Za posledních 8 let jsem už pár rychlých aut na okruhu řídil a nejvíc jsem jich odkroužil s mým předchozím Meganem R.S. 265 Cup nebo nynějším BMW M2, takže úplný okruhový novýček nejsem. Brněnský okruh považuji společně se Slovakiaringem za můj "domácí", kde znám každou zatáčku, takže jsem měl výhodu, že se mohu soustředit na ovládání auta, správné řazení a brždění.

Ráno jsme si společně s druhým nováčkem probrali ovládání auta, pod instrukcí týmu RTR, především komplikovanější startování pro případ, že bychom skončili někde v kačírku a bylo nutné auto znovu nastartovat. Také jsme probrali jak zahřívat brzdy a pneumatiky, kdy nestačí jen jedno kolo jak jsem zvyklý. Testování se zúčastnil ještě Honza Mareček, který s otevřeným X-Bow závodí v CarboniaCupu a zavřenou verzi GT4 testoval Sergej Pavlovec, Tomáš Kwolek a Milan Kodídek. V průběhu dopoledne se k nám přidal i šéf týmu Tomáš Miniberger.

Kluci z RTR Projects již několik sezón závodí s těmito karbonovými plackami, ať už v evropském značkovém poháru KTM X-Bow, nebo ve vytrvalostních závodech 24h Series Creventic (před týdnem v italském Mugelu vyhráli 12-ti hodinovku ve své třídě).

Prvních pár kol zajel Sergej, následně ještě s mechaniky doladili nastavení auta, aby nebylo moc zlobivé a přetáčivé. Pak mě mechanici usadili do kokpitu, nastavili jsme správně pedály, volant a závodní pásy. KTM má velikou výhodu, že se posouvá celá pedálová skupina, stejně jako je volant výškově a podélně stavitelný, takže i se svoji výškou 190 cm jsem neměl žádný problém (před rokem na okruhu v Audi R8 V10+ jsem měl díky výšce celkem problém najít slušnou pozici za volantem).

A šlo se na věc. Opatrný rozjezd od boxů, naštěstí mi to nechcíplo jako před 2 lety závodní Clio se sekvencí, tady je manuál a klasická spojka v pohodě. První kolo jsem dle instrukcí střídal brždění s mírným zrychlováním, aby se brzdy a hladké slicky postupně zahřály. Ve druhém kole jsem byl stále ještě hodně opatrný a teprve od třetího kola začal postupně zrychlovat. Auto bylo krásně čitelné a hodné, od řízení a podvozku šla spousta informací. Po každém přeřazení se mi za hlavou ozýval chraplavý zátah skvělého koncernového dvoulitru, který neměl díky nízké váze se zrychlováním auta moc práce. Občas se kolem prohnaly nějaké rychlejší auta, jako třeba Audi R8 GT3, nebo Huracan GT3, pár aut jsem na dráze předjel i já.

V pátém kole jsem lehce zvolnil, potřeboval jsem si vydechnout a vstřebat dojmy. Na Stadionu mě předjelo závodní čtyřkové Clio, tak jsem si řekl, že se ho budu držet. Po chvilce jsem zjistil, že jsem rychlejší a že mi spíše zavazí, především zatáčky umí X-Bow projíždět mnohem rychleji. Na cílové rovince jsem ho nechtěl předjíždět a riskovat nějaký kontakt při brždění, vzal jsem ho tedy venkem v první zatáčce. Autu jsem již důvěřoval, tušil jsem že mám ještě značné rezervy, ale tlačil jsem na něj postupně a s respektem. Poslední co jsem chtěl, bylo to přehnat a skončit v kačírku. V osmém kole jsem viděl červené vlajky, znamenající ukončení stintu, takže jsem výrazně zvolnil, abych dochladil auto jak jsem zvyklý.

V boxech jsem pak ze zvědavosti koukl na časy a nejrychlejší kola byla poslední dvě s časem 2:22 a 2:20,8 min. S Meganem jsem měl v Brně nejlepší čas 2:36 na semislickách, tohle bylo o hodně rychlejší a také intenzivnější. O chvilku později pak se stejným autem zajel Honza Mareček nejlepší čas 2:13, takže tam bylo samozřejmě dobrých pár vteřinek rezerva, ale na prvních pár kol to asi nebyla ostuda. Mnohem důležitější pro mě bylo, že jsem se obešel bez výletu do kačírku, postupně se seznámil s touto úžasnou karbonovou plackou a hodně si to užil. Byl to skvělý zážitek a jedinečná zkušenost.