foto Driversweb.cz

Mazda MX-5 – třikrát jinak a pořád stejně

Datum článku: 25.8.2011 | Autor textu: Martin Jánský

Legendární roadster Mazda MX-5 letos slaví už dvaadvacáté výročí a 900 tisíc prodaných kusů. To už je dobrý důvod, proč dát dohromady zástupce všech tří generací a podívat se jim na zoubek. Jako záminka určitě, ale my se hlavně fakt hrozně moc chtěli projet...

Sedím za volantem NAčka. Přede mnou je naše testovací trať plná táhlých i utahujících se zatáček, do nichž není vůbec vidět. Úzká okreska s hladkým povrchem, lemovaná svodidly, stromy a strmým srázem. Náročná trať, neznámé auto, navíc zadokolka. A samozřejmě právě pršelo, takže ten dokonale hladký asfalt je také dokonale mokrý a kluzký. To mě neuklidnilo. Vedle mě sedí starostlivý majitel auta, tak nahazuji sebevědomý výraz typu: „Nebojte, tohle dělám denně.“ Věří mi to? Vidí, jak se mi třesou ruce?

Znáte to, týdny se sháníte po nějaké MX-5, abyste konečně okusili dosud nepoznané, pořád nemůžete na žádnou narazit a pak se vám sejdou hned tři najednou. Smůla. Taky se vám to stává? Dobrá, bylo to trochu jinak. Oslovili jsme našeho čtenáře Pavla, který na náš návrh velmi ochotně kývl, a dokonce sehnal další dva blázny z MX-5 fóra, kteří se do toho vrhli s námi. Dát dohromady všechny tři generace (nejstarší NA 1989–1998, prostřední NB 1998–2005 a nejnovější NC) najednou je skvělá příležitost, jak oslavit kulatiny slavné Miaty a zároveň zkusit experimentálně zjistit, proč je mezi lidmi tak oblíbená, a jak se za těch dlouhých dvacet dva let výroby změnila.

První zatáčky odhalují, že NA možná má posilovač, ale moc ho necítíte. Řízení je tak akorát tuhé, aby nebylo moc těžké, a skvěle do volantu přenáší všechno dění pod předními koly. Řazení je navíc skvostně rychlé. Jenom ji vymýšleli pro menší lidi. I se sedačkou úplně vzadu sotva nacpu levé koleno mezi dveře a volant, nemluvě o tom, že by se mi měly někam tam vejít i ruce, kterými ho při zatáčení budu držet. Nakonec mám nohu na spojce podivně zkroucenou a při zatáčení se i tak plácám rukama do kolen jako při nějakém zapomenutém lidovém tanci. Kdepak, dnes žádné chytání klouzající zádi nebude, tak raději pěkně opatrně s plynem a brzdami.

Dokonalá řidičská pozice všechny generace MX-5 spojuje. Sedíte příjemně nízko nad zemí, volant i pedály máte přímo před sebou, pravá ruka ideálně spočívá na loketní opěrce a zcela záměrně máte dlaň přímo u fantasticky krátké řadicí páky s ještě kratšími drahami. Takhle dokonalé pozice v hot hatchi nikdy nedosáhnete, ani kdyby se ergonomové rozkrájeli. Pokud ale máte přes 180 cm, budete v NA útrpně bojovat s místem pro nohy a oči budete mít skoro na úrovni horní hrany rámu okna. Sklopené stínítko je pak účinnější než klapky na oči. V NB je to o něco lepší a NC už je naprosto perfektní. Chvála pokroku!

Plyn a brzdy nejsou problém, pracuje se s nimi naprosto precizně, stejně tak se spojkou. Tohle NA má pod kapotou slabší šestnáctistovku, které se moc nechce točit ani zpívat, ale už má tu správnou historickou bublavou patinu. Podvozek je ale perfektní, Miata je pevná v kramflecích a vůbec neplave, takže v zatáčkách si snadno udržíte rychlost. Za vším je ale sportovní podvozek od Koni kombinovaný se 16palcovými koly místo sériových čtrnáctek. I z úcty ke stáří jsem ji nechytal moc pod krkem, aby pak majitel nechytil pod krkem mě, až by na mokru uklouzl zadek a já se místo bleskurychlého kontra jen zoufale plácal do kolen.

Nemusíte letět s větrem o závod, abyste se bavili, i pohodová jízda je řidičsky uspokojující. Sedíte v kompaktním, sportovním kabrioletu, za kterým se všichni rádi ohlédnou, užíváte si ten blízký kontakt s okolím, který je všem majitelům otevřených aut tak důvěrně známý, a nic vás nemůže rozhodit. A když dostanete chuť, pořád máte pohon té správné nápravy, takže vám krouťák nesahá do řízení a stopu upravujete plynovým pedálem. A když trochu sprchne, můžete zkusit i rozevlátější styl, MX-5 jsou pověstné svou přátelskostí a plynulým a čitelným přechodem k přetáčivosti. Tedy pokud původní nastavení nerozhodíte tvrdým sportovním podvozkem, příliš širokými koly nebo špatnou volbou gum, kdy vás pak Miata za hranou mile ráda kousne.

Čas skočit do NB. Nebo jsem omylem v Trimphu Spitfire? British Racing Green verze Miracle pronikla z karoserie i na popisky budíků, na sedačkách krémová kůže, dřevěný volant, řadička a ručka a osobní sluha skrytý ve schránce před spolujezdcem. „Jeevesi, zařaďte mi jedničku, rád bych vyjel.“ A hned mě čeká šok, řízení stojí za starou bačkoru. U Mazdy asi našli nějaké další posilovače, ale už ne návod, k čemu je připojit. Ke kolům to nejspíš nevyšlo, protože je na konci tyče řízení moc necítím. Motor je ale o poznání živější a není to jen těmi dvěma deci navíc a pěti lety věku. Inženýři mu zkrátka nadělili více chuti do života.

Je fascinující vidět je všechny tři vedle sebe. Designem se samozřejmě liší, ale proporce zůstaly po celých dvaadvacet let stejné. A co je naprosto neuvěřitelné, váha prakticky taky! Chápete to? V době, kdy městská mini nabírají metráky stejně snadno jako generace dětí odkojená colou, burgery a čokoládou, MX-5 se pořád drží na dostřel jedné tuny a s délkou prakticky stejnou, jako měl více než dvě dekády starý originál. Tomu říkám pravá pocta původní koncepci. Díky kompaktnosti, lehkosti, útulnému interiéru a přátelskému, propracovanému podvozku s autem snadno splynete, přesně jak zamýšleli tvůrci původní filozofie jinba ittai (volně přeloženo „jezdec a kůň jedním celkem“). Arigató!

NBčko v britské výsostné kamufláži má podvozek zcela sériový, ani kola se neměnila, takže MX-5 v nejryzejší formě. A… je to špatně. Snad kdybych předtím nejel sebejistou, upravenou NA, vadilo by mi to méně, jenže NB se najednou houpe a naklání a budí ve vás nejistotu. Pak se zakousne a drží, a zřejmě právě to je součást přátelskosti a progresivity podvozku. Motor na rovinkách krásně točí a příjemně vrčí, rychlosti zapadávají tempem, které zahanbí i blesk ve dnech nejlepší formy, pak letíte k zatáčce, brzdy se skvěle dávkují, podvozek se zhoupne a zapře a zatáčkou můžete projet krásně jistě a pro radost si pomoci i plynem, pokud si věříte. Efekt plácání do kolen je méně pravděpodobný, máte pro levé koleno asi o dva centimetry více místa. A NB navíc nekousne.

MX-5 nikdy neměla za cíl být hardcore sporťákem. Vždycky šlo spíš o snadnou ovladatelnost, propojení a vstřícnost. Proto má nejsilnější moderní motor relativně skromných 160 koní, proto podvozek zprvu trochu plave, aby z vás na běžně děravé a hrbolaté okresce při běžné cestě do práce nevytřásl duši. Každodenní použitelnost, to je další úžasná vlastnost MX-5, ruku v ruce se spolehlivostí. Celou zimu jednu poblíž mého domu vídám jezdit po ránu do práce, sníh ani mráz ji nezastaví. Dá se navíc pořídit i s hardtopem.

A na konec Pavlova NC, na tu se těším nejvíc. Jako každé moderní auto budí nejsolidnější a nepropracovanější dojem, ačkoliv z některých plastů a jejich slícování by se rozplakal i mnohý čínský podnikatel zneužívající práci dětí a tlačítka vyhřívání sedaček pocházejí nejspíš z doby, kdy se zrodilo první NA. Integrita interiéru je jinak bezchybná a odlehčovacích prací se dostalo i slunečním stínítkům, které teď vypadají jen o chloupek pevnější než kelímky na kafe. Jenže to vám skutečně vadit nebude, jen co nastartujete a rozjedete se.

NC můžete mít jako první i s plechovou skládací střechou, která nepřidává mnoho kil, příliš nemění rozložení hmotnosti, zato významně zvyšuje praktičnost. A nemusíte se bát vandalů s nožem, kteří však chovají Miatu docela v úctě, dle zkušeností majitelů. Navíc jsou pověstně spolehlivé, takže vám tahle hračka neudělá díru do rozpočtu. Opravdu si vedle svého nudného přibližovadla nemůžete dovolit auto pro radost?

  

Prvních pár zatáček a už s dvoulitrovým NC srůstám a přidávám tempo. Auto je kouzelně stabilní na brzdách i pod plynem v zatáčce, motor vás za skvělého zvuku vystřeluje z jedné zatáčky do druhé a Miata dělá všechno proto, aby vás podpořila. Výkonu je tak akorát, abyste se bavili bez efektu sevřených půlek, řízení vám přijde důvěrně známé, řadičku nemusíte lovit, protože vám ji někdo strčil rovnou do ruky, a když brzdíte, špička boty najde další pedál a rovnou tam lupne meziplyn. Vše je naprosto přirozené a přátelské. Výfuk hlasitě burácí a já spojuji zatáčky s rovinkami do jednoho nekončícího extatického zážitku. „Pavle, můžu si to dát ještě jednou?“ Nejradši bych tam kroužil až doteď.

I NC se dostalo „tuningové“ kůry. Sportovní tlumiče, pevnější stabilizátory a hlasitější výfuk jsou protilékem na vrozenou houpavost a nenápadnost MX-5, která by zhýčkaného sportovního řidiče snícího o motokáře se značkami mohla zprvu odradit. Pokud ale umíte číst mezi řádky a vyváženost a ovladatelnost je pro vás víc než plyn na podlaze a maximálka na dálnici, pak MX-5 může i bez dodatečných úprav být snadno váš favorit. Stejně tak, když řízení tolik neprožíváte, ale toužíte po větru ve vlasech. Miata dokáže uspokojit mnoho lidí a mnoho chutí. Opravdový univerzál. A perfektní auto pro opravdového řidiče.

 

PavleS a kluci, díky za ochotu a trpělivost, bez vás bychom tenhle test nezvládli.

Galerie

Komentáře