foto Driversweb.cz

Ford Focus ST vs. Mazda3 MPS – staré známé firmy

Datum článku: 3.5.2012 | Autor textu: Martin Jánský

Za cenu nové Fiesty se sotva stovkou koní můžete mít nejedno lákavé sportovní auto z druhé ruky. Pokud chcete zábavu s rozumnou mírou praktičnosti, nabízí se třeba tyhle dva více než dvousetkoňové hot hatche. Tři roky po oficiálním ukončení jejich výroby jsme je znovu postavili proti sobě, abychom vybrali tu nejlepší koupi z druhé ruky dnešních dní. Souboj začíná. Gentlemani, vyberte si zbraně.

Žádný pravý petrolhead tuhle situaci nejspíš fakticky neřeší, ale pokud máte trochu zdravého rozumu, určitě vám to musí aspoň na chvilku prolétnout hlavou: „Co kdybych si místo ojetiny raději koupil úplně nové auto?“ Fiesta jezdí docela slušně, polkne menší rodinu, navíc se zárukou, s jistotou, bez starostí a rizik. Jenže když můžete mít za stejné peníze více než dvakrát tak výkonné a ještě praktičtější auto, byli byste blázni, kteří nepoznají výhodnou koupi, kdybyste si ho odepřeli. Pak zbývá jediná otázka – který zachovalý hot hatch vybrat? Golf GTI by byl nejjistější volbou, ale to je trochu nuda, ne? My jsme byli odvážnější a dvě stě kobyl pro nás rozhodně nebylo dost.

V modrém rohu stojí osvědčený Ford Focus ST druhé generace. Turbo pětiválec 2,5 od Volva má 225 koní a 320 Nm, váží 1 400 kg, stovku zvládá za 6,4 sekundy a jede až 243 km/h. Náš exemplář je předfaceliftový, má pět dveří a velmi nenápadný lak, který na rozdíl od lákavější oranžové Elektrického pomeranče tolik neřve a splývá s okolím. V červeném rohu je Mazda3 MPS první generace. Její čtyřválec má objem 2,3, také ho dofukuje turbo a dává dokonce úctyhodných 260 koní a 380 Nm, navíc má mezi předními koly špéru. Váží 1 400 kilo, na stovku zrychlí za 6,1 a rychloměr se zastaví až na 250 km/h. Na trhu se tyto  vozy potkaly v letech 2007 až 2009 s cenovkou kolem 700 tisíc. Soupeři už nemohou být vyrovnanější.

Začínáme nudným focením, které si musím tentokrát oběhat sám. Na druhou stranu mám čas prozkoumat objektivem detailně design obou aut a popovídat si s majiteli. Petr si koupil STčko, protože chtěl praktické auto na každodenní ježdění do práce, které má ale v každé situaci dost síly na předjíždění i zábavu. Focusu to i po letech sluší i bez delfínovitého faceliftu z roku 2008, snadno se na něm hledají zajímavé a fotogenické detaily – nový přední nárazník, kola připomínající sněhové vločky, znáčky ST za blatníky, záď se dvěma laufy a křídlem. Chce to dobré oko, ale ST si tak snadno nespletete. S Mazdou je to těžší. Skoro se zdá, že konstruktéři při nafukování interiéru nestihli včas zavřít kohout a první trojka tak vypadá trochu bublinovitě. Navíc nebýt mírně odlišného předního nárazníku a podle jedné roury od kamen na zádi byste ji od dieselové šestnáctistovky těžko odlišili. O to větším šokem bude blízké setkání třetího druhu s bleskurychlým MPSkem.

A v tom právě spočívá kouzlo hot hatchů. Nenápadný zjev, ale úctyhodné schopnosti. Tomáš s MPS brázdí i okruhové akce a na jeho Červené karkulce si vylámalo zuby nejedno silnější auto. Svých 250 koní totiž dokáže díky samosvoru přenést na silnici s až drtivou jistotou. Perfektní pro zatočené křivoklátské okresky, kterými se právě prodíráme. Neznám je natolik dobře, abych se odvážil k nějaké divočejší střelbě, nicméně i tak letím s MPSkem neslušně rychle a s STčkem v závěsu. Zapomenuté silničky uprostřed klidných lesů jsou prázdné, ticho a zpěv ptáků přeruší jen krátký průlet červenomodré uřvané šmouhy. Mazda zvučí skutečně příjemně, v nízkých otáčkách hučí sání, ve vyšších převládne vrčení motoru samotného a syčení od výfuku, které připomíná forsáž stíhaček.

 

Právě jako nízko letící stíhačka překonáváme dlouhé zvlněné rovinky. Na tak malé auto MPS až nechutně snadno dosahuje rychlostí znamenající i na dálnicích nejen mírný přestupek, ale rovnou hrdelní zločin. MPS má pověst hrubiána a řízení i řazení jsou tužší, pravda, avšak překvapilo mě, s jakou samozřejmostí pobírá podvozek hrboly a výtluky. I přes skálopevnou stabilitu a jistotu nabízí velkou míru poddajnosti, takže si kromě extrémních situací nebudete nikdy připadat nepohodlně. Karoserie se prakticky nenaklání, stále mám dost přilnavosti i přes vysoké tempo a přední kola naprosto samozřejmě přenášejí víc koní, než měl statečný kmen Siouxů. Vlastně víc, než si do té doby dokázali podvozkoví inženýři v předohrabu představit. Přední kola MPS raději shrnují asfalt a trhají ho na malé kousky, než aby se dobrovolně vzdala trakce, a 250 plně využitelných koní mě vystřeluje napříč rovinkami. Brutální efektivita, která je na neznámých silničkách naprosto fascinující.

Dojíždíme na další fotografickou lokaci a necháváme auta vychladnout. Zpovídám Petra i Tomáše, jak jsou na tom jejich kousky se spolehlivostí. Skvělá zpráva, jsou prakticky neprůstřelné! Mazda je svou kvalitou proslulá, Ford na tom však není o nic hůř. Ceny dílů a spotřebního materiálu nejsou vyšší než u konkurence, nakonec jsou to v jádru pořád jenom levné hatchbacky, to je na téhle sortě aut skvělé. Jeden problém ale zůstává – nákup. Hot hatche jsou ideální pro začátečníky, kteří mívají většinou těžkou nohu na plynu a málo zdravého rozumu, takže jich spousta skončí rozbitá nebo „jen“ špatně udržovaná. Vybírejte zatraceně opatrně, důkladně prohlížejte všechny detaily a vezměte s sebou opravdového odborníka. Neváhejte připlatit za ty lepší kousky. To platí pro všechny ojetiny, ale pro ty rychlé obzvlášť.

Čas na druhé kolo, sedám do ST. A hned mě štve. Sedím moc vysoko a anatomické Recaro, které dramatickým tvarováním tolik lákalo k usednutí, mě sice pevně svírá kolem zad, ale tlačí mi i nohy k sobě, takže si připadám ještě výš. Jak snadno se dá auto pokazit horší jízdní pozicí! Na pověstnou chybu ST i RS se dá zvyknout, jen ve srovnání s bezchybnou pozicí Mazdy vynikne ještě o něco víc. Prostě se necítím tolik součástí auta. V Mazdě jsem do sedačky zaplul, všude dost místa, volant ideálně přede mnou, řadička byla dokonale po ruce. Vše bylo perfektní, že jsem si připadal hned naprosto přirozeně a snáze se mi řídilo. Ford mě nutí se přizpůsobit. Jinak je ale kabina v pořádku, dokonce mám i pár ukazatelů navíc, ten s teplotou oleje se skutečně hodí. Proč ho nemá každé auto? Budíky jsou drahé?

Další překvapení mě čeká hned po rozjetí. Podvozek té malé Mazdy s pověstí nesmlouvavého tvrďáka je poddajnější než u ST. MPS každý výmol polkne, ST je víc přenáší do pohybů karoserie. V reálu drobný detail, který však zviditelní přímé přesednutí z auta do auta, jinak se totiž ST chová naprosto způsobně. Projíždíme stejnou trasu protisměrně zpátky a Focus ji zdolává podobně odhodlaně. 225 koní snadno zkracuje rovinky na polovinu, v zatáčkách se ST drží asfaltu čtyřmi gumovými drápy a působí sebejistě a zcela kompetentně. Navíc k tomu vyhrává podstatně zajímavěji než motor Mazdy. Zvuk ST je ve třídě plné čtyřválců skutečně výjimečný a opojný.

Pětiválec Volva v přídi Focusu je nejen zvučnější, ale také těžší, čímž přináší větší tendenci nedotáčet. Pokud ale nepojedete jako totální bezmozci, nebude to znamenat problém, nejspíš to ani nepostřehnete. Obě auta jsou na tom s obratností podobně, jenže zátah Mazdy je díky pár koním navíc a zejména účinnějšímu přenosu síly na vozovku daleko urgentnější. Vlastně to není tak, že by Mazda působila hruběji, naopak Focus ST působí mírně vyměkle. Řízení je lehčí, řazení nevynucuje meziplyny, podvozek je plavnější a jsou cítit pohyby karoserie. Za volantem MPS jsem si prostě připadal akčněji a přirozeněji. Začne to lepší pozicí za volantem, pokračuje pevným podvozkem, který se nezalekne nerovností a děr, a končí u brutálního zátahu na výjezdech ze zatáček. MPS je ve svém živlu okreskového bojovníka, ST se zdá být příliš civilizované a plné kompromisů. Takže by Focus měl být logicky lepším společníkem na každý den? Možná teoreticky, ale fakticky MPS nevyžaduje žádné kompromisy a ústupky, kromě vyššího hluku valení gum.

Přiznávám, že jsem tenhle závěr absolutně nečekal. Předpokládal jsem, že Mazda bude hrubá a neotesaná a ST přesvědčí díky rozsahu svých schopností. Jenže umět všechno znamená nedělat nic perfektně. MPS není při běžné jízdě o mnoho horší než ST, v bojovém módu však působí daleko koncentrovaněji, jistěji a intenzivněji, proto je v této dvojici lepším hot hatchem. Civilizované ST má spíše charakter gétéčka než ničitele okresek. První MPS působí dokonce ještě přesvědčivěji než jeho následovník, kde jsou už znát kompromisy v nesmiřitelné povaze pouličního rváče, které zbytečně rozmělňují jeho charakter. Základní rysy jsou ale podobné. Auto má vlastní hlavu a řízení je trochu sportovním výkonem, nicméně právě to přináší větší radost z jízdy. Musíte si to odpracovat a zasloužit. A to je mnohdy sympatičtější zážitek, než když auto prostě jen mrská ocasem, jak práskáte bičem.

Foto: autor

 

Velké díky Tomášovi a Petrovi za spolupráci a ochotu při tomto testu!

Galerie

Komentáře