Srdce mi buší jak žárlivá manželka na dveře nevěstince, adrenalin bych mohl rozdávat za pětku kostku a zubím se jak mentálně zaostalý kůň. Nebýt uší, rozjedou se mi koutky kolem hlavy a s hlasitým plesknutím se srazí v týlu. Přísahám, že jsem se nenastřelil v pochybném suterénním doupěti poblíž Václaváku. Ne, nic takového. Právě jsem se prolétl po Red Bull Ringu ve zbrusu novém Jaguaru F-Type SVR a křením se jak mimino, když objeví třetí ňadro.

Za jeho zrozením stojí divize Special Vehicle Operations, která se specializuje na zvláštní edice vozů Jaguar a Land Rover. Vzali do té doby nejostřejší F-Type R s osmistupňovým automatem a pohonem všech kol, posílili jeho kompresorem dopovaný pětilitrový osmiválec na 575 PS a rovných 700 Nm, zapracovali na podvozku, optimalizovali aerodynamiku, tu a tam něco odlehčili, a vdechli tak život vůbec nejrychlejšímu a nejvýkonnějšímu sériovému vozu značky Jaguar.

Pro jeho představení bylo příhodně vybráno exkluzivní prostředí prosycené atmosférou velkých závodů Formule 1, MotoGP i DTM – někdejší Österreichring, jenž před dvanácti lety vyzdvihl z popela Dieter Mateschitz a proměnil jej v supermoderní svatostánek motorsportu. Okruh leží nedaleko městečka Spielberg, okolní alpské vrcholky mu propůjčují naprosto úchvatnou horskou kulisu a taky, což je bohužel dnešní případ, mají za následek totálně nevyzpytatelné počasí. Provazy deště jsou totiž přesně ty podmínky, ve kterých bezmála šestisetkoňovou bestii za čtyři miliony korun krotit nechcete.

Bohudík začínáme zvolna, takže hnědé bezpečnostní trenýrky zase nenápadně schovávám pod bundu a kroužím několik seznamovacích kol s SUV F-Pace a pár dalších za volantem sedanu XE S. Na vlastní kůži překvapí Red Bull Ring svým kopcovitým profilem. Hned cílová rovinka končí pomalu sjezdovkou a během prvních tří zatáček trať nastoupá pětašedesát výškových metrů. Díky dlouhým rovinkám jí to však neubírá na rychlosti, Michael Schumacher tu při svém traťovém rekordu dosáhl pekelného průměru 228 km/h. Na suchu, samozřejmě, takže dnes to na Schumiho asi těsně stačit nebude.

Déšť mezitím ustává, trať alespoň v ideální stopě zvolna osychá, a tak začínám nesměle pokukovat po svalnatém kupé, které na sebe strhává pozornost celého paddocku. Klasický F-Type považuji za umělecké dílo. Vyváženost proporcí i čistota linií je prostě obdivuhodná, dovedl bych na něj mlčky zírat celé hodiny. Designérům se v případě SVR podařilo nenásilně zakomponovat funkční bodykit, a ladné křivky tak nepatrně narušuje jen aktivní zadní spojler, který však velkou měrou přispívá ke stabilitě při vysokých rychlostech. Stejně tak komplet zakrytovaná podlaha a zadní Venturiho tunel, snižující vztlak a odpor vzduchu. I díky tomu svede SVR prolomit imperiální dvousetmílovou hranici, v řeči metrického systému se rozjede až na 322 km/h.

Uvnitř se oproti „běžnému“ F-Type R mnoho nezměnilo, žádný supersportovní holobyt, ale poctivý jaguáří přepych. Pohodlná sportovní sedadla oblečená do kvalitní kůže, semišem potažený volant, větší pádla řazení z anodizovaného hliníku, klasické analogové budíky. A hlavně magické tlačítko se symbolem koncovek výfuku, jenž otevírá Pandořinu skříňku v podobě klapek v tlumičích titanového výfuku. Jakmile je na konci zahřívacího kola otevřu a nechám ručičku otáčkoměru proletět se ciferníkem, proběhne mi po hřbetě takový mráz, až se mi ojíní límeček.

Liduprázdné tribuny rozvibruje intenzivní hrdelní chraplák a zatlačen do sedačky sotva popadám dech. Osmiválec řve jak medvěd na horské dráze a já se po každém přeřazení nemůžu dočkat rudého pole, kde tenhle epický koncert vrcholí. Zátah nepolevuje, ani když ručička rychloměru míjí trojčíslí s dvojkou za začátku. Kde jsem se s XE řítil nějakých sto šedesát, letím teď… no... strašně rychle. Tempo, s jakým se najednou přibližují zatáčky, nahání až hrůzu. Masivnímu zrychlení u SVR naštěstí sekunduje zdrcující zpomalení, to mají na svědomí neúnavné příplatkové karbon-keramické brzdy. Zuřivý štěkot z titanového potrubí, doprovázející každé podřazení, pak jen umocňuje famózní akustický projev.

Ačkoliv kolo co kolo odhazuji kus pudu sebezáchovy, stále se nemohu zbavit pocitu, že v zatáčkách jsem hluboko pod limitem schopností skvělého podvozku. Tak trochu za to může respekt z mokré dráhy, která při sebemenším vyjetí z ideální stopy hrozí výletem do kačírku, hlavně ale mocný grip, kterým SVR vládne. Pohon všech kol, překalibrované adaptivní tlumiče, silnější zadní stabilizátor, širší pneumatiky – kupé lpí na asfaltu jako hladové klíště, naprosto chladnokrevně vykrouží požadovanou trajektorii a ačkoliv by si upřednostňovaná zadní náprava při ostřejším přidání plynu ráda zadivočila, inteligentní systém pohonu všech kol a zadní aktivní diferenciál činí jakýmkoliv rozpustilostem přítrž. SVR se na povel plynu jednoduše zakousne všemi čtyřmi do asfaltu, zamáčkne mě do sedačky a teleportuje do následující zatáčky. Zájemce, kteří si čas od času rádi pohodí bokem, tahle sofistikovanost asi nepotěší. Kdo hledá driftovací náčiní se surovou brutální silou, pochodí jistě lépe u zadokolkového eRka a ušetřených devět set tisíc může nechat shořet v jeho podbězích. Na mokrém Red Bull Ringu ale čtyřkolku vítám s povděkem.

Úpravy divize SVO sice posouvají dynamické schopnosti Jaguaru F-Type SVR ještě o kus dál oproti verzi R, ale nikoliv do teritoria nekompromisních supersportů. Se sofistikovaným pohonem všech kol a luxusní výbavou zůstává nezáludným superrychlým geétéčkem pro každodenní použití. Což je paráda. Když už za takový sexy kus techniky dáte čtyři miliony (3 817 000 Kč za kupé, 4 010 000 Kč za kabrio), byla by přece škoda nechat ho polykat prach v garáži. Ale upozorňuji vás – jakmile jednou otevřete klapky výfuku a vaše bubínky rozechvěje ten frenetický řev, stane se pro vás drogou a vy už nebudete chtít nikdy vystoupit. Já se nechal naivně vylákat, od té doby mě trýzní náhlé úzkosti, děsí noční můry a za volantem mívám návaly usedavého pláče. Já chci ještě!!