foto Driversweb.cz

Počítači, kurz Mladá Boleslav, rychlost 110km/h!

Datum článku: 24.2.2012 | Autor textu: Newbie

Další mladý, talentovaný autor vám přináší svůj pohled na automobilismus dneška i zítřka. Měli bychom se jako nadšení řidiči budoucnosti bát, nebo budeme mít vždy v autě volant a pedály a celou situaci zcela pod vlastní kontrolou?

Zní to trochu jako hláška ze sci-fi, ale i tak by v budoucnosti mohl vypadat rozjezd automobilu. A nebudu vám lhát, taková budoucnost se mi nelíbí ani za mák! Někomu však možná přijde fajn, že by mohl cestovat vlastním vozem a věnovat se raději vyřizování e-mailů nebo prohlížení porna nežnudnému řízení. O řízení by se staral počítač se spoustou senzorů a řídicích jednotek a věřím tomu, že by řídil bezpečněji než člověk. Neznám totiž nikoho, kdo by se dokázal bez jediné sekundy nepozornosti soustředit na jízdu, kdo by dokázal prohlédnout skrz mlhu nebo hustý déšť a to všechno v jeden moment spolu s dalšími desítkami úkonů, které vyžaduje řízení. Snad jen Chuck Norris by to dokázal. A přestože nasazení vašeho iPhonu na místo volantu zní jako (dosti nehezká) hudba budoucnosti, autonomní vozidla jsou vyvíjena nejedním nadšeným týmem vědců.

 

Mezi největší hráče na tomto poli patří bezesporu Google. Jeden z jeho vozů dokázal bez zásahu řidiče urazit již více než 1000 mil a nejbližší metou je dle vyjádření společnosti 1 000 000 mil (ano, vidíte šest nul). Je pak jen otázkou času, kdy budou technologie na takové úrovni, která dovolí změnit silniční zákony na celém světě a autonomní vozidla (doufejme, že Autoboti, nikoliv Deceptikoni) budou moci začít brázdit silnice. Pak už chybí jen krůček k „uvědomění“ zákonodárců, že plošným zákazem řízení automobilů a přestavbou všech vozidel na autonomní by mohly klesnout počty nehod na minimum. Tím by se statistiky úmrtí na silnici snížily na úroveň před vynálezem automobilu a takovou zásluhu si žádný politik nenechá ujít.

Já však i přes všechny zjevné výhody autonomních automobilů říkám děkuji, nechci! Stejně jako mnozí z vás totiž řízení zbožňuji. Ať už se jedná o cestu za zábavou, nebo jen na nákup, užívám si otevření bezrámových dveří, vklouznutí do hluboko umístěné sedačky s výrazným bočním vedením, našlápnutí brzdy a spojky spolu s vyřazením a konečně nastartování. Chvilku tiše naslouchám ustálení otáček motoru, připoutám se, rozsvítím a hurá na cestu. A tím to rozhodně nekončí, naopak všechno teprve začíná. Proč se trochu nesklouznout na sněhu, když je ta možnost, či jen hbitě řadit nahoru, podřazovat s meziplynem a užívat si zvuku motoru při změnách otáček a zatížení nebo se jen nechat unášet silnicí a snažit se o co nejplynulejší vykroužení oblouků.

 

Je mnoho způsobů, jak si užívat jízdu. Zkrátka a dobře, automobil je pro mě úžasným zdrojem zábavy, ponaučení, ale i skvělým prostředkem pro cestování po celé Evropě či jen pro přivezení nábytku z Ikey. Některá auta vám nabídnou zábavu od prvního kilometru, jiná si musíte ochočit, jinak si ochočí ona vás. Ale existují i taková, která si zábavu za volantem za cíl nekladou. Současným trendem na poli automobilismu je zvýšení komfortu a zjednodušení jízdy i pro ty nejméně technicky nadané uživatele. Ano, čtete správně. Uživatel, nikoliv řidič. A to může být kamenem úrazu, protože nás řidičů je nesrovnatelně méně než uživatelů.

Automobil se postupem času stal nepostradatelnou součástí lidského života a už zdaleka není jen koníčkem nadšenců. Ostatně tomu nasvědčuje angažovanost lidí nebo společností, které byste ještě před pár lety v automobilovém průmyslu hledali jen marně. Například již zmíněný softwarový gigant Google.

 

A nejen pro ně jsou živnou půdou uživatelé automobilů. Lidé, kteří považují automobil jen za dopravní prostředek, jenž je komfortně a rychle dokáže přepravit na místo určení. Důležitým kritériem se pro ně stává styl a prestiž, které jim vlastnictví daného automobilu spolu s návštěvami solária přináší, a čím méně řidičského umění a pozornosti od nich bude ze strany automobilu vyžadováno, tím lépe. Správně tak tušíte, že zde se na scénu dostávají komfortní systémy a systémy napomáhající aktivní bezpečnosti. Adaptabilní tempomat, automatické přepínání dálkových a potkávacích světlometů, autonomní parkovací systémy a další. Nutno uznat, že některé z těchto systémů mohou být užitečné i pro řidiče, zejména pak ty, které zvyšují aktivní bezpečnost. A s jinými by dokázal řídit i pes. Mnoho výše jmenovaných systémů zároveň přináší pokles jízdní zábavy. Někdo se mnou může nesouhlasit, ale jsem rád, když si mohu sám setřít okno, přepnout potkávací světla na dálková a vůbec nepotřebuji nic, co by nade mnou stálo a mohlo za mě udělat to, co náleží řidiči. Už jsem velký kluk a nepotřebuji, aby mi někdo utíral zadek nebo uvazoval bryndák. Myslím, že pokrok je skvělá věc, pokud však z člověka nedělá idiota, jehož rozhodnutí není pro běh věcí potřeba.

Když už se bavíme o idiotizaci, jistý náskok v této vědní disciplíně měli ještě donedávna v USA. Absurdní soudní kauzy (s výsledkem popírajícím zdravý rozum), jako sušení zvířectva v mikrovlnce s pěkně propečeným výsledkem nebo pro našince vtipná hláška uvedená na vnějším zpětném zrcátku („Objekty v zrcátku mohou být blíže, než se zdá.“), mi snad dávají za pravdu. V současnosti však Evropa Ameriku úspěšně dohání. Příkladem budiž evropskou komisí povinné zavedení systému jízdní stability ESP. Týká se osobních vozidel schválených k provozu po 1. 11. 2011. Jistým dokladem toho, že idiotizace je uměle vyvolána zákonodárnou mocí, je i to, že podíl nově prodaných vozidel vybavených systémem ESP v posledních letech i bez příkazu shora strmě rostl.

 

Přes nesporný přínos ESP na straně aktivní bezpečnosti se jeho plošnému zavedení stejně poněkud bráním. Zaprvé proto, že toho začnou využívat pojišťovny podobně jako při zavedení povinného používání zimních pneumatik během zimního období. Živě vidím argumentaci likvidátora: „Boural jste a měl jste ESP vypnuté… Je mi líto, tím je zamítnuto krytí škody povinným i havarijním pojištěním.“ Zadruhé si dokážu představit fatální nehody způsobené právě tím, že uživatel vozidla bere ESP jako virtuální koleje. Rychlost, při které v zatáčce ESP již nepomůže, je pak značná, a proto i havárie může přinést strašlivé následky. Proto dle mého názoru ESP ano.Avšak nikoliv povinně. V rámci boje s idiotizací prosím vypínatelné a to zcela závisle na vůli řidiče. Jak řekl klasik: „Chybami se člověk učí, jen školné je poněkud vysoké.“

Abychom se dostali zpět k tématu a postupně ho uzavřeli, nalijme si čistého vína a řekněme si, že svět není tak zlý, jak na první pohled vypadá. Ostatně to nám neustále dokazují výrobci, kteří staví automobily pro řidiče. Vzpomeňme na lehké váhy jako Ariel Atom, zábavné předokolky vycházející z úspěšných hatchbacků jako Ford Focus RS, skvělé čtyřkolky jako Subaru WRX STI. Je zde i mnoho vozů se zadním náhonem a těmi nejvýraznějšími v poslední době je bratrská dvojice Toyota GT 86 a Subaru BRZ (potažmo Scion FR-S). Právě tuto dvojici bychom měli brát jako jasný vzkaz řidičům, že stále můžeme čekat podporu. Měli bychom to však výrobcům oplatit. A to tak, že přestaneme jen klábosit o tom, že se ze všech aut vytrácí to, co je kdysi dělalo zábavnými, a koupíme si automobil, který bavit umí. Nedělejme kompromisy v zábavě za volantem, ale raději v objemu zavazadelníku. Pak můžeme snadno zařadit ten správný rychlostní stupeň, pravou nohou nastavit správnou dávku plynu a volantem určit správný směr.

 

Pavel Kubička

 

 

Líbí se vám tento článek? Nebo jste pobouřeni? Napište nám vás názor dolů do diskuze pod článkem.

Máte pocit, že byste to uměli taky? A třeba ještě lépe? Milujete auta a vše kolem a máte světu co říci? Rádi vám dáme prostor! Přihlašte se do našeho konkurzu a ukažte, co umíte! Klikejte zde.

Galerie

Komentáře