Byl jsem připravený Škodu Citigo zkritizovat, pohanět, zašlapat do země. Hned, když jsem viděl jeho první fotky, zklamal mě strohý design, chudý interiér, nemístná úsporná opatření a fakt, že nakonec nemá motor vzadu ani pohon zadních kol, jako měl koncept. Zkrátka zklamání. A taky ty palcové novinové titulky většinou křičící: „Revoluce!“ Kde? Jen další klasické malé auto! Jen způsob, jak prodávat auto menší, jednodušší a oholenější než Fabia za podobné peníze a Fabii prodávat dráž. Jenže teď, po týdnu ježdění, ho prostě zavrhnout nemůžu. Nemůžu si na něj od srdce zanadávat, protože to jednoduše nejde. Tohle auto se zkrátka povedlo, ačkoliv to asi řada antiškodovkářů nerada uslyší. Citigo je malé auto ve své nejryzejší podobě. Vlastně ne, je dokonce mnohem lepší – všechna zažitá pravidla pro malá a levná auta rázně přepisuje!

Pravidlo č. 1: Typické malé auto vypadá levně už na pohled. Citigo se mi vlastně zprvu moc nelíbilo, jako by v jeho návrhu design poněkud absentoval. „Kluci, tyhle linky a obliny ugumovat, musíme šetřit,“ slyšel nejspíš tým návrhářů. Ohýbačky na plech něco stojí a čím plošší plochy, tím levnější na výrobu. Podívejte se na Dacii Logan jako příklad toho, kam až můžou být designéři zahnáni účetními. Zahodí tužky a odejdou na oběd, ať si to cifršpioni nakreslí sami. Designové oddělení Škody toto pravidlo uchopilo jako svou výhodu a vytvořilo tvary, které se vezou na vlně moderního minimalismu. Střídmé, prosté, vkusné, bude pomalu stárnout. Nová příď Škodovek je otázkou vkusu, ale čím víc se na Citigo dívám, tím víc mi přijde cool. Ještě ne tak jako Up!, jenž se snaží hrát na notu čistého designu à la Apple, ale má své kouzlo. Minimálně neokoukaností na českých silnicích přitahuje spoustu upřímně zvědavých pohledů.

Pravidlo č. 2: Interiér běžného supermini je chudý a smutně plastový.Kabina Citigo se nese v klasickém duchu koncernu VW – jednoduchý, účelný, slušné materiály a kvalitní smontování. Snadno tak překoná kolínská trojčata a souboj s  Picantem rozhodne osobní vkus spíš než rozdíl v kvalitách. Jenže podívejte se dovnitř nové Pandy a budete se cítit okradeni. Italové hýří nápady, hrají si s tvary a materiály a výsledek je daleko přitažlivější a přátelštější než německo-česká strohost umocněná záslepkami, pokud majitel šetřil na výbavě. I tak vnímám kabinu Citigo jako povedenou. Plasty jsou pochopitelně tvrdé a ještě tvrdší, to k malým a levným autům prostě patří. Ne vždy k nim však patří i slušná jízdní pozice, skvělá ergonomie, perfektní výhled všemi směry a spousta odkládacích ploch a poliček. Šikovný držák na mobil nebo háček u schránky před spolujezdcem je typickou ukázkou promyšlené praktičnosti. Oproti jiným malým autům můžete Citigo vybavit i luxusními prvky v této třídě ještě ne tak rozšířenými – tempomatem, vyhříváním sedaček, parkovacími senzory nebo třeba bezpečnostním systémem nouzového zastavení City Safe Drive, které vás v městských rychlostech uchrání od nehod z nepozornosti. Nikdo z redakce však nenašel odvahu prověřit kvalitu své pojistky při testu funkčnosti této technologie. Novinkou je propojení palubního počítače na příplatkovou navigaci nové generace Navigon. Ta má moderní grafiku, trasuje obstojně, najde vám benzinku, když autu dochází palivo, nebo nejbližší Billu, když mají v akci vajíčka.

Pravidlo č. 3: Zadní sedačky v supermini jsou jen pro děti a kufr jen pro jednu nákupní tašku.Tenhle mýtus Citigo také snadno boří. I když si posádka vpředu udělá pohodlí, dozadu stále pohodlně vmáčknete dva dospělé do výšky 175 cm, s každým centimetrem navíc si začnou víc a víc stěžovat – na místo pro kolena i na místo pro hlavu (pozor při nastupování), alespoň pod předními sedačkami je spousta prostoru i pro spolujezdce v lyžařských přeskáčích. 251 litrů objemu kufru nevyrazí dech, ale má ideální tvar kostky, byť s vysokou nakládací hranou. Jako bolestné máte vydatnou porci háčků na zavěšení a dvě praktické síťky na drobnější předměty. Někdo tu bezpochyby přemýšlel. Běžný týdenní rodinný nákup v supermarketu v Citigo zabral přibližně polovinu kufru.

Pravidlo č. 4: Malé auto je i ve městě pomalé, mimo něj tragicky líné. Citigo je malé vzrůstem, za volantem působí jako ještě menší. Zdá se mi, že sedím nízko a jsem těsně obemknut jeho karoserií, ačkoliv jde jen o smyslový klam, takový skřítek malá Škodovka zase není – vlastně je stejně vysoká jako Fabia. Citigo se nicméně skutečně vejde do sebemenší mezery a ještě mě pošťuchuje, abych se tam či onde vmáčkl. Hbitě mění pruhy, jako štika proklouzává rychlým proudem mezi lenivými sumci manažerských sedanů a dodávek. Řízení je přesné, řazení hladké, brzdy progresivní, motor má v městských rychlostech potřebnou urgenci zátahu a auto dává najevo své nadšení z jízdy. Díky krabicovitým rozměrům půjde i skvěle zaparkovat. První volba pro ty nejrychlejší messengery a rozvážky pizzy. Ale ne jen pro ně, sprintovat městem je neodolatelné a i na okresce dokáže díky svým schopnostem vykouzlit úsměv na tváři, stačí motor udržovat v otáčkách. Při troše šikovnosti půjde i předjíždět, pojízdnou šikanu z něj udělá jen spořivý nebo vystrašený majitel. Citigo umí za volantem skutečně okouzlit.

Pravidlo č. 5: Na dálnici vás městské auto umoří k smrti. Další pokořené pravidlo pro Citigo! I ta nejmenší auta dospívají a Citigo je zářným příkladem. Pořád patří primárně do města na předměstí, ale ani občasný dálniční přesun si neprotrpíte. Vlastně neprotrpíte ani častější dálniční přesun. Litrový tříválec, i přestože je připojený na převodovku pouhými pěti rychlostmi, točí v dálničních rychlostech mezi třemi a čtyřmi tisíci, není skoro vůbec slyšet a bere si kolem sedmi litrů na sto. Kvůli vyšší stavbě a velké čelní ploše je citlivé na vítr, kvůli krátkému rozvoru a měkčímu podvozku mírně neposedné, avšak stále v mezích slušného vychování. Podvozek je ale komfortní a sedačky pohodlné, tak se klidně uvelebte a na konci cesty budete čilí jako rybičky, ne s hlavou jako střep a zády jako po absolvování první thajské masáže.

Nejlepší trik pro nadšeného řidiče Citigo skrývá pod pravým pedálem. Když jsem se stále ve skeptické náladě skládal na sedačku Citigo a pomalu vyjížděl z parkoviště, stále jsem nedával Citigo mnoho šancí. Ale když jsem poprvé vytočil motor nad tři tisíce, začal jsem se smát a celý týden strávený s malou Škodovkou jsem se pohihňávat nepřestal. Tenhle tříválec zní pod plynem totiž jako vodou chlazený boxer z Porsche. To není vtip, všiml si toho skutečně každý a každého to pobavilo. Samozřejmě někdo u něj ztišil hlasitost a koní taky tolik nemá, ale svým okouzlujícím zvukem a ochotou nechat se točit až k šesti tisícům dokazuje tenhle prcek svůj charakter, kterým si mě zcela získal. Věřte mi, budete ho chtít točit jen tak pro radost a naslouchat jeho řeřavému vrčení. Jen škoda, že nesedí za vašimi zády a nepohání zadní kola, aby byla podobnost dokonalá.

Motor v Citigo neumí jen zpívat jako legendární Porsche, repertoár jeho schopností je širší. Snadno zatahuje už od volnoběhu, řadit můžete snadno už kolem dvou tisíc, za což se odmění nízkou spotřebou. Na displeji palubního počítače se vůbec objevují komicky nízká čísla s trojkou nebo čtyřkou na začátku. Za sedm litrů na dálnici, ve městě jste už na šesti a na okreskách kolem pěti. Průměr šest litrů s těžkou nohou, za pět a méně při sebemenší snaze. Náš redakční specialista na úspornou jízdu dokonce přejel Prahu v ranní špičce se spotřebou 4,6 l/100 km. Jedinou nectností je větší setrvačnost – odhadujeme, že půjde o trik žehlící jinak klasicky nepravidelný chod tříválce. 75 koní je na auto o váze méně než jedné tuny zajímavá porce, se Citigo se dá díky točivosti motoru jet opravdu velmi svižně. Kéž by všechny obyčejné atmosféry byly takhle charakterní a zároveň úsporné, pak by základní modely nebyly takové utrpení.

Kromě charakterního motoru jsem hned pár metrů po rozjetí odhalil i velmi pohodlný podvozek. I díky pneumatikám s vysokým profilem zvládá kostky a tramvajové pásy s grácií, jen ostré zlomy ho nutí si mírně povyskočit. Citigo se přímo narodilo pro zdolávání mizerných českých okresek nižší třídy. Vlastně působí velmi dospěle. Ani jednou mě nezaskočilo jankovitou nevychovaností, vždy drželo věci pěkně pod kontrolou i díky ESP. Dokonce oproti současné Fabii přední kola lépe zvládají boj o adhezi a zadní náprava pomůže i utáhnout stopu. Citigo se ovládá snadno a mírně uspokojivě – vlastně to, že řidiče ničím přímo nefrustruje, je ve třídě miniaut taky malá změna pravidel.

Ale není to zase taková bezchybná pohádka, jak se může z dosavadního popisu zdát. Základ podvozku je pořád levný a jednoduchý, takže mu chybí sofistikovanost při pohlcování nerovností. Volant je mrtvý, řadička snad ani není připojená k převodovce a spojka je extrémně lehká a má zbytečně dlouhý chod, přestože zabírá už nahoře. Sedí se na krátké nohy, volant je totiž nastavitelný jen výškově (Všichni, kdo u řízení spíše leží a nemají ruce jako šimpanz, budou mít problém. Alespoň že řidičova sedačka může být nastavitelná i výškově.), pedály jsou namačkané u sebe a plyn je oproti brzdě dost utopený, takže rychlé přešlapávání chce větší pohyb v kotníku, než bych považoval za nutné. Nechápu taky, proč výplně dveří nemají alespoň v oblasti loktů nějaké polstrování – neměl jsem po testování otlačený loket jen díky důslednému nošení dlouhých rukávů.

Záslepky tlačítek, za jejichž funkčnost jste si nepřiplatili, jsou už klasikou. Ceny příplatků vypadají docela rozumně, ale většinu z nich budete vnímat jako nepostradatelnou, takže cena snadno povyskočí i o pár desítek tisíc. Největší zlo jsou ale podivná úsporná opatření. Zrcátko ve sluneční cloně u spolujezdce nemá krytku, řidič si může elektricky stáhnout jen své okno, protože nemá ovladač spolujezdcova (zadní okna jsou pouze výklopná čistě z rozměrových důvodů – stažená by se nevešla do dveří), a navíc nemá AUTO funkci. A plato v kufru není šňůrkami připojené k víku kufru. Prkotiny, ale provokují k zamyšlení, kde všude a jak intenzivně se šetřilo, když tyhle deseti a sto korunové položky byly vypuštěny. Je to jen gesto nebo špička ledovce extrémních úspor? Citigo nicméně působí docela bytelně, takže žádné vyslovené obavy o spolehlivost a integritu nevyvolává. Snad si tím tedy Škoda buduje prostor pro postupné snížení ceny.

Pravidlo č. 6: Malé auto je tím lepší, čím levněji ho koupíte. Škoda Citigo nevychází draho, ale to ani srovnatelná a velmi silná konkurence v podobě Pandy, Picanta nebo i10. Dnes už nejsou auta s výbavou oholenou na dřeň tolik v kurzu a Citigo ani neumí dovedně zakrýt, že majitel šetřil, což není cool ani trochu. Navíc extrémně na dostřel je třeba i Fiesta (pravda, slabší a s horší výbavou), která působí daleko dospěleji a kompletněji. Možná nejste nakonec tak bohatí, abyste si museli kupovat takhle levné věci. Ale pokud si Citigo pořídíte, nezklame vás. Má schopný a pohodlný podvozek, praktický interiér a naprosto okouzlující motor. V řadě věcí působí tohle mini auto skoro dospěle, rozhodně však neposunuje hru natolik, aby se dalo mluvit o revoluci. Ve městě je ale příjemnější než Fabia, jeho řízení dokáže potěšit a i za ten charismatický, mrňavý motor má rozhodně naše sympatie.

foto: Jan Svoboda

Technické parametry vozidla Škoda Citigo 1,0 MPI 55 kW:

Škoda Citigo 1,0 MPI (75 koní)	Fiat Panda 1,2 (69 koní)	Kia Picanto 1,25 CVVT (85 koní)	Citroën C1 1,0i (65 koní)
0-100 13,2 s 171 km/h 4,7 l/100km	0-100 14,2 s  164 km/h 5,2 l/100km	0-100 11,4 s 171 km/h 4,5 l/100km	0-100 13,7 s  157 km/h 4,5 l/100km
cena: 229 900 Kč	cena: 224 900 Kč	cena:  219 980 Kč (Akční cena)	cena:  199 900 Kč (Akční cena)