Mám rád své mechanické hodinky. Rád je natahuji otáčením korunkou, rád se dívám proskleným dýnkem, jak běží strojek, uklidňuje mě jejich tikání. Fascinuje mě ta složitost mechanismu plného ozubených kol a ložiskových kamenů s pohonem pružinou, obdivuji preciznost jejich sestavení a smekám před hodinářem, který je složil vlastníma rukama. Ale provětrám je jen občas, protože na každý den mám chytré hodinky, které ukazují čas na setinu přesně a ještě mi dávají fůru dalších možností díky propojení se smartphonem. A přesně tak to mám i s auty – dal bych život za řev osmiválce, ale moc dobře vím, že elektromobil funguje jako dopravní prostředek mnohem lépe.

Už jen to jednoduché ovládání. Nastartováno máte hned, stačí zmáčknout tlačítko a celé auto ožije. Místo složitého šlapání na spojku a kvedlání pákou stačí jen joystickem zvolit jízdní režim a k řízení stačí vedle točení volantem šlapat v podstatě jen na jediný pedál – konkrétně ten plynový. Nissan této funkci říká e-Pedal a jde v podstatě o to, že po povolení plynu začne elektromotor silně rekuperovat a tím i brzdit. Když chcete zpomalovat plynuleji, stačí povolit plyn o trochu méně a rekuperace bude slabší.

Tahle funkce jde i vypnout, třeba aby na dálnici nebo okreskách nerušila plynulou jízdu, ale ve městě a okolí je skvělá. rychle si na ni zvyknete a zjistíte, že přešlapovat na brzdový pedál prakticky vůbec nemusíte, 95 % situací ubrzdíte rekuperací. A to se pozitivně promítne nejen na opotřebení brzd, ale také do pomalu ubývajícího dojezdu. Samozřejmě když pak vyjedete na dálnici a ještě si k tomu pustíte klimatizace a jízdní asistenty, procenta baterie budou ubývat rychleji. Ale ani tak to není tragédie, nový Leaf totiž nabízí až 270 kilometrů dojezdu.

A přibližně tolik můžete skutečně dojet, což je oproti prvnímu Leafu, který reálně dojel kolem 160 km, podstatný rozdíl. Za těch osm let, které uplynuly od uvedení prvního generace, doba totiž pokročila a technologie poskočily zase o kus dál. Nový Leaf tak přijíždí s větší baterií a silnějším elektromotorem, takže dojede dál a hbitěji – dálniční tempo mu nedělá problém a předjíždění je hračkou, zvlášť díky bleskovému nástupu točivého momentu (žádné řazení, žádné čekání na ideální otáčky nebo nafouknutí turba).

Vylepšené pohonné ústrojí dělá z druhého Leafu lepší auto, ale tím naštěstí Nissan neskončil. Největších změn si všimnete v interiéru, který je o chlup prostornější a hlavně má úplně novou palubní desku, jež svým zpracováním a použitými materiály konečně více odpovídá cenovce.  Najdete tu také zcela nový infotaimnet s dotykovým displejem, 360stupňovým kamerovým systémem a online službami (data pro navigaci i mobilní aplikace propojená s autem). Další velkou novinkou je systém ProPILOT, který zastřešuje adaptivní tempomat, udržování jízdy v pruhu, nouzové brzdění a parkovací asistent. Z nějakého podivného důvodu se však mezi palubní přístroje vrátil analogový rychloměr. Asi aby to pro elektro-nováčky nebyl takový šok…

Nejprodávanější elektromobil (první generace se prodalo přes 300 tisíc kusů) tak mezigeneračně hodně dospěl, ale bezchybný není. Pořád nemá podélné nastavení volantu, posaz je moc vysoký (pod zadkem máte baterie) a sedačky měkké (což ale odpovídá houpavému naladění podvozku) a přechod z rekuperace do brzdění je trochu nedoladěný. Ale to je tak všechno, co Leafu mohu vytknout, navíc si na tyhle drobnosti rychle zvyknete.

Jako auto ale působí stejně kompetentně jako ostatní konkurenti v téhle třídě – je dost prostorný a praktický, bohatě vybavený a jezdí uvolněně a příjemně. Hlavně se však daleko snáz používá a jeho provoz vás nebude nic moc stát. Pokud vám tedy elektromobil zapadne do vašeho života (z pohledu dojezdových vzdáleností a dostupnosti nabíjení), na Leaf se můžete s klidem spolehnout, bude se vám líbit.

Foto: Jiří Čermák

Technické parametry vozidla Nissan Leaf: