foto Driversweb.cz

Punto & Punto – Ahoj dědo, jak se máš?

Datum článku: 10.12.2010 | Autor textu: Martin Jánský

Týden strávený s Fiatem Punto Evo 1.4 MultiAir, jehož test si budete moci přečíst už příští týden, mi přinesl řadu zážitků a úvah a umožnil i zorganizování setkání se zástupcem první generace Fiatu Punto, dávným předchůdcem z roku 1993. O to se přece nemohu nepodělit!

Ať už sednu do jakéhokoliv auta, vždy se pečlivě rozhlížím, kolik jeho „brášků“ potkám. Nic vám nevypoví o oblíbenosti auta lépe, než kolik jich na silnicích skutečně potkáte. Jak je na tom Punto? Zahlédl jsem řadu prvogeneračních a pak už jen pár hranatých druhogeneračních, ještě méně těch současných a Evo jen ve vlastním odrazu ve výloze. Není to škoda? Ale ano, je to Škoda! Vedle oblíbené a všudypřítomné Fabie to má každé auto těžké.

 

Pak už ale nadešel čas setkání generací. Vůbec to neberte jako klasický srovnávací test, ale přímé porovnání vám jasně ukáže, jak dlouhou cestu nákupní tašky za těch předlouhých sedmnáct let urazily. Rozhodně není náhoda, že tvary obou aut, původního Punta i novotou vonícího Eva, kreslil proslulý Giorgetto Giugiaro. Fiat slavil s prvním Puntem velký prodejní úspěch, na který druhá, hranatá generace nedokázala navázat, proto se Fiat vrátil k osvědčenému designérovi a víte co? Zase to funguje. Třetí generace z roku 2004, která dostala jméno Grande Punto, znovu dokázala zaujmout svět svými okouzlujícími tvary. Loni byla omlazena faceliftem, čímž se zrodilo Punto Evo. Původní Grande Punto se dá stále koupit jako Punto Actual. A se slevou. Jste zmateni? Z toho si nic nedělejte. My také.

 

Když původní Punto a nové Evo postavíte vedle sebe, hned si všimnete zásadního rozdílu v dimenzích. S každou generací nám všechna auta postupně rostou a těžknou. Jednak je to dílem marketingu, především ale luxusní výbavou a deformačními zónami. Nic, bez čeho bychom se dnes obešli. Nebo by vám snad nechyběla klimatizace, pohodlné a vyhřívané sedačky a řada airbagů? A jak by se vám líbilo, kdyby jedinými deformačními zónami byla vaše kolena a hrudník? Rozdíl byl ještě patrnější, když jsem Evo náhodou zaparkoval vedle Peugeotu 205, hvězdy druhé poloviny osmdesátých let. 205 vypadala vedle Eva jako krabička od sirek – mrňavá a křehká. Jen se proklínám, že jsem pro vás neudělal demonstrativní foto.

 

Je fantastické sledovat, jak daleko se hatchbacky posunuly od původních nákupních tašek na kolečkách. Dřív stačilo, abyste při nakupování nemokli a nemuseli táhnout tašky domů v ruce, dnes už ale tahle auta plní roli jediného auta v rodině. Musí vás odvézt do práce, s dětmi do školy, v pátek na nákup a o víkendu rodinku doručit na hory. A to třeba i do Alp. A v létě do Chorvatska k moři. A víte co? I takový prcek, jako je Evo, to hravě zvládne. V klidu, teple a v pohodlí, navíc solidní cestovní rychlostí. V Peugeotu 205 i o chlup novějším Puntu by taková cesta byla utrpením. Rád bych vám povyprávěl i o rozdílech v jízdě, ale počasí nestálo za nic, takže jsme to nepokoušeli. Vývoj podvozků nicméně sedmnáct let nespal, takže hádám, že kde by Evo drželo stopu a perfektně tlumilo nerovnosti, tam by se staré Punto naklonilo, klouzalo nebo poskakovalo. Přece jen, nové tlumiče jsou nové tlumiče.

Největší šok zaručeně zažijete v interiéru původního Punta. Tvrdý a šedý plast kam až oko dohlédne, na dnešní dobu již poněkud zemědělsky působící ovládací prvky. Tlačítka i pedály, volant a řadička. Odpor ve spojce? Progresivní nástup brzd? Nepřeposilovaný volant? Komu by tohle v moderních autech nechybělo! Jenže plastový volant už dávno není extra příjemný do ruky a chod řadicí páky je otravně dlouhý a pocitově podivně gumový. Dnes už má každý malý a levný korejec interiér dostatečně příjemný, abyste místo zavřených očí a gumových rukavic raději vše okukovali a všeho se dotýkali. V prvním Puntu jste jasně viděli, kde všude se ve Fiatu šetřilo. Punto prostě nezapře dělnický původ. Zato Evo, obzvláště ve vrcholné výbavě, má interiér tak konejšivý a pohodlný, že se snadno může porovnávat s auty o třídu dvě výš. Ale to si necháme až na příště.

Ne všude ale pokrok přináší své ovoce. Díky nižšímu podvozku má Evo spoustu přilnavosti v zatáčkách, ale taky v kolejích ze sněhové břečky občas zavadilo břichem tam, kde letité Punto, připravené i na polňačky, nemělo nejmenší problém. Oproti prvnímu Puntu Evo narostlo, ale jen zvenku, nikoli uvnitř. Zavazadlový prostor je porovnatelný, jenže v Evu si dozadu „za sebe“ (tedy když si nastavím sedačku řidiče podle sebe a pak se posadím na zadní lavici za řidiče) nesednu (a to měřím jen 185 cm), místo pro kolena chybí, což zase v původním Puntu není problém. Stejně tak u Eva zamrzí interiér v kombinaci barev černé, světle černé a tmavě černé. Dobrá, ještě pár detailů je bílých. Prvogenerační Punto předvádí decentně barevné výplně dveří a potahy sedaček, které šedý interiér přece jen trochu osvěžují.

 

Co si z tohoto generačního setkání odnést? Vývoj jde v mnoha oblastech správným směrem – podvozek, motory, bezpečnost a kvalita interiéru jsou oproti hrdinům minulosti někde naprosto jinde. U ovládacích prvků už ten přínos není tak jednoznačný. Posilovače sice pomohou při parkování, ale připravily nás o cit v řízení. Spojku sešlápne i něžná dívčí nožka, ale chybí nám v ní cit. Brzdit můžete jemným dotykem, ale dávkování je podstatně obtížnější. Všechno je jednodušší, snazší, naladěno tak, aby nás auta při dennodenním používání svým řízením příliš neunavovala a nevyžadovala za volantem žádné větší úsilí. Méně nás zapojují do procesu řízení. Také jsou znatelně lépe promyšlená a postavená. Nemůžeme si ale pomoci od pocitu, že při honbě za dokonalostí tak trochu ztrácí duši. Už těžko hledáte ty drobné chybky, pro které jste se naučili svá dřívější auta tak milovat. Jenže my chceme být zapojeni. Chceme cítit pohyb kol ve volantu, chceme se prát se spojkou a chceme dupat na brzdu vší silou, abychom vyloudili nějaký ten účinek. Chceme omlouvat chybky auta, abychom se celý týden těšili, až znovu skočíme za volant a pořádně ho protáhneme. Ledacos mu odpustíme, jen když nám už po usednutí do sedačky vyloudí úsměv na tváři. Protože my řízení prostě milujeme! Jeden Peugeot 205 XS, prosím! Ehm, tedy aspoň na víkendovou zábavu. Na všední dny je moderní Evo přece jen lepší.

Galerie

Komentáře