Seat Ibiza, Škoda Fabia, Volkswagen Polo, Audi A1. Všechna tahle auta byla poskládána ze stejných základních koncernových komponent. Mají podobné rozměry, stejné mechanické skupiny, totožné motory, sdílené modulární díly. A všechna spolu soupeří na stejném trhu o přízeň stejných zákazníků. Totální válka klonů. Čím se odlišit? Hlavně designem. A proto u Seatu udělali tu nejlepší možnou věc – najali designéra supersportů. Luc Donckerwolke přišel k Seatu v roce 2005 poté, co odvedl skvělou práci při faceliftu Lamborghini Diablo 6,0 a kompletního návrhu původního Murcielaga. Teď už chápete ty ostré hrany na přídi a bocích Ibizy? Odvážně vysekaná příď ale zjevně nepadla do oka každému, proto ji zmírnil facelift, který Ibiza po čtyřech letech ve výrobě prodělala. Ibiza se teď tváří podobně ostře, jen distinguovaněji.

Facelift přinesl povinné diody denního svícení, které jsou ale pouze na seznamu příplatkové výbavy (spolu s natáčecími bi-xenony za 16 tisíc), nebo třeba zvětšenou schránku před spolujezdcem, jež má teď 10,7 litru! Pokud jste si v autě stěžovali, že se vám do schránky na rukavice nevejdou vaše huňaté palčáky, u Seatu vaše nářky vyslyšeli. Škoda, že Luc Donckerwolke nedostal volnější ruku i při tvarování interiéru Ibizy. Jediným zajímavějším tvarem je vlastně jen volant. A přitom by se pro odvážné linky místo našlo, palubka totiž působí docela prázdně, ale pro mě zrovna ne tím cool minimalistickým způsobem. Ušetřete na rádiu a klimatizaci (což nebyl případ naší verze s velkými digitálními displeji) a bude působit vysloveně chudě. Při návrhu měli zřejmě velké slovo účetní, což se projevilo i na materiálech, které nejsou špatné, ale mohly být i lepší. Aspoň že ergonomicky je vše v pořádku. Ostatně jako v příbuzné Fabii, Polu i A1.

Ibiza mě svým pojetím Auto Emoción zatím příliš nepřesvědčila. Snad pomůže otočit klíčkem a vydat se konečně na cestu. Rozhodl jsem se podrobit Ibizu tzv. Kokořínskému testu. Ten obnáší cestu přes město, pár desítek kilometrů po dálnici, pak svižnou jízdu po točitých okreskách. Je hodně podobný známému Karlštejnskému a Křivoklátskému testu, akorát místopisně je to jinde a za oknem se při rychlé jízdě mihne jiná silueta hradu. A také silničky jsou na kokořínsku o něco horší. Zatím jsem teprve ve městě a Ibiza snadno poskakuje v zácpě. Řízení, řazení i spojka jsou sympaticky lehké, takže se při jízdě nenadřu, motor se jen tichoučce převaluje nad volnoběhem. Žádná námaha. Dobrý rejd a kompaktní rozměry mi pomáhají v manévrování, parkování je díky slušnému výhledu hračkou.

Teď mě čeká pár desítek kilometrů po dálnici. I když má Ibiza jen pětirychlostní převodovku, kvalty má rozložené tak dobře, že při sto třiceti točí jen lehce přes tři tisíce, takže problém není ani hluk, ani spotřeba. Auto po silnici poklidně pluje, spíš než motor slyším mírný aerodynamický šum od zrcátek a A sloupků, což hravě přehluší rádio. Na takhle malé auto má Ibiza až nečekaně velký talent pro dálkové cesty. Sto pět koní je tak akorát pro běžné dálniční tempo, dokonce by to mělo být i dost pro auto napěchované běžnou rodinou. Na zadních sedačkách je dost místa i pro tři prostorově skromnější dospělé – spíš než místo pro nohy, kterého je dostatek, chybí trocha místa navíc pro hlavy. To je daň za sportovní tvary Ibizy. Kufr má papírově skromných 284 litrů (ačkoliv působí prostorněji), což je tak akorát na jednoho fotografa (testováno).

Konečně okresky a kroucení volantem. A Ibiza ožívá, přeplňovaná dvanáctistovka s prázdným autem snadno zahýbe, s otevřeným okýnkem slyším i svistot turba a Ibiza letí mezi poli. Řízení nemá mnoho citu, ale je přesné, řazení je rychlé, jen podvozek, jenž umí při běžných rychlostech tak dobře vyhlazovat nerovnosti, je pro svižnou jízdu moc měkký, takže se karoserie v zatáčkách dost naklání a na zvlněných rovinkách pohupuje. Spíš to ovlivňuje mé vnímání rychlosti tempa, než aby to fakticky zhoršovalo stabilitu auta. Nepřipadám si tak jistě, ale auto v zatáčce poslušně drží a pracuje naprosto spolehlivě.

Klikatými cestičkami mezi lesy jsem se propletl až na známý úsek Rudná–Mělník. Motorkáři to tu milují kvůli skvělému asfaltovému povrchu a táhlým zatáčkám. Tohle prostředí se líbí i Ibize, podvozek se zklidní a lépe se pracuje s přenášením hmoty auta. Gumy se drží silnice a Ibiza poslouchá na slovo. Ale příliš zábavy v tom není. Připomnělo mi to, jak jsem dával za uši Fabii HTP, která je v mnohém podobná, jen podvozek je o chlup méně houpavý a tříválec je větší radost vytáčet. Ibiza s turbomotorem oproti tomu působí spíš klidněji, dospěleji.

Praktická. Pohodlná. Hbitá. Tichá. Prostorná. Pohledná. Taková je nová Ibiza. Zábavná? To už bude horší. Jako všechna auta od VW Group působí až moc seriozně. Seatu bohužel stále chybí hlubší osobnost, kterou rozšafné reklamní slogany nevyčarují. Ibiza je skutečně výborné malé auto, rozhodně předčí dnes již zastaralou Fabii, ale těžko se na ní hledá nějaký výraznější charakterový rys, díky kterému by mezi konkurencí vynikla. Alespoň že vypadá docela lákavě a má rozumně nastavený ceník, takže dobrý důvod pro koupi se určitě najde. Jenže půjde spíš o rozhodnutí rozumu a ne srdce. Ale jsem si jistý, že vás Ibiza nezklame. Jen nečekejte, že z ní ty automobilové emoce budou kdovíjak cákat.

foto: Jan Svoboda

Technické parametry vozidla Seat Ibiza 1,2 TSI: