Když oslavíte své 65. narozeniny, máte už nárok na odpočinek. Takže seknete s prací a vyrazíte na dlouho někam k moři, do lesa nebo na ryby. Zkrátka si dáte oraz a užíváte si to, na co jste celé roky hektického pracovního nasazení neměli čas. Po dekádách tvrdé dřiny, kdy jste ze sebe denně dostávali to nejlepší v práci i staráním se o rodinu, jsou tělo i mysl pořádně opotřebované, takže máte nárok na slušné zacházení i od ostatních. Vaše děti vám pomohou s taškami s nákupem, v MHD vás mladší pustí sednout. V žádném, ale skutečně v žádném případě by vás nikdo neměl nutit zdolávat strmé kopce, mlátit s vámi na terénních vlnách, vymetat bahnité kaluže nebo vás házet do kamenité rokle!

Ale přesně to jsme v Land Rover Experience centru poblíž Písku prováděli s Defenderem, naším pětašedesátiletým jubilantem. Zařadit redukci, zamknout středový diferenciál a Defender se okamžitě stane prakticky nezastavitelným i v tom nejnáročnějším terénu, kam si troufají jen tanky nebo horolezci. Hluboké blátivé koleje, bahna po kolena, náklony, kdy ležíte v sedačce, visíte na pásu nebo zrcátkem skoro drhnete o zem, skalnaté srázy, které se běžně zdolávají jedině s mačkami a cepíny, nic z toho ho nevyvede z konceptu. Velký pozor nemusíte dávat ani na nájezdové a přechodové úhly, protože vpředu, vzadu i pod vámi je dost železa na to, aby se autu nic nestalo, když ho někde položíte, opřete nebo vám rovnou někam upadne. Kdo prý nedal s Defenderem budku, není pravý Land Roverista. Prostě se držíte volantu, jste podle potřeby jemní i drsní s plynem a auto se valí, prokousává a šplhá terénem i na silničních gumách dál, až vás to postupně přestane překvapovat.

Defender, tenhle legendární pracovní nástroj pro armádu, záchranáře, zemědělství, expediční dobrodruhy a všechny ostatní, kteří se potřebovali dostat na místa, kam nevedla mnohdy ani prošlapaná stezka, natožpak asfaltová cesta, se narodil v roce 1948 spolu se samotnou značkou Land Rover. Tedy, to se ještě nejmenoval Defender, zpočátku to byl prostě jen Land Rover, pak občas nějaké to Series, případně 90/110/130 podle délky rozvoru v palcích. Jméno Defender dostal až v roce 1990, kdy firma uvedla model Discovery, který měl být jeho moderní náhradou. Jenže Defender byl natolik unikátní, až se stal nenahraditelným a svůj tvrdý život plný dřiny žije dodnes. Doslova, zhruba 75 % ze dvou milionů prodaných Defenderů stále jezdí a slouží.

O jeho unikátnosti už jste možná leccos slyšeli. Klasický design krabice, kolmé čelní sklo. Žebřinový rám, tuhé nápravy. Možná taky víte, že si v něm není kam odložit levý loket, leda tak ven z okýnka. Ale jde to ještě dál. Spínací skříňka vlevo pod volantem, u ní páčka ovládání světel a o nastavení pravého zrcátka musíte požádat spolujezdce. Brzda tam, kde byste čekali spojku, spojka vlevo dole u dveří, kam byste si normálně při delším cestování odložili nohu. Velký volant a řízení bez posilovače, dlouhá řadicí páka a kratší páka redukce, kterou musíte někdy trochu přesvědčovat. Tvrdá spojka, kamenná brzda, dlouhý chod plynu a ještě delší setrvačnost motoru. Tuhý podvozek vám dá pocítit každý hrbol nebo spáru, slyšíte valení kol, svistot větru a mlácení kamínků do podběhů. Aspoň že už má vinuté pružiny místo listových a od roku 2007 nový interiér. Který má pořád páčky pod volantem připomínající staré Škodovky. Možná se chytáte za hlavu nad tímhle pojízdným panoptikem, ale právě proto je Defender tak kouzelný – musíte zase ŘÍDIT. Zvyknout si na všechny jeho libůstky, přizpůsobit se mu a dát do toho svůj řidičský um, aby dělal, co chcete.

Pokud chcete skutečně cítit, jak velký skok udělal automobilový vývoj za těch 65 let, přeskočte z Defu do Disca a projeďte si stejnou trať. Šokující není to, že značně civilizovanější Discovery zvládne většinu podobných kousků. Šokující je to, jak snadno. Nasednete do kožených sedaček, zmáčknete pár tlačítek, zařadíte Drive a terén naráz zmizí. Ok, auto se trochu víc houpe, trochu víc naklání, ale jinak si připadáte jako na nedělním výjezdu na nákupy. Pryč je praní se s volantem, přetahování s řadičkou, zápolení s pákou redukce, pryč je cukání a poskakování provázené spoustou divných mechanických zvuků. Disco s koženými sedačkami, luxusním interiérem, s automatem, vzduchovým podvozkem a přepínacím systémem Terrain Response si razí cestu všemi nástrahami bývalého vojenského prostoru. To samé auto, které ještě před pár chvílemi relaxovaně letělo dálniční rychlostí a přinášelo pohodlí a nenucenost luxusní limuzíny. Člověka to nutí přemýšlet, k čemu je vlastně ten Defender v dnešní době ještě vůbec dobrý.

Ale na to se stačí jen trochu zamyslet. Dva rozvory, několik variant uspořádání kabiny a nekonečná šíře možností úprav. Nebude vám vadit, když se někde odře nebo potluče, to budou jen frajerské jizvy odpovídající správnému použití, ani když u něj něco odejde, protože to snadno opravíte i uprostřed džungle nebo pouště daleko od civilizace. To auto je prostě nesmrtelné a nezastavitelné (Jak dokázaly mnohé expedice. A vojenská tažení.). Tahle stará škola nemá proti civilizovaně schopnému Discovery v moderním světě šanci, ale Defender je prostě nástroj, a když ho tak budete používat, je naprosto nedostižný a nepostradatelný.

Paradoxně se ho však brzy budeme muset naučit postrádat. Jakkoliv světové organizace bojují za záchranu ohrožených druhů, žádná z nich se nesnaží zachránit Defender před skonem vynuceným bezpečnostními regulemi a emisními normami. Proto bude muset v roce 2015 zřejmě s definitivní platností odejít do důchodu a nahradí ho nový, civilizovanější stroj postavený na bázi konceptu DC100. Což je škoda, protože Defender působí v dnešním světě jako sympatické zjevení – představte si, že by se taková auta jako E-Type nebo Mini (to pravé Mini) vyráběla dodnes. Přestože z pohledu moderního člověka zvyklého na jednoduchost a komfort působí skutečně zastarale a přežitě, pořád je v nejlepší formě a připravený odevzdat kvalitní pracovní výkon. A přitom jakoby mimochodem přinést řidiči dost odlišný, ale velmi uspokojující pocit za volantem, ryzí radost z řízení. Musíte se s ním svézt, abyste ho pochopili, ale jakmile to uděláte, budete k němu cítit nehynoucí respekt. Asi je začnu na silnici palcovat. Defender je prostě živoucí ikona. Všechno nejlepší k 65. narozeninám, Defendere i celý Land Rovere!

P.S.: Omlouvám se za použití PR fotek, na které u nás nejste zvyklí. Ale když jsem si měl vybrat mezi ježděním a focením, dal jsem spíš na lovení zážitků než cvakání obrázků.

Snad vás to neurazí :)