Všichni podezírají Američany z neuvěřitelných konspirací, z tajení tohohle, lhaní o tamtom a zamlčování všeho ostatního. Jak tak sedím ve stínu a pozoruji americké káry všude kolem a poslouchám k tomu klasický rock’n’roll šedesátých a sedmdesátých let, nějak nemám ten pocit, že toho tihle lidé byli schopni.

Poučka potvrzena - konstrastní tmavá kola sluší prakticky každému autu

Ti samí lidé, co stvořili svá nejlepší auta svařením kolejnic, přišroubováním podvozku z kočárů z osmnáctého století a hlavním heslem vývoje motorů bylo „objem ničím nenahradíš“? To mi na ně prostě nesedí.

"Karubrátor sákne? Nevadí, v kufru vozím ještě jeden." Běžný den veteránisty...

Když přijdete jako cizinec k americkému domu na venkově, správný Američan vyjde na práh, a když se mu líbíte, plivne vám k nohám žvýkací tabák a pozve vás dovnitř na kus žvance a pivo. Když se mu ale nelíbíte, plivne vám k nohám žvýkací tabák a zajde si do domu pro pušku. Postranní úmysly? Politikaření? Oportunismus? Sotva.

Pekelně naštvané klasické Camaro s "pár drobnými úpravami"

Stejně sympaticky přímá byla i jejich auta. Luxus dělá pár chromovaných lišt, rychlost je jen díky silnému motoru. Chceš prostorné auto? Tak ať má alespoň pět a půl metru. Chceš být rychlý? Tu máš pořádně široké gumy. Přijde ti tvůj roadster pomalý? Dej do něj sedmilitrový osmiválec. Vítězství na Le Mans? Na co šlo Ferrari chytrostí, na to vzali u Fordu pořádné kladivo. Žádné záludnosti.

  Nejpříkladnější ameriky - obrovský osmiválec v malinkaté Cobře a zaoceánská loď o kousek vedle.

Mnozí si myslí, že měli tak dlouhé koráby a tak velké, žravé motory proto, že potřebovali světu dokazovat svou nadřazenost, ale tak to vůbec není. Měli je takové, protože… prostě mohli. Nebo vy snad cítíte niterní potřebu jezdit v autě, do kterého sotva naskládáte sami sebe, natožpak ženu, děti a bagáž?

Dodávka nebo sportovní kupé - paradoxně byla obě auta stejně dlouhá, 5 metrů je zkrátka norma.

V Evropě není pro samé město a vesnici kam plivnout, ale v Americe může nejbližší soused bydlet už v jiném časovém pásmu. Dojezdové vzdálenosti se měří spíš na dny než na hodiny a Suzuki Swift, které v Evropě uveze čtyřčlennou rodinu, má velikost odpovídající za oceánem rozměrům střednímu burgeru.

Americký příspěvek k downsizingu. Nejsem si jist, že pochopili základní ideu...

Ale zpátky k autům, začíná oblíbený sound contest, tedy souboj zvuků. Je až komické, jak dokáže obyčejné prošlápnutí plynu a zavytí motoru proměnit dospělého chlapa v hihňající se stvoření se vzpřímenými chlupy na zátylku, jiskřičkami v očích a momentální inteligencí na úrovni osmiletého chlapce. Ženy se možná smějí, ale ukažte jim červené lodičky od Marciana nebo kabelku od Gucciho a budou na tom stejně.

Gentlemani, nastartuje své motory. A teď plný plyn, ať víme, že jste tady! Rock the house!!!

Mustangy, Corvetty a Trans Amy už znalce nerozhodí, ale když dojde na auta, jako je Vette ZR1 nebo Shelby Cobra, už může ukápnout i slza dojetí. Vítězem se nakonec stal s takřka absolutním skóre 19/20 kouzelný ratrod, zřejmě z dílny prohnaného Bratrstva kočičí pracky.

Co by na to řekl Jan Tleskač?

Polní sedačky místo pohodlných seslí, boční okénka zaslepená výtisky comicsu Rychlé šípy a ježek v kleci připevněný na vrcholu chladiče, zřejmě pro ukrácení dlouhé chvíle při tankování u benzínky, jsou už jen stylovými doplňky. Doplňkem nejstylovějším ale byla sličná dáma za volantem.

Do pekla? S tebou kamkoliv, krásko!

Neméně strhující byla "samodomo" vyrobená závodní formule podle klasického receptu "motor na kolech". Rám svařený z ocelových profilů, listová pera na všech nápravách a bubnové brzdy ve všech rozích. A samozřejmě osmiválec, protože bez něj by to ani nebylo auto, že?

Copak couvání, ale udržet se v přímém směru, to už chce nějaké dovednosti, většinou totiž spíš letíte vzduchem.

Tenhle kousek svou jednoduchostí přímo uhrane. Do detailu můžete zkoumat konstrukci rámu uchycení náprav, konstrukci listových per, tyčky řízení a těch pár kabelů, které byly nezbytně potřeba.

  Komfort? Ale jistě - sedačka bez polstrování, volant ze dřeva a topení zastoupí žár od motoru.

Tak, a teď si zkuste představit divoké drifty všemi čtyřmi koly na diagonálních pneumatikách v rychlostech vysoko nad 100 km/h. Závodníci byli vždycky frajeři, ve třicátých letech ale obzvlášť!

Konstrukce je pokročilá, designové detaily se moc neřešily. Cool!

K vidění byly samozřejmě i dlouhé koráby z padesátých a šedesátých let, které Americe udělaly asi nejlepší jméno (než poté emigrovaly na Kubu provokovat Fidela). Naskočte a vyražte napříč Arizonou po Route 66, stylovější dovolenou si jinde neužijete...

A pak že auta nemají výraz - vlevo naštvaný a vpravo přísný pohled pod hustým obočím

Samozřejmě ne jen v amerikách se objevily osmiválce do V, čestným hostem byla i Tatra 603, jedno z nejkrásnějších aut všech dob. Není skvostná? Hrdý Český ekvivalent Citroënu DS.

Byla doba, kdy "zlaté české ručičky" nebyly ještě synonymem pro vyčuranost a podvodnictví.

Dobrá, američani se za těch pár dekád zjevně v mnohém změnili a stejně tak i jejich auta.

Najděte deset rozdílů. A jiné rozměry mezi ně překvapivě nepatří.

Ale posledních pár let se zdá, že doba bezduchých, bezcharakterních přibližovadel snad končí a výrobci dosud ponoření v hluboké krizi se pomalu rozpomínají na minulé legendy a osvědčené přístupy.

Chrysler Neon, oficiálně nejhorší auto na světě podle Top Gearu. Gratulujeme šťastnému majiteli.

Corvetty, Mustangy, Camara, Challengery nebo Chargery (To poslední berte s hodně velkou rezervou. Vy víte proč.). Proč znovu nevyrábět to, co se v minulosti tolik osvědčilo? Sázka na jistotu vychází a prodeje utěšeně rostou.

K HEMI prostě plyšové kostky na zrcátku patří, co myslíte?

Jindy bych tento přístup bral jako prachsprostý laciný kalkul, ale vyrábět neurvalé osmiválcové muscle cary s výkonem přes 400 koní v době, kdy ceny benzínu stoupají k nebesům, emisní limity fyzicky škrtí vývojáře motorů a na automobilky se hrnou žaloby, že zákazníci jejich auta neumí řídit, už chce pořádné koule a lidé to oceňují. Nejen nadšeným okukováním, ale podstatně důležitěji převody statisícových částek na účty dealerů. A když se pak na srazu potkají různé generace, snadno můžete porovnávat klasiku se svou moderní interpretací.

"Co je Camaro? Ta věc, co požírá Mustangy."

Starých dobrých muscle carů se však ukázalo až překvapivě málo, což je pro fanouška, který byl připraven nechat se zastrašit zlým výrazem ďábelského Chargeru, trochu zklamání. Na druhou stranu dorazila krásná raritka v podobě Mustanga 302 Boss.

Tak kdo je tady šéf?!

I tak se ale našlo dost povyražení, například, ehm, vystoupení mažoretek. Nebo ukázky amerického fotbalu s pravidly tak komplikovanými, že některé stati začínají stylem: "Je-li měsíc v novu, jméno quaterbacka začíná písmenem "K" a alespoň jeden z diváků má mourovatou kočku, pak..." A přitom jde jen o to běžet s míčem na druhou stranu hřiště a tam s ním praštit o zem. Pokud také vidíte nějaké paralely s americkým stylem života v konstrastu s jejich legislativou, pak vám gratuluji, vítejte v klubu.

Vette, co si myslí, že je Testarossa? Co je tohle za svět?

I tak byl ale den na Stříbrňáku strávený ve společnosti amerik skvěle osvěžujícím zážitkem. Uvolněná nálada bez jakýchkoliv známek snobismu často spojeného s klasickými vozy umožnila všem se příjemně pobavit a potkat se se starými přáteli a nové si udělat. A pokud jde o běžné návštěvníky, bylo hodně na co koukat, o čem přemýšlet a o čem snít. Duch "Born to be wild" s V8 soundtrackem prostě nikdy nezestárne. Brilantinou ulíznout vlasy, stáhnout okýnka a vyrazit na silnici. Pedal to the metal!

Jeden z nejkrásnějších Mustangů, které jsem kdy viděl. Zamiloval jsem se... /// foto: autor