foto Driversweb.cz

Volkswagen Jetta 1,4 TSI: Taaaaaxi!

Datum článku: 17.5.2012 | Autor textu: Luboš Růžička

Čerstvé závany Venta jsou už dávno minulostí, v dohledné době neočekáváme ani nárazové poryvy Bory. Začala totiž sezona silného západního Jet streamu, který k nám až z exotického Mexika přináší šestou generaci taxikářské legendy.

Zadržte! Nepanikařte! Tu oprátku zase v klidu rozšněrujte! Ačkoliv se tak na první pohled může zdát, neotevírám na našem serveru okultní okénko čar a kouzel meteorologické magie. Pouze třídím rodokmen testovaného vozu, který spíše než modelovou řadu, připomíná list vytržený z lodního deníku zapáleného jachtaře. Volkswagen se totiž vyžívá ve větrných označeních svých modelů. Na počátek všehomíra bych postavil první generaci Golfu. Ten byl pojmenován podle větrů vanoucích v zálivu, tedy anglicky „gulf“, německy „Golf“. Tomu jednoho dne inženýři ve Wolfsburgu oblékli batůžek a se jménem odvozeným od tryskového proudění v atmosféře, tzv. „jet stream“, jej poslali do světa na zkušenou. Jména dalších generací se potom lišila trh od trhu. V našich krajích následoval čerstvý ranní italský větřík Vento, nárazová jadranská Bora, až se pátá generace opět navrátila k původní Jettě.

V dobrodružné porevoluční době rojící se noví, podnikaví taxikáři často sahali po Golfech s ruksaky barvy slonové kosti, které svou kombinací robustnosti, nezničitelných dieselů a obřího kufru neměly konkurenci. To mě přivedlo k nápadu pojmout test trochu netradičně. Pojďme si zahrát „Na pasanty a drožkáře“ – zábavnou společenskou hru pro dva redaktory, dva kufry a jeden testovací vůz. Pravidla jsou jednoduchá. Na začátku si oba zúčastnění samozřejmě rozdělí role. Drožkářem se stává hráč, jenž má zrovna u sebe klíče od vozu, pasantem pak ten, který je u sebe ke své smůle nemá. Jeho úkolem je trpělivě vyčkat příjezdu taxi, nechat se nalodit a dopravit na předem neurčené místo, kde si hráči role vymění. Poté pokračují na další předem neurčené místo a role opět prohodí. Podle dokola se opakujícího scénáře hra pokračuje, dokud nemají oba zúčastnění pocit, že je vůz dostatečně otestován nebo neuplyne-li jeho stanovená zápůjční doba.

Život pasanta

Ledabyle kynu rukou do jízdní dráhy a projíždějící taxi ladným manévrem přistává u chodníku. Poslední inkarnace Jetty je na první pohled svébytný model, který se ze všech sil snaží zamaskovat fakt, že stále vychází z Golfu. Také proto ji při letmém pohledu lze zaměnit už spíše Passatem. Kabát podle nejnovější wolfsburské módy, ani stopa po naroubovaném kufru – šestá generace Jetty má zase o kus blíže staršímu sourozenci ze střední (třídy).

  

 Řidič se ujímá mých kufrů. Ty znenadání nabírají výšku a s temným žuchnutím mizí kdesi v hloubi zavazadelníku. Dlouhá záď Jetty totiž skýtá ve své třídě nadmíru objemný prostor, omezený pouze menším nakládacím otvorem. V podobném duchu se nese i atmosféra na zadních sedadlech. Hlava ani kolena si na nedostatek místa nemohou stěžovat, světlé čalounění „corn silk“ interiér opticky ještě zvětšuje a zútulňuje. Stejně příjemně působí i textilní koberečky, na nichž má člověk neodbytné nutkání přezout se do trepek, z výdechů ventilace mezi předními sedadly na sebe nechat dýchat hřejivé teplo a za svitu stropních lampiček se ponořit do čtení oblíbené detektivky. Příjemný pocit podtrhuje precizní odhlučnění interiéru, které cestující ušetří od hluku motoru a dá zapomenout na ruch okolního světa. Domáckou atmosféru vzadu kazí jen tvrdé plastové výplně dveří, které místy nelícují a nejsou zrovna příkladnou vizitkou pověstné německé preciznosti – nejspíše daň za přestěhování výroby do Mexika – a také spíše sportovně komfortní naladění podvozku. Přesto, když se blížíme na místo výměny, se mě z kůže spokojeného cestujícího ani trochu nechce. Nakonec ale nemám na vybranou a zadní řadu musím chtě nechtě opustit.

V roli drožkáře

Ani po přesednutí za volant se dojem prostoru nevytrácí. Výrazně k tomu přispívá mělká přístrojová deska, připomínající tu z Golfu, která tolik nezasahuje do prostoru pro posádku. Navíc je, na rozdíl od výplní dveří, příkladně slícována a opatřena měkčeným a na dotek příjemným černým povrchem. Kromě prostoru a kvality zpracování oceňuji jako taxikář pohodlná sedadla s dostatečným bočním vedením. Pozici za koženým volantem si nacházím takřka bleskově, stejně rychle se tlačítky na něm orientuji i v palubním počítači, který mezi kulatými budíky tachometru a otáčkoměru zobrazuje veškeré potřebné informace, včetně například teploty oleje. Kam se neproklikám přes palubní počítač, tam mě spolehlivě dovede velký dotykový TFT displej na středové konzole. Oproti klasické výbavě Highline navíc v tomto případě obohacený o parkovací systém s čidly vpředu i vzadu, který díky dlouhé zádi přijde při parkovištních valčících náramně vhod. Interiér celkově splňuje požadavky, které jsou od vozů z Wolfsburgu očekávány – prvotřídní kvality a ergonomie. Zamrzí jen řešení loketní opěrky mezi sedadly, která bohužel není posuvná a na můj vkus sídlí příliš vzadu a u testovaného vozu poněkud nerudné spolujezdcovy dveře, které se obvykle podařilo bezpečně dovřít až na několikátý pokus.

Probuzení agregátu takřka nepostřehnete, do interiéru při volnoběhu nepronikají žádné vibrace ani hluk. Zážehová čtrnáctistovka přifukovaná pouze turbodmychadlem neuchvátí svou silou, ale zaujme průběhem, který i přes absenci kompresoru připomíná svým překvapivě lineárním charakterem spíše atmosférický motor. Táhne ode dna, už od dvanácti set otáček, a pomalu uvadá až kolem čtyř a půl tisíce, kdy už se konečně i do interiéru prodírá ryk 120-koňového stáda. Na okresce to na plynulé svižnější svezení postačí, na dálnici si v rámci rychlostních limitů bez potíží poradí, na krále levého pruhu ale neaspiruje. Během testu si navíc v průměru dopřává necelých sedm litrů na sto kilometrů, takže být taxikářem, sáhnu spíše po úspornější vznětové šestnáctistovce. Návratnost investovaných šestnácti tisíc korun je při „drožkářském nájezdu“ záležitostí pár štací. V květnovém ceníku Volkswagenu už bohužel chybí vznětový dvoulitr, a tak menší šestnáctistovka zůstala jediným „mouřenínem“ v nabídce. Sympatie, které Jetta ztrácí na motoru, ale vzápětí získává zpět bezchybnou šestistupňovou převodovkou. Její přesné a krátké dráhy mi dopřávají ryzí radost z řazení a odpor při přechodu z neutrální polohy je přesně takový, abych neomylně trefil mířenou rychlost. Tenhle domeček ozubených koleček by mohl být bez nadsázky etalonem své třídy.

Na okraji města mi to, co trápilo mé pozadí při překonávání tramvajových pásů a kočičích hlav, dává do rukou pocit jistoty. Víceprvkové zadní zavěšení, kterým Volkswagen vybavuje kusy mířící na evropský trh, pomáhá výborné stabilitě Jetty i při rychlejším průjezdu zatáček bez ohledu na kvalitu povrchu a podporuje její ochotu zatáčet. Řízení je přesné a na mé povely reaguje s poslušností drezurovaného ovčáka. Bohužel je trochu přeposilované a nedává mi téměř žádnou zpětnou vazbu. Každou výraznější nepřístojnost navíc hbitě utne všudypřítomná stabilizace, jejíž „OFF tlačítko“ už Volkswagen z výrobního programu u většiny modelů dávno vyřadil a veškeré důkazy o něm důkladně zničil. Ale ruku na srdce, tohle auto si přeci nepořídíte pro ten slastný pocit ze „ztrestání“ okresky. Jetta umí být i při svižnější jízdě chladně klidná a nad věcí, i s klikatou a rozbitou okreskou si poradí s lehkostí a ladnou elegancí. A ačkoliv ve mně příliš řidičského nadšení nezanechala, musím nakonec přiznat, že projížďku s ní jsem si jistým způsobem užil. Ta klidná, příjemná, nenucená jízda má přeci jen něco do sebe.

A přesně o tom cestování s Jettou je. O pohodlném přemísťování z místa na místo ustáleným tempem a bez zbytečných dramat. Ať už jsem taxikařil za volantem nebo si hrál vzadu na pasanta, obě role mi Jetta umožnila prožít opravdově. Bezpochyby plní očekávání taxivozu střední třídy jak z pohledu řidiče, tak i z pohledu zákazníka, čímž jasně poukazuje na geny svých předchůdců z počátku devadesátých let, které mnohdy věrně a nesmrtelně slouží dodnes. Stejně dobře si ji dokážu představit v rukou nižších manažerů jako podporu první linie firemních flotil nebo jako rodinného miláčka těch, kteří ocení jeho reprezentativní vzhled a oželí omezenou využitelnost zavazadelníku.

V Jettě vidím zajímavou alternativu k ikoně domácího trhu – Škodě Octavia. Za půl milionu korun vycházejí oba sedany nižší střední třídy cenově zhruba nastejno, osobně mi ale v tomto srovnání více imponuje prostornější, elegantnější a prozatím neokoukaná Jetta. Do služebního vozu s vyšším nájezdem kilometrů bych jednoznačně zvolil nejúspornější z motorové palety – naftovou šestnáctistovku. U Jetty v roli rodinného vozu jsem na vážkách mezi živější (ale žravější) testovanou čtrnáctistovkou a zmiňovanou úspornou vznětovou jednašestkou. Pohled do aktuálního ceníku však dělá zejména z naftového agregátu s příplatkem pouhých šestnácti tisíc ekonomicky lákavou nabídku.

 

Technické parametry vozu Volkswagen Jetta 1,4 TSI Highline:

Stav vozu/rok výroby

nový/2012

Stav tachometru

2 500 km

Cena vozu

499 900 Kč

Hmotnost

1 400 kg

Motor

řadový

Plnění motoru

přeplňování turbodmychadlem

Uložení motoru

vpředu napříč

Počet válců

4

Počet ventilů

16

Palivo

benzín

Objem

1 390 ccm

Výkon

90 kW (122 koní) při 5 000 ot./min.

Výkon/hmotnost

87 koní/t

Točivý moment

200 Nm při 1 500 – 4 000 ot./min.

Zrychlení 0−100 

9,8 s

Max. rychlost  

202 km/h

Počet rychlostí 

6

Převodovka

manuální

Poháněná kola

přední

Spotřeba kombinovaná

6,2 l/100 km

Spotřeba ve městě

8,2 l/100 km

Spotřeba mimo město

5,1 l/100 km

Objem palivové nádrže

55 l

Zavěšení přední nápravy

McPherson

Zavěšení zadní nápravy

nezávislé víceprvkové

Rozměr pneumatik

225/45 R17

Délka

4 644 mm

Šířka

1 778 mm

Výška

1 482 mm

Rozvor náprav

2 651 mm

Objem zavazadlového prostoru

510 l

Potěšilo nás: Naštvalo nás:
+ reprezentativní design – místy pokulhává kvalita zpracování 
+ prostor na zadních sedadlech   – odtažité řízení
+ ovladatelnost menší nakládací otvor zavazadelníku  
+ řazení je radost úzká paleta motorů 

 

Volkswagen Jetta

Highline

1,4 TSI (122 koní)  

Škoda Octavia

Ambition

1,4 TSI (122 koní)  

Toyota Corolla

Luna

1,6 Valvematic (131 koní)

Hyundai Elantra

Style (paket Premium)

1,6 i (132 koní)  

0-100 9,8 s

202 km/h

6,2 l/100km

0-100 9,7 s

 203 km/h

6,3 l/100km

0-100 10,0 s

200 km/h

6,5 l/100km

0-100 10,7 s

 200 km/h

6,4 l/100km

cena: 499 900 Kč

cena: 499 900 Kč

cena:  413 000 Kč

cena:  399 990 Kč

Pozn.: výbavy jednotlivých modelů nejsou naprosto shodné, pro přesné informace doporučuji nahlédnout do aktuálních ceníků

Galerie

Komentáře