O týden později, kdy jsem ani netušila, že mě vůbec někdo poslouchal, Matěj prohodí, že v úterý vyzvedává skútr. Nechává mě to ledově klidnou, do doby, kdy mi prozradí, žetenhle můžu řídit i s řidičákem na auto. V tu chvíli se mi rozzáří oči, úsměv zeširoka a házím významné pohledy na Matěje. Ten se mému nadšení už jen směje a dávno ví, kdo na tom bude jezdit.

Úterý

Ve chvíli, kdy pro mě Matěj přijíždí na Forze 125, mě jako první zaráží její velikost. Ne že bych neměla ráda velké věci, ba naopak svůj napoleonský syndrom si právě vyvažuji oblibou velkých aut. Každopádně jsem čekala malé přemisťovadlo, jakým je například Vespa.

Do této chvíle jsem si představovala parné letní odpoledne v Římě, kde brázdím úzkými uličkami stylově za svým cílem. A ona má představa se najednou sesypala. Přehodnocuji své mínění o tom, že skútr je malá, pojízdná hračka pro panenky.

Středa

Zajíždíme na prázdné parkoviště. Nevím, proč jsem si to nemohla vzít už od domu, vždyť nejsem žádné béčko! Ve chvíli, kdy si mám vzít skútr do svých rukou z velkého stojanu, začínám chápat. V tuto chvíli držím skútr poprvé ve svých rukách. Doposud jsem byla vždy a jen pouhý batůžek na všem, co mělo jen jednu stopu. Má zodpovědná povaha najednou křečovitě svírá 159kilový stroj, který mi neříká paní, o to větší zodpovědnost ve své duši mám.

Nasedat, nastartovat, uf. Přidávám plyn, soustředím se na každou věc tak, jako kdybych zrovna dělala zkoušku v autoškole. Žaludek sevřený, srdce v krku a pomalu vyrážím, abych si vůbec poprvé vyzkoušela ovládání motorky. V tuto chvíli si připadám jako avatar, který se propojil se svým drakem skrze svůj cop.

Odteď jsem jen já a Honda. Během deseti minut mám pocit, že jsem se s řídítky narodila a vlastně je mi to natolik přirozené, že už dělám i perfektní osmičky kolem termosky čaje a lahve s vodou.

Čtvrtek

Je ráno, probouzím se a vyhodnocuji, který outfit se hodí do práce tak, abych jela komfortně na skútru a přesto mohla bez převlékání na jednání. Nahazuji lehký make-up, ještě rtěnku a můžeme vyrazit.

Jako klasická žena tahám spousty věcí, a to od náhradních botiček, kosmetické taštičky až po krabičky se svačinou. V tuto chvíli mě zachraňuje velký úložný prostor pod sedadlem. A nejen ten, mám za sebou i přídavný cestovní kufr a praktickou přihrádku na drobnější předměty vlevo u řídítek.

Čekám na semaforu a užívám si obdivných pohledů kolemjedoucích. Až později zjišťuji, že jen část z nich patřila skutečně hodnocení mého vyladěného outfitu. Za ty ostatní prý může nezvyklá kombinace Forzy a sportovního výfuku Akrapovič.

Značka Akrapovič je totiž pro motorkáře stejně vzrušující pojem jako pro nás dámy zmínka o kosmetické značce NARS.

Pátek

S Matějem pracujeme kousek od sebe, a proto jsme si dali závod, kdo bude v práci dříve. Já na Hondě Forza a on v Hondě CR-V hybrid. Už po 5 km je jasné, kdo vyhrává, zatímco on zůstává v koloně, já projíždím městem s takovou lehkostí, že mě teď musí každý nesnášet.

Srdce mi plesá nad ušetřeným časem, který mohu využít na spousty jiných věcí.

Přijíždím do práce, přehazuji tenisky za lodičky a odcházím za doprovodu mrknutí bezkontaktního uzamčení Forzy.

Po zpáteční cestě, kdy mám další kolonu už jen ve zpětném zrcátku, přijímám výzvu vyzkoušet, co vlastně Forza umí. Stahuji štít, přikrčím se a snažím se dostat na maximální rychlost. Člověk by si řekl, co bych chtěla od skútru, který je na řidičák skupiny A1, B, tudíž se na tom může klidně prohánět 16letý puberťák. Po nějaké chvíli na dostatečně přehledném displeji šplhám ke 125 km/h, ale nemám pocit, že bych v tu chvíli Forzu nějak trápila a dostávala na její limit.

Komfort, praktičnost a příjemné cestování jsou evidentně synonyma Forzy. Určitě bych zmínila i lehce futuristický vzhled, ostřejší hrany a praktická zrcátka, která nejsou jen na kontrolu make-upu, ale dokonce v nich opravdu vidíte průběh dopravy za vámi.

Zvláštnost, která mě na při každém rozjezdu překvapuje, je nutnost Forzu vytočit přes 4 000 otáček, čímž vzniká prodleva, která se při seznamování se skútrem obtížně odhaduje. Nicméně, po pár dnech s Forzou už to není překážka, abych z místa dokázala vystřelit jako perfektně mířená střela. Navíc nízké těžiště Forzy přispívá ke snazší manipulaci i pro to něžnější pohlaví, jako jsem já.

Závěrem bych chtěla dodat, že Forza se stala mým miláčkem i přes svou vysokou cenu, která mi přijde na obyčejně neobyčejný skútr dost vysoká, snad i přemrštěná tak, že pro její koupi musíte skútry opravdu milovat. Na straně ceny samozřejmě stojí cestovní charakter Forzy, protože když se budete potřebovat přiblížit dál než do práce, s Forzou to bude radost.

Text: Petra Tomisová l Foto: Matěj Slepička

Technické parametry vozidla Honda Forza 125: