzdit. Pak už se jen nad jámou prověří, že nikde neunikají provozní kapaliny z auta ven, a v průmyslové sprše se zjistí, zda jiné kapaliny nemají tendenci vnikat dovnitř. V případě jakéhokoliv, byť sebemenšího problému putuje nedokonalé auto okamžitě do dílny, kde se opravitelné části opraví a neopravitelné vymění.

Tím základní část kontroly končí a vozy se přímo na oddělení kontroly kvality připravují pro dopravu k zákazníkům. Nad tím vším bdí oddělení auditu kvality, které několikrát v každé směně namátkou vybírá několik vozů a zkouší je v zátěži – na asfaltové testovací dráze a náročných površích (kostky, belgická cesta atd.), ve speciální laboratoři měří emise a kontrolují materiály jednotlivých dílů. Oddělení investigace pak zjišťuje příčiny nalezených závad a hledá viníky, kteří – protože ve skutečnosti jde o výrobní linku Toyoty – rovnou spáchají seppuku… Ehm, vlastně jsem chtěl říci, že dávají zpětnou vazbu zpátky do procesu výroby a upravují ho, aby se podobné chyby již znovu neopakovaly.

Takhle propracovaný výrobní proces a důkladná kontrola jeho výstupů je na kvalitě výsledného produktu prostě znát, jak nám mezi řečí potvrdil jeden ze zaměstnanců: „Mám Aygo už osm let, najezdil jsem s ním skoro dvě stě tisíc kilometrů a nikdy jsem s ním neměl žádný problém.“ Takže tady to máte – vynikající, dobře postavené a dost bezpečné malé auto vyrábí přímo za humny šikovné české ruce. Můžeme být hrdí.

Foto: Peugeot