Vlhko, pět stupňů, lehké mrholení, na silnicích nasmrkáno. Dokonalé podmínky na projížďku v nové Hachi. Už od podzimu jsem se na opětovné setkání neuvěřitelně těšil. Perfektní řidičská pozice, jasně čitelné ovládací prvky, výkonu tak akorát, samosvor, ideální rozložení hmoty mezi nápravy a hravá povaha. Dokonalý hardware na trénování kontrolovaného klouzání. Takže jsem vyrazil hledat vhodný a přehledný sled zatáček, kde bych mohl pořádně potrápit zimní obutí! Teď si asi myslíte, že napíšu něco veselého o driftingu a powerslidech, jenomže tohle sobotní dopoledne mě místo bokovací extáze přimělo k zamyšlení. Musím totiž přiznat, že mi driftovat prostě nešlo. Nedokázal jsem hachi na zimákách na vlhku řídit tak, abych měl pocit uspokojení, jak ji krásně zvládám a ona mě poslouchá, než naposledy na podzim za suchých podmínek na letňákách.

Vůbec to nebyla chyba auta. Znovu jsem si potvrdil, že internetové debaty o absenci výkonu a točivého momentu této krásky jsou plonkové a naprosto zbytečné. Od 4 500 otáček výš zkrátka boxer jede krásně a rozezní se v brumlavém mechanickém vrčení charakteristickém pro motory s protilehlými písty. Na to, abyste motor udrželi ve správném režimu otáček, máte tu věc, která se jmenuje převodovka, čili je třeba přestat fňukat, jak to nejede odspoda, ale řadit!

Problém byl ve mně. Cožpak o to, základy už mám jakžtakž zvládnuté – pobídnout plynem zadní kola ke sklouznutí na vlhkém povrchu při současném kontra volantem. Teorie je jasná, praxe náročnější, při té jemné motorice pořád něco kazím. Hachi chce rychlé, ale jemné pokyny, takže rychlé ruce na volantu a citlivé špičky na pedálech. Nic z toho jsem si to ráno do auta nevzal. I když jsem dal akorát plynu a zvládl adekvátně rychlé kontra, nějak jsem zjistil, že můj pracně ulovený powerslide jaksi nekopíruje správně zatáčku tam, kam vede. Takže plynem balancuji na hraně trakce a upravuji úhel kontra, ale výsledkem je stále jen výrazně „hranatá“ zatáčka a vyděšený spolujezdec. A to nemluvím o tom posledním, veledůležitém článku powerslidu – ladném zakončení smyku.

Téhle fáze se bojím nejvíc. Jde o to být dostatečně jemný s plynem, ale současně zůstat velmi rychlý s volantem. Povolovat plyn, zmenšovat kontra a v poslední chvíli mírně přidat, aby auto vyrazilo rovně a neházelo zadkem ze strany na stranu. Když jsem to pokazil, GT86 se velmi snadno přehoupla na druhou stranu nebo s sebou aspoň nepříjemně trhla, jak kola chytla grip. A to je ten moment, kdy nad ní nemám tu správnou kontrolu. A to mě to pěkně štve. Ani nemluvím o situacích, kdy jedu opravdu rychle a smykem chci doladit optimální průjezd zatáčkou. V teoriích na tom fakt nic není, je to o balancu předek/zadek, přenosu váhy, vnímání přesunu hmoty auta a míry adheze pneumatik při současném sledování, jestli přední kola stále směřují tam, kam vede silnice. Zní to jednoduše, ale ve skutečnosti je to děsně těžké! Je toho najednou mnoho, co se dá pokazit, i když „Horký volant“ čtete každý večer před spaním a Chisova videa o technice jízdy sjíždíte každý týden.

Minulý víkend mi zkrátka nasadil brouka do hlavy. Dokonce tak velkého, že jsem od pondělí využil jakoukoli šanci a na novém sněhu trénoval v různých zatáčkách a virtuálních zatáčkách velkého odstavného parkoviště přenos váhy a balancování v ladných přetáčivých smycích v mém starém dobrém pětkovém BMW. Na velmi kluzkém povrchu je totiž tohle auto docela dobré začátečnické nářadí, díky dlouhému rozvoru nemusí být reakce tak bleskové jako u GT86 nebo nakonec i u MX5 NC, a tím pádem se snáz povede udržet dlouhý drift a správně jej zakončit, nebo si ho rovnou přenést do boku na druhou stranu.

Definitivně jsem si uvědomil, že nepotřebuju řešit nijak dramaticky, které je to opravdové řidičské auto, ale potřebuju si sednout do toho, které mám a konečně se začít učit řídit. Trénovat o samotě je sice nutné, ale abych se někam skutečně posunul, je potřeba mít učitele. A to platí pro všechny, kteří se chtějí stát lepšími řidiči – lidi, fofrem do nějaké školy sportovní jízdy, protože i když máte třeba špičkové náčiní, ale nemáte natrénováno, nepůjde vám to. A nejde jen o nějakou kratochvíli z jízdy dveřmi napřed. Jde o to umět ovládat auto opravdu na limitu. Ne na limitu vlastních schopností, kdy přestáváte mít auto pod kontrolou, ale na limitu schopností auta, abyste jezdili nejen rychle, ale hlavně bezpečně. Je to věc, co se může kdykoli hodit, respektive se bude hodně hodit při jakékoli opravdové krizovce. Já to vidím jasně. Sehnat si samosvor do mé staré Mazdy MX5 a najít nějakého borce, co by mě s ní naučil trošku jezdit!

Přemýšlíte kde začít? Začněte s tréninkem u profesionálů! Kurzy sportovní jízdy se závodním jezdcem Martinem Semerádem můžeme jen doporučit. Na vlastní kůži jsme jej zkusili.

Líbí se vám tento článek? Nebo jste pobouřeni? Napište nám vás názor dolů do diskuze pod článkem. Máte pocit, že byste to uměli taky? A třeba ještě lépe? Milujete auta a vše kolem a máte světu co říci? Rádi vám dáme prostor! Přihlašte se do našeho konkurzu a ukažte, co umíte! Klikejte zde.