foto Driversweb.cz

Sraz Klubu Sportovních Aut na okruhu v Brně

Datum článku: 20.5.2011 | Autor textu: Martin Jánský

Před dvěma týdny se konal svátek všech petrolheadů, do Brna se sjela sportovní a supersportovní auta všech možných výrobců, druhů a koncepcí. Driversweb u toho pochopitelně nemohl chybět.

Hřmot, rachot, řev, jekot, svist, burácení, hučení, funění, bručení, bublání. Jednoduše zvuk. Čeština má tolik krásných výrazů, kterými popisuje jednotlivé druhy zvuků, jejich povahu, tóny a zabarvení, ale věřte mi, že jich stále není dost, aby popsaly všechny jemné nuance rozdělující to, co můžete kolem aut slyšet. Je to až spodivem, jak čistě mechanický zvukový efekt kombinující výbuchy směsi ve válcích, pohyby pístů a ventilů, rotaci ojnic a vaček, ozubených kol a řemenic, sání, výfuku, cvakání převodovky, valení gum a já nevím čeho všeho ještě může nadšenci roztáhnout koutky nebo postavit chlupy na těle. Jen si vzpomeňte, jak často proháníte ručičku napříč otáčkoměrem, abyste si užili všechny jemné odstíny zvuku motoru vašeho mazla. A jak vám to dělá dobře.

Společnost byla skutečně různorodá, dorazili britští aristokrati i američtí vidláci

A je to právě zvuk, který ve vás zanechá největší dojem z okruhové akce typu srazu KSA. Není to ani dojem vizuální, protože většinu aut už máte z fotek nakoukanou a do detailu prozkoumanou. Není to dojem hmatatelný, protože ochmatávat soukromá auta je stejně nepatřičné, jako osahávat holku někoho jiného. A není to ani ten čichový, protože směs vůně benzinu, spálených gum a rozpálených brzdových destiček a kotoučů ze svého vlastního ježdění znáte určitě velmi dobře. Kdepak, ten nejdůležitější je zvuk. V časopisech si ho nepřečtete, na fotkách ho nezachytíte, v YouTube videích je moc zkreslený a v pořadech v televizi stále poněkud neosobní. Na okruhovém srazu ale frontálně útočí na vaše bubínky, kovadlinky i třmínky ze všech stran už od prvních momentů.

Co všechno nenajdete v trávě...

Už ve frontě daleko před vjezdem do areálu pronikalo lesem hřmění, burácení, ječení a svištění aut letících po okruhu. Hluk vyvolávající respekt a mrazení za krkem. Už tuším, jak se asi cítili vojáci, když si nepřátelské tanky klestily lesem cestu k jejich pozicím. Co auto, to jiný zvuk. Čtyřválce, pětiválce, šestiválce, osmiválce, desetiválce i dvanáctiválce. Véčka, boxery i docela obyčejné řaďáky. Atmosféry, turba i kompresory. Všechno, co vás jen napadne. Snad jen wankel chyběl. Co motor, to jiný zvuk. A jeden omamnější než druhý.

Kobra byla raději držena za mříží

Chcete příklady? Clio RS, Cooper S ani Alfu GT jste na tribunách skoro neslyšeli, foukaný pětiválec pod kapotou Focusu RS sympaticky štěká, šestiválcové boxery v zádích 911 typicky bručí a osmiválec Audi R8 zněl odhodlaně, ale jako by přicházel z velké dálky. Z řady dost vyčníval uřvaný Mustang GT500, kompresor Corvette ZR1 skučel jako meluzína a naprosto přebil tradiční nesourodé bublání véčkového osmiválu, standardní GT-R bylo sotva uchem postřehnutelné, zatímco vytuněné verze zněly, jako by trhaly vzduch. Nápadně to připomínalo nízký průlet stíhačky – blíží se a vy slyšíte, jak ohromné nasávací otvory polykají tuny vzduchu každou vteřinu a vytvářejí kolem sebe snad vakuum, jen pak nepřijde ten aerodynamický třesk a řev proudových motorů, když se prožene kolem.

Odhalené detaily na X-Bow byste mohli zkoumat celé hodiny

Pak přichází vyšší třída, supersporty. A není mnoho příležitostí, kdy byste auta jako Vantage V12, Mercedes SLS AMG, Gallardo Balboni nebo 458 Italia označili za tichá auta. I na volnoběh na sebe obvykle strhávají pozornost celé ulice a pod plynem rozpláčou všechny malé děti v dosahu. Tak jak je sakra možné, že dnes působí tak nenápadně až nevýrazně?

Je tohle moje garáž?

To proto, že na trať vtrhla i ryze okruhová auta. Pravda, všechny ty Caterhamy a Radicaly, které kroužily po okruhu, byly sice nesmírně rychlé a efektivní, jenže se svými spíše sériovými motory byly tiché jako myšky. Ale už takové Lotusy 2-Eleven a závodní Elise byly pořádně uječené, podobně i M3 GTR a UFO v podobě KTM X-Bow v závodní specifikaci. A to jsme teprve na začátku. Dále tu máme krásný kontrast Ultimy, která i přes lenivé bublání klasické americké V8 letí po dráze jako šíp, a černé závodní F430 od Mansory, která víc řvala, než jela. 458 Challenge svým otevřeným laufem dala jasně najevo, co silniční Italii chybí, stejně tak Cupové 911 GT3 byly o něčem jiném než sériovky.

Tak ne, tohle bude moje garáž.

Na vrcholu téhle pyramidy zvuků se skví dvě fantastická zjevení z jiného světa. Postarší Renault F1 přesně ukazuje, co přenosům z F1 chybí. Nebo vám na gauči přebíhá mráz po zádech, když slyšíte cirkulárkové ječení závodního motoru? Cítíte chvění a podivnou směsici strachu a nadšení? Jak to musí vypadat, když se po okruhu těch monopostů honí celá dvacítka? Toho se ale v Brně nedočkáme. Rozhodně ne dnes a nejspíš vůbec nikdy.

Nenene, definitivně TOHLE je moje garáž!

Druhé zjevení je ještě animálnější. Porsche 956, legenda Le Mans z půlky osmdesátých let, se kterou se britští šedí vlci přijeli sklouznout na okruh. Jen tak, pro radost. Zatraceně cool dědové. A zatraceně cool závodní Porsche s brutálním zvukem.

Typičtí britští důchodcovští turisté

Při vývoji 956 akustickou stránku věci nikdo moc neřešil, prostě jen vydolovali z motoru všechny možné koně, trubky k výfuku proměřili tak, aby o žádného nepřišli a auto si mohlo spokojeně odfukovat. A že přitom dělá takový virvál, který vám napumpuje adrenalin do žil a přinutí vaše bubínky mávat bílou vlajkou, to už je jen takový bonus navíc. Klasický závodní motor – otráveně se převaluje, vrčí a nadává v nízkých otáčkách, ale na plný plyn sveřepě ječí a i tím řevem odhání veškerou drzou konkurenci. Ještě teď se mi ježí chlupy v zátylku, když si na něj vzpomenu.

Sestro, honem přineste resuscitátor! Nahazování 956 pomocí přenosné baterie.

Oproti epochální zvukové kulise může samotné kroužení po okruhu působit na diváka docela nudně. Všichni si jedou čistou závodní stopu, žádné divoké drifty, žádný kouř od gum. Znalcovo oko si ale najde zajímavé prvky. Z tribuny C je skvělý výhled na velkou část trati s řadou technických pasáží, kde jezdci musí ukázat, co v sobě mají, a je dost poučné sledovat, jak kolo za kolem ladí brzdné body, pilují ideální průjezd a jsou odvážnější s plným plynem na výjezdu. Na první pohled to není velké drama, ale zpoza volantu to musí být pořádná adrenalinová akce, připočteme-li ještě dopravu kolem – předjíždění pomalejších a uhýbání těm rychlejším. Proto jízda Veyronu, kvůli kterému pořadatelé vyklidili trať, mohla působit pomalu a vyhlídkově. Určitě taková nebyla, jen nám chyběla možnost srovnání.

Jak nejblíž jste kdy byli Veyronu? Já si na památku odnesl jednu mouchu z mřížky chladiče.

Takže, máme tu spoustu všudypřítomného řevu motorů, máme tu nádherná auta z našich nejdivočejších snů. Připočtěte si k tomu borce v overalech odpočívající na trávnících vedle polorozložených speciálů, připočtěte si kompletně otevřené boxy, kde jste mohli šmejdit a čenichat, fotit a zkoumat, ptát se a vyzvídat, a připočtěte i otevřenou boxovou rovinku, přes kterou jste mohli přeběhnout na pit wall a sledovat pěkně zblízka maximálkou prolétávající supersporty a závoďáky. Naprosté petrolheadovské orgie. Kdybych to přirovnal k dítěti v cukrárně, už by se nejspíš válelo na zemi s pořádným bolením břicha, ne-li cukrovkou. Mohlo by to být ještě lepší? Snad jen kdyby mě tak někdo pozval do kokpitu, dal mi do rukou volant a řekl: „Jeď!“

  Line-up snů. Tedy aspoň pokud jste Porschefilové...

Konec snění, sraz KSA má i těžce pozérskou tvář. Nuceně se usmívající a uměle vypadající hostesky. Auta, která jste dosud nejspíš viděli jen na fotkách v časopisech, uzavřená na oploceném VIP parkovišti hlídaném ramenatými borci. Nebo třeba Veyron na stojánce propagující leštící prostředky. Nejpříznačněji působilo následující představení: žluté Murci LP640-4 přijelo v konvoji s Conti GT s nafintěnou madam modelkovského typu za volantem, řidič si odbyl trochu toho pózování u otevřených nůžkových dveří ve VIP prostoru, Lambo si pak odkroutilo pár kol vyhlídkovým tempem a ve stejném konvoji zase odjelo. Obě auta měla pochopitelně prominentní značky, naštěstí aspoň slovenské.

Klidně jste se vaším autem snů mohli nechat i přejet

Je večer, sraz KSA skončil a já stojím u boxové zdi starého Brněnského okruhu (kudy dnes vede běžná okreska) a snažím se urovnat si všechny myšlenky, které se mi divoce honí hlavou. Nejsilnější zážitky? ZLO v podobě Porsche 956 a menší zlo závodní 993 GT2. Honička dvou 911 GT3 Cup. Pár dobře schovaných 599 Fiorano. Ohromující detaily závodního X-Bow. Otevřené boxy, raketové průlety aut po cílové rovince pozorované z boxové zdi. Hrdina dne? Malé bílé Clio RS, které se mezi silnější konkurencí neztratilo, řidič zjevně věděl, co dělá.

Motoristický sport může být nebezpečný. Ale tohle stačí jen rozleštit...

Stojím u boxové zdi a dělám si poznámky a pozoruji, jak lidé zírají. Ne na mě, ale na zaparkovaná auta za mnou. Jak často vedle sebe uvidíte 5x Scirocco, Golf GTI Mk. VI, 996 Turbo, Focus RS a Hondu S2000? To se jen srazilo pár podobně naladěných bláznů do rychlých kol, kteří se dnes a denně potkávají na Driverswebu a mohli si dovolit splnit si svůj sen a udělat si radost sportovním autem. Příjemné zakončení perného dne plného aut.

Banda zatracených automobilových bláznů! (foto by Mishaw)

Takže jaké to vlastně bylo? Je těžké ubránit se nadšení toho desetiletého kluka, kterého v sobě všichni nosíme. Taková koncentrace aut snů a všech souvisejících vjemů prostě nemůže nepůsobit extaticky na všechny, kterým v žilách koluje benzin místo krve. Pokud se povznesete přes zármutek nad faktem, že nepatříte mezi „vyvolené“, je skvělé být aspoň u toho, protože sraz KSA ukazuje pravým nadšencům svou vlídnou tvář. Tvář ošlehanou od prachu silnice (velmi obrazně řečeno), vonící benzinem, ohoblovanými slicky a spálenými brzdovými destičkami. Sejdeme se na příštím srazu? Já tam rozhodně budu!

Lazaret raněných a padlých /// foto: autor

Galerie

Komentáře