foto Driversweb.cz

VW touží po Alfě Romeo – souboj gigantů VW vs Fiat

Datum článku: 11.2.2011 | Autor textu: Martin Jánský

Poslední týdny graduje slovní přestřelka předsedy správní rady Volkswagenu Ferdinanda Piëcha s ředitelem Fiatu Sergiem Marchionnem. Co z toho vzejde dobrého?

Jádrem sváru je značka Alfa Romeo, o kterou zhruba před půl rokem projevil Volkswagen zájem ústy svého ředitele Martina Winterkorna, načež se strhla mediální přestřelka, kde si Fiat a VW vyměňují svá silná stanoviska nejen ohledně Alfy, ale i dalších značek v portfoliu obou vlivných konsorcií. Proč VW touží právě po Alfě Romeo? Ehm, kromě toho, že ji prostě ještě nemá? Alfa je tradiční italská značka se sportovním duchem, tadičním skvostným designem a nádechem prémiovosti, která na tom ale finančně není nijak slavně. Spolehlivost a kvalita je v očích zákazníků trochu s otazníkem, prodeje proto nejsou nijak strhující. Všichni známe poučku o Alfách – každý správný petrolhead by měl alespoň jednu za život vlastnit, aby poznal tu čirou radost, když Alfa funguje, a hned v druhý moment nelíčené zoufalství, když zase fungovat přestane.

Faktem je, že tato poučka je již pouhým stínem na hrdém jméně Alfy Romeo, pouhou relikvií z historie, nechtěným odkazem na doby minulé. Kvalita výroby šla od modelu 156 podstatně nahoru, a přestože stále není dokonalá, je přinejmenším akceptovatelná. S novými Alfami vás čeká podstatně méně prorezlých plechů, podstatně méně umazaných košil, když jste se „v tom zase museli hrabat po cestě do práce“ a podstatně méně sezení na mezích s hlavou v dlaních a kouřící čtyřkolovou láskou v pozadí. A v tomhle si právě VW věří. Osvědčená koncernová technika by dodala Alfám kvalitu i spolehlivost a další prémiová slepička snášející zlatá vejce by byla na světě. VW by rád provedl totéž, co už dokázal s věhlasnými supersporty ze Sant’Agaty, s automobilkou Lamborghini.

Jenže! Jenže i Fiat ví, jak je Alfa Romeo cenná. Fiat chce dobývat americký trh a tam se prostě bez pořádné italské extravagance neobejde, protože po Pandě nebo Puntu Američan asi nezatouží, kdežto po 159, Giuliettě nebo MiTu už by mohl. Aby si Alfa dál zvedla kredit, připravuje momentálně kromě nástupce velkého sedanu 166 i malý zadokolkový sporťák 4C a stále se přemítá o možnosti postavit malý jednoduchý kabriolet Fulvia. Fiat má rozhodně s Alfou Romeo velké plány. Ale momentálně to nejklíčovější je, jak si poradí s novým partnerstvím s Chryslerem. Podaří se geniálnímu mozku a obchodnímu talentu Sergia Marchionneho postavit americkou značku na nohy? Nebo bude Chrysler zase jen koulí na kovaném řetězu a po neúspěšném bratříčkování se s Mercedesem, které německá značka odnesla parádní černou dírou v rozpočtu, zlomí definitivně vaz i Fiatu, který finančně taky není dlouhodobě nijak zázračně stabilní?

VW si stále brousí zuby a čeká na tu jedinou chybu, po které se účetním Fiatu podlomí nohy, objednají (na dluh) další balení červených propisek a začnou přemýšlet, jak snížit ekonomickou zátěž společnosti. Třeba prodejem Alfy? Nedávno o ni přeci někdo stál, ne? Ale to už bude značně pod cenou. Slyšíte ten zvuk? To si u VW mnou ruce. Nebo je to šustění peněz připravovaných k transakci? Pojďme ale pro jednou použít náš tajuplný „Co když“ stroj.

Tento „Co když“ stroj umí jednu fantastickou věc. Je nám schopen při správně zvolené otázce říci, co se stane, když… když si VW opravdu pořídí Alfu. Samozřejmě ji okamžitě nacpe díly z koncernového skladu. Platformy a motory. Plasty a přepínače. Displeje a ukazatele. Třeba to nebudou ty od Škodovky, třeba to budou ty lepší od VW nebo dokonce, považte, od samotného Audi. Třeba jako to už udělali u Lamborghini. Asi málokdo by měl tu odvahu tvrdit, že nová Lamba tak trochu ztratila kouzlo. Ano, pořád vypadají jako auta, která prošla důmyslnou soustavou rotujících nožů, nicméně uvnitř už působí docela krotce. Mají pohon všech čtyř kol, nějaké to ABS a ESP, konvenční sedačky, konvenční přepínače, konvenční displeje, a to vše připomíná… no, Audi přece.

Ano, pořád mají ty kouzelné nůžkové dveře, které uchvátí davy školáků, pořád jsou v zářivých barvách, otáčejících na ulicích hlavy, pořád jedou jako zběsilé a řvou přitom jako všechny bouře a hromy světa. Ale je z nich vidět ven, při couvání nemusíte sedět v otevřených dveřích na prahu a koukat přes rameno a spojka vám nejspíš vydrží do příští výplaty. Nikde nic nevrže, nikde nic nepadá, všechno… tak nějak… prostě funguje. Nuda? (Není to slyšet, ale teď si poněkud nervózně odkašláváme.) VW fakticky zkrotil monstrum. Přehodil mu ohlávku přes hlavu a nechá ho tahat vozík. Vozík sebou občas v nešikovných rukách smýkne do lesa, občas se jako by mimochodem samovznítí, ale pořád ho ukočíruje kdejaký fotbalista nebo popová rádoby hvězdička. Trochu rychlejší Passat? No, to snad ještě ne, ale rozhodně už Lamba při jízdě nespřádají intenzivně plány, jak vás co nejefektněji sprovodit ze světa.

A víte, co úpravy VW udělají s Alfou? Ztratí charakter. Bude jezdit, jak má. Bude i zatáčet. Nejspíš vás nenechá v slzách u dálnice s přehřátým motorem nebo vyzkratovanou elektrikou. Nejspíš vám nebudou zůstávat kliky u dveří v rukách, odpadnuté páčky nebudete hledat po podlaze interiéru a plasty palubní desky se nezprohýbají do divokých tvarů diktovaných letním slunečním žárem. To bude tak trochu nuda, nemyslíte? A jak si můžeme být tak jistí? Protože, upřímně, tohle se už VW povedlo.

Volkswagen si pořídil už v roce 1990 jednu značku, která měla reprezentovat sportovnost, šarm a jižanskou horkokrevnost. Seat. A jak dopadl? Jako odkladiště přebytečných platforem a skladových dílů. Ibiza se vždy snažila držet vlajku Seatu vysoko, ale upřímně, všechna ta Toleda, Cordoby, Altey, Alhambry a Exea nás nikdy zase tolik nepřesvědčila. Proč má VW českou a španělskou Škodovku, není jasné vůbec nikomu, a místo podpory sportovnosti zajímavými koncepty plive v duchu „Auto Emocion“ rodinná auta (Altea), prodloužená rodinná auta (Altea XL), rodinná auta s batohem (Toledo). Pak přijde Ibiza, která má určit nový směr, načež je Seat nucen k zoufalému a naprosto nekoncepčnímu kroku přijmout linku na staré Audi. Žádné koncepty plné emocí a ostrých hran od Luca Donkerwolka, designéra zodpovědného za Murcielago.

TO JE ŠPATNĚ, Volkswagene! Co takhle udělat to pořádně, než si pořídíš další ozdobný šperk, který se ti brzy okouká? Co takhle postavit Seat na nohy? Postavit dynamický hatchback, který bude vypadat navenek i uvnitř jinak než Golf a nebude mít ten otřesně levný a chudý interiér Ibizy? Věřte nám, my chceme všechny ty Formula Racing FR verze (no dobře, Formule by se tedy jmenovat nemusely, nejsme idioti), chceme Cupry a Cupry R, alespoň pokud budou jiné než Pola a Golfy GTI. Nemusí být lepší, jen… jiné. Aby vyvolávaly emoce, ale ne typu „to je úžasná cenová nabídka, miláčku“. Charakterní auta pro nás znamenají vždy víc než nudné a šedé kočáry, co prostě fungují. Rádi se necháme unést jižanskými rytmy, ale nesmí znít jen v reklamě, nýbrž pod kapotou. VW a Seate, dokažte, že na to máte!

Galerie

Komentáře