Řada NeoCafé přišla na trh už loňskou sezonu v kubaturách 125cc, 300cc a 1000cc. Honda s novou řadou nahrazuje ten dlouholetý okoukaný „transformers“ design a vrací se někam na úroveň prvních Hornetů, ovšem tentokrát s invazí hi-tech technologií. Ve skutečnosti si ale všimnete, že oproti původnímu Hornetu je tohle CB šlachovitě vysportované a štíhlé. Zadní část nemá v podstatě žádnou kapotáž a sedlo spolujezdce končí už nad osou zadního kola.

Motor zůstal maximálně odhalený včetně čtyř vystavených výfukových svodů, světlo si ponechalo kulatý design, ale osvětlení už zajišťuje výhradně LED osvětlení s dosvitem, který neomezuje cestování v noci. Dá se zvyknout i na digitální přístrojový panel bez ručičkového budíku, nicméně v situacích, kdy jedete proti slunci, není na něj dostatečně vidět.

Nejoblíbenější kubaturou řady NeoCafé by se měla stát právě tahle CB650R, která je pořád dostatečně obratná do města (jde dokonce omezit na 35kw kategorie A2) a umí být pohodlná i na denní dojíždění, a přitom její točivý čtyřválec slibuje i dostatek zajímavého charakteru. Může být i takhle všestranný bike zároveň dostatečně zábavný?

To si pište! Dneska už je totiž čtyřválec v kategorii naháčů dost výjimečný a ten retro zážitek z lineárně rostoucího výkonu s točivým charakterem má samozřejmě obrovské kouzlo. Pravověrní motorkáři, hledající především zábavu na okreskách a okruhy, samozřejmě namítnou, že CB není vzpurná a šťavnatá motorka, a mají samozřejmě pravdu. Honda CB vždycky byla a stále je takový Golf GTI ve světě motorek, na zábavu určitě najdete i vhodnější stroje, nicméně CB vás nikdy nezklame, nabízí hodně trefnou kombinaci funkčnosti a zábavy tak, že máte ve všech situacích dostatek obojího. Můžete si kdykoliv vytočit motor k červenému poli a zároveň ve městě využívat jednoduchost ovládání, quickshifteru nebo třeba vyhřívaných rukojetí.

Na tom dlouhým otáčkoměru CB650R jde najít charakter v podstatě několika různých motorek, v nízkých otáčkách tenhle čtyřválec maskuje kubaturu a projevem připomíná spíše krotší CB500. S otáčky pak roste výkon tak lineárně, že si snadno najdete tah, řev a velikost úsměvu pro každou příležitost.

Takhle testovací CB650R je navíc vybavena sadou Sport, která dotahuje místa, jež na standardním stroji působí tak trochu lacině. Kryty sání a předního blatníku jsou pak z leštěného hliníku namísto jeho plastové imitace. Sada sport navíc přidává kryt přístrojového panelu, klín pod motor, kryt sedla a konečně návykový quickshifter.

Využití quickshifteru chce samozřejmě trochu cviku, abyste se naučili minout neutrál při řazení dvojky, nicméně řazení je i za plného plynu tak rychlé a hladké, že si jej klidně lajznete využít při předjíždění nebo uprostřed zatáčky.

Na to, jak lehce se celá motorka ovládá, mě překvapuje dost tvrdé nastavení podvozku, které začíná fungovat dobře až ve chvíli, kdy člověk pořádně zatopí pod kotlem. Přední vidlice má jen minimální ponoření a zadní centrální tlumič vás ve městě dost často vytřese. Dá se na to zvyknout, jen je to vzhledem k všestrannosti motorky možná až nečekaně pokročilé nastavení.

Celá motorka má v podstatě jen dvě věci, které se jí dají vyčíst. Tou první jsou vibrace, nebo spíše brnění ve středních otáčkách. Není to nic hrozného, ale staré čtyčválce tohle zkrátka nedělaly. Rozhodně vás to přiměje odřazovat do pásma, kde motor nevibruje. A konečně druhou věcí je příliž agresivní kontrola trakce, která v okamžiku zásahu sebere tolik výkonu, že vás od semaforu předjede i bdělý skútrista, pokud si nedáte pozor. Nejspíše tedy skončíte na tom, že TC budete vypínat hned po nastartování.

Oproti starým Hornetům je tohle NeoCafé výrazně lehčí na ovládání, od řízení přes chod spojky až po řazení s pomocí quickshifteru, přitom se neztratilo v podstatě nic z původní charakteristické zábavy Hornetů, naopak je teď projev napříč otáčkoměrem barvitější a motorka ještě použitelnější.

Text & Foto: Matěj Slepička

Technické parametry vozidla Honda CB650R NeoCafé: