Pojďme si to říci upřímně – jakkoliv jsou nové Opely dobrá auta, mají problém s image značky. Těžko se hledají důvody, proč koupit Astru místo Golfu nebo Focusu, Insignii místo Passatu či Mondea. Kvalitativně jsou prakticky rovnocenná, ale Opelům chybí to něco navíc, co by vás zaujalo, přesvědčilo, uchvátilo. Teď však přichází vlna novinek, které by Opelu měly vrátit kredit a oblíbenost z půlky devadesátých let – Mokka, Adam a Cascada jdou v čele modelové ofenzívy stylových aut, která momentálně lidi nejvíc chtějí.

Mokka má pro úspěch nejlepší předpoklady. Městské crossovery frčí, zákazníky totiž nudí obyčejné hatchbacky a chtějí něco pěkného s přidanou hodnotou. Auto do města i do přírody, co udělá parádu na příjezdové cestě u domu a zároveň odveze rodinu na víkend do hor. Třída menších kříženců, kam Mokka spadá, je zatím relativně nová a konkurence jde spočítat na prstech jedné ruky. Všemu vládne podivný Nissan Juke, francouzské duo Renault Captur a Peugeot 2008 se na trhu teprve rozkoukává a další soupeři na své uvedení čekají (Ford EcoSport a VW Taigun byly k vidění jen jako koncepty). Načasování má Mokka perfektní.

Taky designově se moc povedla, což je mezi módními produkty věc naprosto nejdůležitější. Naroubovat virtuální svaly na tvary kompaktního mini je vždy složité, Mokka však nepůsobí přeplácaně, chytře se vyhnula vrcholkům přehnané výstřednosti a zároveň nezapadla do močálu matné nezajímavosti. Nepůsobí zavalitě ani neohrabaně, je jasně rozpoznatelná, snadno srozumitelná, sympaticky líbivá. Samozřejmě ty off-roadové svaly jsou jen frajeřinka – podívejte se, jak nízko sahá přední lízátko chránící komponenty zadní nápravy, a máte jasno. Nic drsnějšího než polní cestu s ní ale stejně nikdo nebude chtít dobývat.

Dostatek stylu má i interiér, který je z velké části převzatý z osvědčené Astry (a Insignie a Zafiry a Merivy). Zprvu vám přetlačítkovaná palubka může přinést do života trochu zmatku, ale postupně si na ni zvyknete. Naopak okamžitě oceníte pohodlnou řidičskou pozici, dostatek prostoru vpředu i na zadních sedačkách, řadu šikovných odkládacích přihrádek a kapsiček a velký kufr s další porcí úložných prostor pod podlahou. Kvalita je v pořádku, měkčených plastů je tu dost, další plast tvářící se jako leštěný hliník nijak neuráží a svérázné barevné kombinaci se světle hnědou (podle katalogu překvapivě kakaová barva, nikoli kávová) se můžete vyhnout tónováním interiéru spíše do černa.

Mokka taky umí číst dopravní značky, sledovat jízdu v pruhu a varovat vás, že právě nabouráte – něco pípne, začnete po kabině očima hledat, co to bylo, a „prásk“! Paradoxně je to systém sledování dopravy, který vás upozorňuje, že auto před vámi zastavilo a vy se k němu blížíte příliš rychle. Napodruhé se už nenecháte rozhodit a budete prostě dál sledovat silnici, jak byste správně měli, nebo tu věc vypnete a budete bourat zcela bez varování. Další zvláštností je parkovací brzda, která má pojistku svrchu. Netuším, komu předchozí systém přišel nepohodlný a pocítil potřebu ho vylepšit, tohle ale krok dopředu není, spíš úkrok stranou.

Jakkoliv je design Mokky přitažlivý, řidičsky tolik lákavá není. Přeplňovaná čtrnáctistovka dává nadějných 140 koní, nicméně už v Astře tenhle motor nepřekypoval životem a stejné je to i tady. Emisními normami, skoro nekonečným chodem plynového pedálu, dlouhými rychlostmi převodovky a hmotností 1,5 tuny spoutanému motoru se moc nechce do otáček, zní při tom navíc trochu utrápeně. Díky tomu však můžete jezdit za příjemných sedm a půl litru. Ty koně ale motor skutečně má, takže nakonec slušné tempo nabere, jen mu chvíli trvá, než se rozmotá. Aspoň že řazení je přesné a působí mechanicky, takže popohánění motoru kvedláním páky manuálu není otrava.

Větší problém je tuhý podvozek, který sice pomáhá udržet naklánění vysoké karoserie v normě, na druhou stranu si příliš nerozumí s běžnými českými silničkami plnými hrbolů a děr, takže si užijete nějaké ty podivné zvuky a rázy do kol. Jízdní komfort tak není zázračný, jenže dynamika se kvůli hmotnosti, vysokému těžišti a lenivému motoru taky nějak nekoná. Tohle se moc nepovedlo. Není divu, že v Anglii prošel podvozek po prvních novinářských testech úpravami, které by česká verze zjevně potřebovala také. Ani pohon všech kol se o zábavu nepostará, protože mezinápravová spojka připojuje zadní kola až při prokluzu předních, takže si pohonu všech kol mimo extrémních podmínek prakticky ani nevšimnete. Mohli byste si myslet, že ho tedy nepotřebujete, ale Opel vám tenhle motor jinak než ve čtyřkolce neprodá.

Opel Mokka tak tvoří dost rozporuplný balíček. Stylovým vzhledem zaujme, uvnitř nabídne dost prostoru, pohodlí i výbavy, ale na silnici nejezdí nijak oslnivě. To je škoda, protože Opel dobré podvozky umí (Astra GTC, Zafira, Insignie atd.). U Mokky je však znát, že při vývoji šly finance hlavně na řešení formy, méně už funkce. Záleží na tom dnešním zákazníkům? Většině nejspíš ne, běžnému řidiči bude i v téhle podobě docela postačovat, takže má pořád velkou šanci na úspěch. Málokdy se totiž stane, aby módní věc byla zároveň praktická a neměla přepálenou cenovku. Dá si tedy někdo šálek dobré německé kávy?

foto: Jiří Čermák

Technické parametry vozidla Opel Mokka 1,4 turbo 4x4: