Dobře si ji prohlédněte. Tohle je americké auto roku 2011. V celkovém hodnocení předčila nový Focus a nový Passat a vydobyla si prestižní první příčku. A aby bylo jasné, že nejde o pomýlení smyslů svérázných Američanů, jako nejlepší „truck“ nezvolili RAM nebo F150, ale Range Rover Evoque, takže vkus určitě mají. Zatímco si Elantra vychutnala obkroužení vítězného kolečka na televizních obrazovkách po celých Spojených státech při finále Superbowlu, my jsme na vlastní kůži zjišťovali, jestli nejlepší v Americe může být i nejlepší v Evropě, která platí za daleko náročnější trh.

Vše začíná dobře, protože nová Elantra vypadá jednoduše skvěle. Byla k vám vaše paměť tak milosrdná, aby vás uchránila vzpomínek na minulé generace Elantry? Od roku 1990 byly dokonce čtyři a jedna byla ošklivější než druhá. Krabice na kolech, boule na kolech, zkrátka podivnosti jasně rozlišitelné, že nepocházejí z Evropy. Nová Elantra je ale naprosto jiné zvíře. Přejímá nový fluidní design moderního střihu podobně přirozeně elegantním stylem, jakým ho nosí i větší i40. Celek působí velmi konzistentním a promyšleným dojmem, zapomeňte na komické hatchbacky s batohem. Hrdě se může postavit po boku premiantů trhu – doutníkového Renaultu Fluence, dynamicky hranatého Chevroletu Cruze a distinguovaného VW Jetta.

I prostorově je na tom Elantra skvěle, vepředu si snadno najdete pohodlnou pozici a nebudete trpět nedostatkem prostoru, pokud máte parametry normálního člověka a ne moderně americké rozměry velryby vyvrhnuté z moře přímo do kokpitu. I vzadu má normovaný dospělák dost místa pro nohy, méně už pro hlavu, ale i tak si není moc nač stěžovat. Kufr má objem skvělých 485 litrů, přístup k nim je mírně komplikovaný kvůli víku skromnějších rozměrů, nicméně to platí pro všechna auta tohoto druhu. Všechna také mají tahle ošklivá, nekrytá ramena mechaniky víka. Inu, šetřit se musí. Naopak ne všechna mají praktický průvlak skrz zadní sedačky pro delší předměty, u Hyundaie na něj nezapomněli.

Americký původ poznáte v interiéru. Design odpovídá dnešnímu směru Hyundaie, budíky, displeje a tlačítka jsou příjemně povědomé a působí na tuhle třísettisícovou cenovou hladinu dosti důstojně. O něco slabší jsou už materiály – tvrdší plasty a nepřesvědčivá imitace hliníkových pruhů se už v Evropě tolik nenosí, ale v USA musel tenhle interiér všem vyrazit dech. Stejně jako u původně amerického Genesise nemůžete mít zabudovanou navigaci, přestože už první i30 ji mít mohla. Trochu také zamrzí nastavování teploty pomocí kolébkového přepínače, nepřekonatelný kulatý ovladač je trochu nepochopitelně využit na nastavování rychlosti větráku. Že jsem hnidopich? Tak si těmi tlačítky zkuste změnit teplotu z maximálních 30°C na běžných 21 po půl stupni, což odpovídá vyhřívání prokřehlého interiéru v zimě. Uklikáte se ke smrti, přitom kolečkem stačí jen trochu pootočit zápěstím.

Čím ale Elantra spolehlivě okouzlí nezávisle na kontinentu, je seznam dostupné výbavy. Málokdy totiž můžete v autě této třídy a cenové úrovně mít automatickou dvouzónovou klimatizaci, kožené sedačky a elektricky nastavitelnou řidičovu sedačku, šestistupňový automat, bezklíčové odemykání a startování, automatická světla a stěrače, vyhřívané sedačky i zpětná zrcátka, konektor USB i AUX, šest airbagů a tempomat. Před pár lety jste byli u podobně drahých aut rádi, že jste dostali aspoň čtyři sedačky a volant a nepršelo na vás. Řada věcí je pochopitelně v nejvyšší výbavě nebo za příplatek, ale vrcholná výbava Style není drahá a příplatky vás neožebračí, ačkoliv paket Luxury bych si klidně nechal ujít, kožené sedačky za třicet tisíc navíc nestojí. Bez nejvyšší výbavy Style se nicméně určitě obejdete, nejlepší koupí je střední úroveň Comfort. Základní Classic je tu skutečně jen pro formu, protože vyšší Comfort má řadu prvků, bez kterých byste nechtěli existovat, a směšný příplatek 20 tisíc je výrazně nižší než jejich kombinovaná hodnota. Pokud ale opravdu zoufale nutně potřebujete šetřit, odmítněte u Classicu manuální klimatizaci a Hyundai vám z cenovky odečte 25 tisíc.

A ušetřete si taky 40 tisíc a neobjednávejte si automatickou převodovku. Tedy pokud nejste Američan a umíte kvedlat normální řadicí pákou. Ne že by byla úplně špatná, je jen zbytečná. Otupuje výkon auta a přidává nějaká ta kila navíc. Většinu času se chová naprosto způsobně, řadí správně a jízdu ulehčuje. Jen jednou se mi ji podařilo vyvézt z konceptu – na dálnici při tempomatových 130 km/h si musela ve stoupání podřadit, jenže když se asfalt narovnal a motor zase začal nabírat otáčky, nebyla schopná kvůli omezení tempomatu přeřadit zpátky na šestku. Elektronický mozek nebyl naprogramován bezchybně. Zkušenost z jiných Hyundaiů praví, že manuály docela umí, takže se není čeho bát.

Atmosférická šestnáctistovka se 132 koni je jediným motorem, který v Elantře můžete mít. A je to věru povedený motor, pokud jde o běžné, poklidné ježdění. Je skvěle odhlučněný, takže ho v nízkých otáčkách prakticky neslyšíte. Není ho ani třeba vytáčet, aby aspoň trochu jel, i síly na předjíždění je dost. Vše kazí automat, který funguje spíše jako přepínač hlasitosti. Normálně totiž řadí hned ve dvou tisících, kdy je motor tichoučký, ale šlápněte víc na plyn a okamžitě podřazuje. Hluk skokově narůstá, je však provázen pouze vlažnou akcelerací. Vyhněte se tedy automatu a získáte tiššího a klidnějšího parťáka, spotřebu navíc srazíte z mých průměrných osmi litrů někam k přijatelnější sedmičce.

Klidnou jízdu podporuje i podvozek, který je evropsky tužší, ale za všech podmínek pohodlný. Snadno si poradí s jakýmkoliv povrchem, netrpí ani ránami do zavěšení, ani potupným kýváním, kterým se vyznačují odfláknuté podvozky levné konkurence. Nicméně talent pro sportovní jízdu nemá, pokud jste někde v hloubi duše tajně doufali. Řízení je lehké, brzdy mírně přeposilované, zadní náprava se na příčných nerovnostech v zatáčkách mírně zhoupne a motor nejeví žádné nadšení pro odvážné vytáčení. Pro poklidnou jízdu je ale Elantra sladěna bezproblémově.

Není těžké pochopit, proč Američany tolik zaujala. Za rozumně malý peníz můžete mít kus obstojně velkého a pohledného auta se spoustou výbavy, nízkou spotřebou a kultivovanými jízdními vlastnostmi. A to je přesně to, co většina méně náročných řidičů chce. Poměrem cena/hodnota bodovaly Hyundaie celá léta, teď jsou ale opravdu kvalitně postavené, dobře jezdí a to nejdůležitější – jsou to opravdu pohledná auta, za kterými se na ulici leckdo otočí. Na auto roku to v bohaté evropské konkurenci ještě tak docela není, ale přízeň zákazníků si určitě zaslouží. Hyundai Elantra je totiž lepší, než kolik si za ni u Hyundaie účtují.

foto: Jan Svoboda

Technické parametry vozidla Hyundai Elantra 1,6i AT Style:

Pozn.: Cena Elantry je už s automatickou převodovkou (40 tis. Kč), Cruze má automat jen k silnějšímu motoru 1,8 a Fluence ho nabízí pouze k silnějšímu dieselu, bezinový motor má pouze 5 stupňový manuál.