foto Driversweb.cz

Řidič slečny Daisy – umění komfortní jízdy

Datum článku: 21.1.2013 | Autor textu: Martin Jánský

Nemusíte pracovat v hotelové službě, nemusíte být poskokem hollywoodské hvězdy ani servilním lokajem multimilionáře, aby se vám hodilo umět řídit opravdu pohodlně a s citem. Posaďte si vedle sebe přítelkyni, matku nebo šéfa a prověřte své řidičské schopnosti na maximum.

Jsem na dobré cestě. Za poslední dobu jsem dost zrychlil, mám věci víc pod kontrolou a víc o řízení přemýšlím. Odvážněji brzdím, sekám meziplyny, lépe najíždím zatáčky, přesněji trefuji apexy a citlivěji balancuji na hraně. A taky v sobě mám dost pokory a pudu sebezáchovy, abych se nevrhal po hlavě do riskantních situací. Uvědomuji si své nedostatky a stále pracuji na jejich odstranění. Fakt ze sebe mám lepší pocit. A čím víc se učím, tím víc si pořád uvědomuji, že neumím vůbec nic.

Jezdit rychle je samozřejmě velká výzva, jenže někdy mi přijde daleko těžší jezdit pomalu. Třeba když si hraju na nízkou spotřebu, což mi obvykle vydrží do první zatáčky a následující rovinky. Ale hlavně když vezu spolujezdce a chci, aby se cítili pohodlně. Je sice legrace, když si s kamarádem dáme pár zatáček, přičemž se ho snažím vyděsit pozdním brzděním a průjezdy zatáček na limitu, jenže řev k omezovači vytočeného motoru při předjíždění nebo projíždění zatáček za pištění kol bojujících o poslední zbytky adheze vaši přítelkyni nejspíš tolik neohromí. Stejně tak asi nepřesvědčíte o své odpovědnosti ani vaše obchodní partnery při divoké střelbě na úzké lesní okresce při jízdě na pracovní oběd a vaše matka vás určitě prokleje, až budete po cestě na nákupy zase zkoušet maximálku.

Možná umíte jezdit rychle, jenže tohle je úplně jiná výzva. Najednou je hlavním cílem plynulost, v zatáčce nehledáte hranu přilnavosti gum, ale naopak omezujete přetížení na minimum, stopu nevolíte podle gripu, nýbrž podle kvality povrchu, s autem a všemi ovládacími prvky se snažíte zacházet co nejjemněji. Najednou není tím nejdůležitějším úkolem být nejrychlejší. Tím nejdůležitějším úkolem je neudělat ze sebe blbce.

Ač se převážením pohlavárů neživím, jednou mi takhle posadili do auta generálního ředitele jednoho velkého českého podniku a dali mi za úkol doručit ho přes Prahu. Se zdánlivě jednoduchým úkolem na mě však padla tíha zodpovědnosti – je to VIP očekávající kvalitní servis, žádné cukání, poskakování a smýkání. Nezatleská při odjezdu z křižovatky za protáčení gum, nezaujme ho, jak odvážně se vrhám do zatáček, nepobídne mě, abych na to šlápl, až se budu proplétat hustým městským provozem. Řídím služební auto a jsem na jeho výplatní pásce, takže by razantní styl mohl znamenat, že si budu muset rychle sbalit fidlátka a jít na pracák. Přesně, hlavně ze sebe neudělat blbce.

Vypnout rádio, nekoukat na pasažéra. Vyrážíme. Pomalu, opatrně, jemně. V napjaté atmosféře hrobového ticha, které najednou zavládlo v kabině, mi každé, byť malé vytočení motoru připadá ohlušující, každé přeřazení připomíná srážku s lokomotivou. Ok, ještě o ždibíček jemněji. Motor držím jen lehce nad volnoběhem, spojku kloužu co nejprecizněji. Ještě obezřetněji sleduji dopravu, daleko intenzivněji kontroluji zrcátka a předvídám, jak jen to jde. Pět aut přede mnou bliknou brzdy, noha z plynu a už se připravuji na brzdění. Na pedál šlapu zlehka a proklínám přeposilované brzdy. Rozjezdy jsou klidné, aby to s VIP osobou moc neházelo, aby ani při řazení nekývala hlavou. Mezi pruhy nepřelétám při hledání rychlejšího postupu vpřed, naopak se klidně držím toho vybraného. Udržuji si odstup od auta přede mnou, abych stíhal včas a plynule reagovat, ale ne takový, aby mi to tam nějaký pitomec z druhého pruhu poslal. Studuji topologii dláždění z kostek a vybírám trasu bez hrbolů. Tančím mezi kanály, ale zase mezi nimi nemohu svižně slalomovat. Zlehka našlapuji. Konečně přijíždíme na místo určení, přeju pěkný den a se zabouchnutím dveří mi padá obrovský kámen ze srdce. Asi nepřijdu o práci!

Je to zkrátka věda a naprosto nový řidičský zážitek. Plynulost je základem správného řízení v jakémkoli tempu, oproti okruhu však musíte přepnout z bojového do komfortního režimu a po silnici spíše plout než jet. Snažíte se být co nejopatrnější a nejněžnější a najednou toužíte po automatické převodovce. Samozřejmě jezdit pomalu není zábava, ale je výzva si to zkusit, prověřit své řidičské schopnosti a dopřát spolucestujícím maximální komfort. Minimálně tak odčiníte všechny ty chvíle, kdy pojedete pro radost, oni se budou zapírat o palubku a strop, křičet neslušné výrazy a po zastavení hledat pytlík na zvracení. Tedy až zase pojedete tu svou. Jako blbec.

 

No, a když jste frajer, můžete to i skloubit...

 

Umíte také takhle psát? Chcete všem nadšencům do aut sdělit své názory a nápady? Máme pro vás jedinečnou šanci! Přihlašte se do našeho KONKURZU a ukažte, co ve vás je!

Galerie

Komentáře