Odemknout, otevřít dveře, nasednout, připoutat se – hm, vypnuli jsme plyn? – nasadit si brýle, šlápnout na brzdu, zmáčknout startovací tlačítko, nastartovat, zapnout světla… aaa, vlastně ne, jsou automatická – hm, vypnuli jsme plyn? – zkontrolovat zrcátka, klimatizace nastavená na 22 stupňů, v rádiu naladěná Vltava, klobouk… mám na hlavě, už si jen nasadit řidičské rukavice. Můžeme jet, babi? Tak jedem. Zařadit D, trochu plynu a PRÁSK! Sákryš, zapomněli jsme otevřít vrata garáže!

Nemusíte být přímo důchodce, abyste si pořídili BMW v nejslabší benzinové verzi 520i, ale měli byste mít jeho řidičské návyky, abyste tenhle motor opravdu dokázali ocenit a dostat z něj to nejlepší. Čistě papírově je 184 koní turbo dvoulitru na 4,9 metru dlouhou a 1690 kilo vážící limuzínu akorát, vždyť stovka pod osm sekund a maximální rychlost přes 230 km/h jsou docela solidní čísla. Jenže abyste se k nim dostali, musíte dát motoru pořádně napít. A turbomotory, jak známo, mají splávek jako adepti na protialkoholní léčebnu.

Když na tom budete stát jako na rýči, budete v tom v průměru za jedenáct, a přesto se nedočkáte odměny v podobě kdovíjakého řidičského zážitku nebo oslnivé dynamiky. 520i nabírá rychlost spíše rozvážně a vytočený čtyřválec u toho jen nazlobeně vrčí a konstantně táhne, jinak neprojevuje známky hlubšího charakteru. Řízení nijak nevtahuje do děje a masa majestátního auta se kolem řidiče odmítá scvrknout, což nesvádí k žádnému dovádění. V zatáčkách se jinak měkký podvozek zakousne do asfaltu a nabídne dost jistoty stability, a i když pořád cítíte, kterou nápravu má poháněnou, na velké hraní se stopou to není. Tahle generace pětky prostě nedostala do vínku dost hbitosti ani radosti z pohybu, takže na okreskové řádění raději zapomeňte a zvolněte, ať tohle auto skutečně pochopíte.

Když z módu „benzinový maniak“ zpomalíte na plouživé tempo okolní dopravy, celý svět se najednou zklidní a utichne. Motor skoro neslyšíte, stejně tak vás neruší valení kol nebo vzduch obtékající auto, přes tlustá skla dovnitř nepronikne ani hluk okolí. Sedíte pohodlně rozvalení v koženém křesle, svíráte kožený volant, plavný podvozek žehlí nerovnosti, plujete krajinou a auto vyžaduje jen minimální řidičskou snahu. Cítíte se příjemně uvolněně. Návrháři interiéru to nepřeháněli s designovou invencí, jak je u tradičních BMW zvykem, ale místo odvážných tvarů nabízí klasicky silnou kombinaci prvotřídní ergonomie, kvalitních matriálů a precizního smontování – přesně to, co u luxusní limuzíny očekáváte.

K té se samozřejmě nehodí manuální převodovka, jakkoliv bychom byli zvědaví, jak s ní pětka funguje. Příplatkový osmistupňový automat (stojí bolestivých 64 tisíc, ale stojí za každou korunu, berte ho jako povinnost!) je ale sázkou na jistotu a jízdní pohodlí posouvá o úroveň výš. Řidičovo předvídání a jemnou práci s plynem dovede ocenit hladkým řazením bez zmatkování, což tlačí průměrnou spotřebu k akceptovatelným sedmi litrům na sto. Jen při každém větším přišlápnutí plynu okamžitě podřazuje a využívá spíš výkonu nahoře, protože 20i má relativně skromných 270 Nm točivého momentu (ale už od 1 250 ot./min.!). Takže znovu, uklidněte se, buďte jemní s plynem a předvídejte.

Nebo si kupte silnější motor. Jenže pohled do ceníku vás zaručeně přiměje dlouze přemýšlet. 245koňová verze 28i je totiž o 117 tisíc dražší a foukaný šestiválec stojí 35i ještě o dalších 182 tisíc víc. Au! Pokud tedy máte omezený rozpočet, může dávat kombinace slabší motor + spousta výbavy hodně smysl. Ačkoliv základ není vůbec špatný (bi-xenony, dvouzónová klimatizace, okna v elektrice, poloelektrické sedačky, automatické stěrače a světla, rádio se šesti reproduktory s iDrive a pětiletý servis v ceně), pořád v něm chybí řada prvků, bez kterých se moderní limuzína prostě neobejde.

Obvykle nenáviděná příplatková politika má však v tomto případě výhodu, že si i základní verzi můžete napěchovat technickými hračkami až po strop. Naládovat si 520i na cenu šestiválce je nebezpečně snadné, i když si právě neulítnete třeba na koženém čalounění Nappa za 71 tisíc nebo tisíciwattovém hi-fi Bang & Olufsen s 16 reproduktory za 105 tisíc. Jenže na komfortní výbavě se skutečně nevyplatí přehnaně šetřit, protože na holé BMW je smutný pohled, při každé jízdě byste si to pak vyčítali.

Ale pokud nejste klidné povahy, co jen málokdy spěchají, mohli byste si nejvíc vyčítat, proč jste si raději nepořídili diesel. 520d má při stejné porci 184 koní celých 110 Nm k dobru. Výsledkem jsou sice stejné výkony na silnici, ale v reálném světě se k rychlosti diesel právě díky mohutnějšímu zátahu propracuje snadněji a bez výčitek při pohledu na ukazatel spotřeby, pravděpodobně budete jezdit minimálně o litr úsporněji než s benzinem. Za tyhle výhody zaplatíte jen 15 600 korun a trochou hlasitějšího klapotu zpod haubny navíc. Není divu, že si skoro všichni objednávají do svých BMW diesely…

Ať už si objednáte kterýkoliv motor a naporoučíte si jakoukoliv výbavu, s pětkovým BMW chybu neuděláte. Pravda, i když se sedí docela nízko a pořád má dost schopný podvozek, heslo „Freude am Fahren“ ustoupilo tentokrát trochu do pozadí, aby dalo vzniknout ještě komfortnější a uspokojivější limuzíně, kterou je stále příjemné řídit, jen už ne tak sportovním stylem. Ale chtít něco takového od skoro pětimetrového korábu je stejně nesmysl. Luxus si nejlépe užijete tak, že ho v klidu vychutnáváte, na což vám i základní 520i bude naprosto stačit. Jen se pak při nastupování nezapomeňte přezout z papučí.

Děkujeme PJK Gabrielka za poskytnutí lokace k focení.

Foto: Jan Svoboda

Technické parametry vozidla BMW 520i Limousine: